Dr. Franz Laufke: Die Handelsgesellschaften und das zwingende Recht. Calveovo knihkupectví, Praha 1931. Stran 280, cena 80 Kč.
Autor, asistent německé university v Praze, podává ve svém spise, vydaném s podporou ministerstva školství a pražského německého universitního spolku pro právní a státovědecké badání, systematické zpracování kogentních předpisů týkajících se obchodních společností v právu československém (v historických zemích), rakouském a německém.
Práce je rozdělena na pět dílů, z nichž první je věnován rozboru podstaty donucujícího práva. Otázku donucující povahy normy chápe autor jako otázku po vlivu, který může miti osoba podřízená určitému komplexu norem na použití či nepoužití dílčího komplexu norem nebo jednotlivých norem obsažených v aplikovaném vyšším komplexu. Podřízenost určitému komplexu norem (souhrnu norem upravujících jednotný faktický poměr) může býti různé intensity. Podle toho rozeznává autor čtyři skupiny komplexů: komplexy, jimž nelze uniknouti, jejichž aplikace je mimo vůli stran (unentrinnbare), dále takové, jimž je možno se vyhnouti, vzdá-li se strana určitého jednání (entrinnbare), za třetí komplexy, jejichž aplikace je podmíněna výslovnou vůlí stran (gewillkürte) a konečně ty, jež možno vylouěiti projevem vůle (ausschliessbare).
Zabývaje se pak poměrem mezi komplexem norem a jednotlivými normami v něm obsaženými, dochází autor k rozdělení norem na kogentní, jež působí vždy, jakmile komplex je aplikován a netřeba již zvláštního projevu vůle, odůvodňujícího jejich použití, dále na dispositivní, jež vyžadují k uplatnění, při aplikaci vyššího komplexu, aby zde nebyl projev vůle normu vylučující, a konečně takové, k jejichž užití je třeba, aby zde byla výslovná vůle strany, použití normy vyžadující (gewillkürte). Pod pojem donucujícího práva zahrnuje pak autor komplexy prvních dvou skupin výše uvedených (unentrinnbare a entrinnbare) a veškeré normy kogentní ve smyslu jím určeném.
V dalších třech dílech spisu jedná autor o donucujícím právu společností osobních (veřejné, komanditní a tiché), společností kapitálových (akciové a s ručením obmezeným) a komanditní společnosti na akcie, při čemž tvoří schema svého výkladu podle subjektů, v jejichž zájmu jsou donucující předpisy vydány. Zvláštní pozornost je věnována společnostem kapitálovým.
Pátý a poslední díl obsahuje všeobecné úvahy o donucujících normách v právu obchodních společností. Autor zde zdůrazňuje zejména tyto rozdíly mezi společnostmi kapitálovými a osobními: Počet kogentních norem vzrůstá, blíží-li se obchodní společnost svou formou společnosti kapitálové, klesá, blíží-li se společnosti osobní. Kogentní předpisy o společnostech osobních slouží v prvé řadě věřitelům; u společností kapitálových chrání tyto normy též členy společnosti. Kogentní právo u společností kapitálových sleduje též zájmy národohospodářské a sociální, kdežto u osobních převážně zájmy soukromé. Konečně přispívají kogentní normy společností kapitálových к vytvoření zvláštního práva správního a trestního.
Spis svědčí o důkladném proniknutí literatury s tím souvisící (autorovi jsou známy též práce psané českým jazykem) a obsahuje řadu bystrých postřehů a osobitých řešení sporných otázek, zajímavých pro teorii i praksi. Toliko jest litovati, že autor nepoužil při vlastním rozboru hojnější měrou své teoretické klasifikace z prvního dílu, jež je výše načrtnuta jen v hlavních rysech, a nedokumentoval tak prakticky její oprávněnost. Dr. Kubeš.