Č. 5916.

Státní zaměstnanci. — Vojenské věci: Rotmistr z povolání, který před vydáním zákona č. 286/1924 zažádal za povolení k dobrovolnému vystoupení ze sboru rotmistrů, nemá nároku na odbytné podle § 9 ani podle § 13 zák. č. 286/1924, třebas vyřízení jeho žádosti a přestoupení do zálohy nastalo již za platnosti zák. toho.
(Nález ze dne 2. října 1926 č. 19532.)
Věc: Alois B. v H. proti ministerstvu národní obrany o odbytné dle zák. 286/24.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž sloužil jako účetní rotmistr z povolání, žádal podáním z 5. září 1924 za povolení k dobrovolnému vystoupení ze sboru rotmistrů z povolání a udávaje, že se hodlá věnovati hospodářství, prosil vzhledem k tomu, že na jaře počínají polní práce a vzhledem k tomu, že předepsaná jemu služba rotmistra z povolání uplyne dne 1. února 1925, aby mu bylo vystoupení ono povoleno výjimečně již dnem 28. února 1925. Výnosem z 25. února 1925 vyhovělo mno této žádosti a přeložilo st-le dnem 1. března 1925 do zálohy, zastavivši mu zároveň výplatu požitků koncem února 1925.
Odvolávaje se na tento výnos, žádal st-l podáním z 10. února 1925 o poukázání odbytného dle § 9 zák. č. 286/1924. Nař. rozhodnutím zamítlo mno tuto žádost jednak z důvodu, že byla podána po stanoveném termínu (31. březen 1925), jednak proto, že se ustanovení cit. zák. na žadatele jakožto gážistu v záloze nevztahují.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.
Pokud stížnost brojí proti vyřízení st-lovy žádosti o povolení dobrovolného vystoupení ze služby z 5. září 1924, namítajíc, že žádost ta měla býti posouzena s hlediska zákona z 22. prosince 1924 č. 286 Sb., poněvadž byla vyřízena za jeho účinnosti a poněvadž dle § 30 téhož zákona po dobu jeho účinnosti pozbývají platnosti veškeré služební a pensijní předpisy i smlouvy tomuto zákonu odporující, brojí proti něčemu, co není obsahem rozhodnutí stížností jedině napadeného a není proto po rozumu § 5 zák. o ss přípustná.
Přijetím st-lovy resignace na aktivní službu a jeho přeložením do zálohy byl jeho akt. služ. poměr rozvázán úplně a ve všech směrech, zanikl tedy jeho nárok na služ. požitky i nárok na event. požitky zaopatřovací (na pensi nebo odbytné). Za přiznání odbytného dle § 9 zák. č. 286/1924 žádal st-l podáním z 10. dubna 1925. Teprve tato žádost mohla býti posouzena s hlediska cit. zák. Dne 10. dubna 1925 byl st-l již gážistou v záloze, do níž byl přeložen ke své výslovné žádosti dnem 1. března 1925. § 9 zákona č. 286/1924 předpokládá však žádost aktivního stát. zaměstnance o přeložení do výslužby (srovnej § 12 odst. 1 slova »vystoupení z aktivní služby«) a § 15 odst. 1 předpisuje její podání do 31. března 1925. Těchto předpokladů st-l nesplnil, podal-li svoji žádost nikoli jako aktivní, nýbrž jako záložní zaměstnanec a podal-li ji až po 31. březnu 1925. Má tedy nař. rozhodnutí oporu v zákoně.
St-l namítá konečně, že má nárok aspoň na poloviční odbytné ve smyslu §u 13 odst. 1 cit. zákona, jestliže mu nárok na celé odbytné dle § 9 proto nepřísluší, že nepodal žádost o propuštění ze služby v době platnosti zákona toho. Nároku na odbytné podle § 13 odst. 1 neuplatňoval však st-l v řízení správním a žalovaný úřad o nároku tom nerozhodl i není tu v tomto směru výroku, jejž by nss mohl vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss přezkoumati ve věci samé. Míní-li stížnost touto námitkou, že žal. úřad, odepíraje st-li odbytné dle §u 9, měl mu z úřední povinnosti přiznati odbytné dle § 13 odst. 1 resp., že měl o nároku takovém výslovně rozhodnouti, jest rovněž bezdůvodná, neboť § 13 odst. 1 předpokládá nucený odchod zaměstnancův, kterýž předpoklad není dán u st-le a zákon nemá ustanovení, že by nárok dle § 13 odst. 1 příslušel také zaměstnanci, který odešel ze služby dobrovolně, aniž nabyl nároku na odbytné dle § 9.

Citace:

č. 5916. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 364-366.