NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

č. 2764.

Sčítání lidu. — Administrativní řízení: I. Příslušnicí určité národnosti může býti i osoba, jež jazyk oné národností úplně neovládá.— II. K § 6, odst. 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 15. října 1923 č. 8391.) Prejudikatura: Boh. 1952 adm.
Věc: František S. a Adolf A. v G. proti zemské správě politické v Brně o přestupek ve věci sčítání lidu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Nař. rozhodnutí shledává skutkovou povahu přestupku st-lům za vinu kladeného v tom, že bez vědomí Jana W. a nebyvše ani jím ani jeho manželkou o to požádáni, sepsali a u osp v O. podali stížnost, ve které vědomě udali nesprávně jeho národnost. Vidí tedy zřejmě v tom, že st-lé jako funkcionáři obce bez vědomí Jana W. vznesli žádost, aby provedena byla v popisném archu změna zápisu o jeho národnosti, o níž věděli, že v archu popisném zanesena byla správně, úmyslné jednání, jímž byla ohrožena správnost sčítání. Kdyby předpoklady, že se tak stalo bez vědomí Jana W. a že v protestu onom o národnosti W-ově vědomě bylo učiněno nesprávné udání, byly dány, pak by zajisté skutková povaha přestupku byla dána, což ani stížnost nepopírá.
Stížnost popírá však, že by st-lé bez vědomí Jana W. onu stížnost byli podali a popírá, že by udání v ní ohledně národnosti W-ovy obsažené bylo nesprávné nebo dokonce vědomě nesprávné, a dovozuje proto, že se st-lé přestupku jim za vinu kladeného nedopustili.
Zda st-lé ono podání na osp-ou učinili bez vědomí Jana W. resp. jeho manželky neb učinili-li tak s jejich vědomím resp. jak stížnost tvrdí, dokonce na žádost Anny W., je otázkou skutkovou. Zodpovědění této otázky žal. úřadem může nss přezkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss. A tu shledáno, že skutková podstata, na jejímž základě žal. úřad na otázku tu odpověděl, není úplná. Manželé W., byvše u osp-é slyšeni, vypověděli ovšem, že st-le o sepsání stížnosti nežádali a Jan W. že stížnost podepsal, aby měl pokoj. Ale st-lé tvrdili již v odvolání, že tyto výpovědi neodpovídají pravdě. Předložili prohlášení Anny W., že je o podání stížnosti žádala, v němž svoji výpověď před úřadem učiněnou odvolala, a tvrdili, že stížnost byla Janu W. před podpisem přečtena Annou F. Žal. úřad tato tvrzení ponechal bez povšimnutí a vzal za základ svého rozhodnutí výpověď W-ových, ač st-lé proti ní brojili a uvedli okolnosti, jež jsou způsobilé správnost výpovědí těch vyvrátiti. Bylo proto věcí žal. úřadu, aby za součinnosti stran vzhledem na okolnosti v odvolání uvedené provedl další šetření o tom, které z obou tvrzení je správné, poněvadž jen tím způsobem mohl získati dostatečný podklad pro zodpovědění otázky, byla-li stížnost ona podána na žádost a s vědomím Jana W. resp. jeho manželky. V tom směru jeví se tedy skutková podstata neúplnou.
Že st-lé o národnosti Jana W. učinili vědomě nesprávné udání, dovozuje nař. rozhodnutí z okolnosti, že st-lům ie známo, že W. nemluví správně německy a že si proto museli býti vědomi toho, že není národnosti německé, nýbrž národnosti české. Není pochybnosti o tom, že neznalost určitého jazyka může býti důležitým momentem při posuzování otázky, je-li či není-li kdo příslušníkem té které národnosti. Ale padá zajisté na váhu i míra znalosti či neznalosti jazyka toho a není okolnost ta momentem jediné rozhodným. Vždyť nejde o zjištění jazyka, nýbrž národnosti a tu, jak vysloveno již ve zdejším nálezu Boh. 1952 adm., padá na váhu i prostředí, ve kterém osoba sčítaná v době pro zjištění národnosti rozhodné po delší dobu žije, kmenová příslušnost a obcovací řeč manžela a jiných příslušníků rodiny, způsob výchovy dětí, politické přesvědčení a pod. Stížnost tvrdí a tvrdili st-lé již v administrativním řízení, že Jan W. po 30 let žije v obci německé, že manželka jeho je Němka, česky neznající, děti že vychovány jsou německy a že W., který se cítí Němcem, vždy za Němce byl považován.
Aby tvrzení ve stížnosti z 19. února 1919 ohledně národnosti Jana W. právně mohlo býti hodnoceno jako udání vědomě nesprávné, musely by býti šetřením za účasti stran provedeným zjištěny objektivní znaky, jimiž se národnost určuje, a muselo by dále býti zjištěno, že udání o národnosti Jana W. není v souhlasu s těmito objektivními znaky.
Úřad správnost tvrzení o řadě znaků těch vůbec nevyšetřoval, nezaujal k nim stanovisko, maje za to, že ten, kdo úplně jazyk německý neovládá, nemůže náležeti k národnosti německé.
Názor ten je mylný a proto muselo býti nař. rozhodnutí, jež nadto trpí i podstatnou vadou výše vytčenou, zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 766-768.