NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2803
.
Státní úředníci: I. Na poskytnutí volného traťového lístku a na náhradu jízdného z bydliště do působiště podle usnesení min. rady z 9. března 1920 nemá úředník právního nároku. — II. Úředník, který nežije úplně odloučeně od své rodiny, nemá nárok na diety v důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 27. října 1923 č. 17772).
Věc: Michal P. ve V. (adv. Dr. Vít. Zenkl z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. Em. Nejedlý) o diety a náhradu cestovného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody:
Výnosem min. sprav, z 26. listopadu 1919 byl vedoucí pozemkové knihy Michal P. přeložen z moci úřední od okr. soudu v R. S. k okr. soudu ve V. a Štěpán K. od okr. soudu ve V. k okr. soudu v R. S.
Výnosem předsedy tabule v K. z 25. září 1920 zastaveno bylo Michalu P. vyplácení diet denně 40 K.
Dle zprávy správce okr. soudu ve V. ze 6. října 1920 byl služnovským úřadem rekvirován byt K-ův pro M. P.
Napadeným rozhodnutím v pořadí instancí správních vyneseným nebylo vyhověno stížnosti st-lově do výroku, jímž
1) nebylo st-lovi přiznáno odškodné ve výši jím používaného traťového lístku z R. S. do V. a zpět,
2) nebylo vyhověno žádosti st-lově o vydání volného traťového lístku dle bodu 7. výnosu z 29. října 1920 č. 36998,
3) zamítnuta byla žádost st-lova za přiznání diet po dobu, po kterou st-li přikázán byl byt ve V.
Výrok týkající se odškodného za traťový lístek Michalem P. použitý (č. 1.) zakládá žal. úřad na výnosu min. sprav. z 5. dubna 1921 č. 11583 a výrok pod č. 2 uvedený o bod 7 výnosu min. sprav. z 29. října 1920 č. 36998.
Dle výnosu z 5. dubna 1921 č. 11583 může min. soc. péče ve smyslu usnesení min. rady z 9. března 1920 v některých zcela výjimečných případech, kdy státní zaměstnanci, bydlící pro bytovou nouzi mimo své úřední působiště, nemají nároku na vydání bezplatného traťového lístku na účet min. soc. péče povoliti úhradu.
Výnosem min. sprav, z 29. října 1920 sděluje se podřízeným úřadům obsah usnesení min. rady konané 9. března 1920, které v bodě 7 zní: »Min. soc. péče se zmocňuje, aby v případech zvláštního zření hodných poskytlo úhradu jízdného ve výši traťového lístku do vzdálenosti 50 km takovým státním zaměstnancům, kteří, byvše přeloženi do nového působiště a nemohouce nalézti byt, podrželi svůj dosavadní byt ve starém působišti a s výslovným svolením nadřízeného úřadu denně dojíždějí do úřadu ze svého starého působiště. Dle dalších ustanovení těchto výnosů podává návrh na poskytnutí posléz zmíněných výhod úřad, jemuž jest zaměstnanec přidělen, který se také vysloví, jsou-li zda dány podmínky pro přiznání.
Cit. výnosy praví tudíž pouze, že min. soc. péče může zmíněné výhody povoliti nebo že se zmocňuje, aby výhody uvedené přiznalo; usnesením min. rady z 9. března 1920, na němž se oba výnosy zakládají, byla tedy min. soc. péče resp. úřadům, jimž jest zaměstnanec přidělen, udělena plná moc, že mohou, jsou-Ii dány předpoklady min. radou usnesené, přiznati předem uvedené výhody, neb učiniti návrh na jich přiznání, úřadům těmto nebylo však uvedenými výnosy uloženo za povinnost, aby výhody uvedené přiznaly i když jsou splněny stanovené podmínky. Z toho plyne, že nebyl zmíněnými předpisy pro st-le založen právní nárok na tyto výhody.
Nemá-li st-l právního nároku na udělení výhod, pak nemohlo výroky pod č. 1 a 2 uvedenými býti porušeno jeho subjektivní právo a jest tudíž v tomto směru stížnost bezdůvodná. Vzhledem k tomu není třeba zabývati se skutkovými okolnostmi, o které žal. úřad svůj výrok opírá. Ohledně zamítnutí žádosti za přiznání diet namítá st-l ve stížnosti, že nebyl byt K-ův ve V. vůbec zabrán a dodává, že byt ten dosud obýván jest rodinou zemřelého Stefana K. Tím st-l vytýká vlastně, že mu nebylo možno do bytu se nastěhovati.
Rozhodnutí své v tomto směru opírá žal. úřad o výnos min. sprav. z 9. února 1921 č. 4642 a o okolnost, že st-l ze svého bydliště do místa služebního dojížděl. Zmíněný výnos stanoví v odst. 4: »Dále se připomíná, že diety (stravné) z důvodu vedení dvojí domácnosti přísluší jen, žije—li státní zaměstnanec, jenž byl z moci úřední přeložen neb jmenován do jiného úředního místa a nemohl se sem prokázané pro nedostatek bytů přestěhovati, úplně odloučeně od své rodiny a že předpoklad tento není splněn, dojíždí-li zaměstnanec do služby z bydliště své rodiny.«
Přiznání diet státnímu zaměstnanci z moci úřední přeloženému podmíněno jest tedy tím
1) že se zaměstnanec z moci úřední přeložený nemůže do svého působiště pro zjištěný nedostatek bytů nastěhovati,
2) že žije úplně odloučeně od své rodiny, zejména že z bydliště rodiny nedojíždí do služby.
Není-li tudíž jedna z těchto podmínek splněna, nemá úředník práva na diety.
V konkrétním případě není sporno, že st-l bydlí se svou rodinou v R. S. a dojíždí denně do služby ve V. Proto není zde podmínky pod č. 2 uvedené. Proto nemá v tomto ohledu pro rozhodnutí o dietách významu, byla-li druhá ze shora uvedených podmínek splněna, mohl-li se totiž st-l do bytu K-ova nastěhovati čili nic. Nevyhověl-li tudíž žal. úřad stížnosti ohledně dalšího vyplácení diet přes to, že st-l ve stížnosti k němu vznesené tvrdil, že se nemohl do V. s rodinou přestěhovati, nejednal proti zákonu.

Citace:

č. 2764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 766-768.