NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 4945
.
Státní úředníci: Po čas dovolené s čekatelným zaniká nárok na přídavek místní, drahotní, na přídavek na děti a na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 26. září 1925 č. 17555).
Prejudikatura: Boh. 80, 2255, 4110 adm. a j.
Věc: Dr. Otta M. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran výše čekatelného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl od 15. března 1919 do 31. července 1921 konceptním úředníkem při politické správě na Slovensku. Dekretem ze 17. září 1919 jmenován byl hlavním služným v VI. hodm. třídě v systemisovaném stavu konceptních úředníků politické správy na Slovensku s platností od 1. srpna 1919. Výnosem min. vnitra z 12. listopadu 1923 byl dán st-l na základě ustanovení § 73 služ. pragm. na dovolenou s čekatelným. Dle zprávy župního úřadu v Bratislavě z 26. listopadu 1923 byl téhož dne sproštěn služby.
Nař. rozhodnutím byly pak st-li zastaveny místní přídavek ročně 4644 Kč, diety denních 40 Kč, drahotní přídavek ročně 8140 Kč 80 h a přídavek na děti ročně 3000 Kč s tím, že dosavadní jeho služné 18036 Kč zůstává nezměněno. V dodatku k tomuto rozhodnutí sdělil ministr pro Slov. st-li, že ve smyslu § 74 služ. pragm. má úředník na dovolené s čekatelným nárok na plnou částku posledně pobíraného služného (základního služ., bez místního přídavku, jakož i bez drahot, přídavků), avšak dosahuje-li pravidelné výslužné, které by mu při jeho přeložení na odpočinek připadlo, větší částky, má mu být toto poukázáno. Vzhledem k tomu, že byl st-l dán na dovolenou s čekatelným od 30. listopadu 1923, přichází pro výměru výslužného v úvahu služební doba od 16. března 1919, tedy ani ne celých 5 roků, nemá tudíž st-l ve smyslu zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920 ke zmíněnému termínu dosud nároku na výslužné. Proto bylo st-li ponecháno dosavadní služné ročně 18036 Kč. Diety přiznané st-li z důvodu vedení dvojí domácnosti byly dnem 30. listopadu 1923 zastaveny, poněvadž odpadly podmínky uvedené v bodu II D 2 »zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku,« schválených ministerskou radou 27. července 1920, ježto jest st-li od 30. listopadu 1923 umožněno žíti s rodinou svou ve společné domácnosti.
Ve stížnosti namítá st-l mimo jiné, že mu měly býti požitky napadenými rozhodnutími odňaté i po dobu dovolené s čekatelným ponechány, ježto a) úředník na dovolené s čekatelným jest aktivním státním úředníkem, jehož aktivita jest modifikována ustanovením §§ 74 a 78/1 služ. pragm. jenom tím, že se mu doba ztrávená na dovolené s čekatelným nezapočítává do vyšších platů, b) služ. pragmatika se požitků st-li odňatých vůbec nedotýká; požitky tyto zavedeny byly po vydání služ. pragmatiky za tím účelem, aby jimi byly u úředníků vyrovnány majetkové reflexe války, jsou to požitky sui generis a proto právo na ně musí býti řešeno podle jejich účelu, pokud tedy majetkové reflexy války trvají, potud trvá důvod pro existenci těchto požitků, na kterých služ. pragmatika ničeho měniti nemůže, c) mimořádný příspěvek slovenský, který zaveden byl výnosem min. fin. z 31. července 1920, schváleným ministerskou radou 27. července 1920 a prodlouženým v sezení vlády 13. prosince 1923, jednak v případě dvojí domácnosti jako diety nebo jako měsíční paušální přídavek činící 150 K měsíčně, st-li přísluší bez ohledu na dovolenou s čekatelným, poněvadž byl st-l ustanoven na místo pro Slovensko systemisované.
Stížnost neuznal nss důvodnou a to na základě těchto úvah:
ad a) Z ustanovení §§ 74, 153 a 155 služ. pragm. jest patrno, že služ. pragmatika úředníky na dovolené s čekatelným nepovažuje za úředníky v aktivním služebním poměru a že je klade na roven úředníkům na dočasném odpočinku, a že jediné dvě výjimky, které u srovnání s těmito pro ně stanoví, jsou ty, 1) že béřou čekatelné, které se jim vyměřuje plným obnosem posléze pobíraného služného, leda že by výslužné, na něž by měli normálně nárok, bylo vyšší, 2) že doba ztrávená v poměru dovolené s čekatelným započítává se jim pro výměru výslužného (§ 74, odst. 1 a 2 služ. pragm.).
Ve všech ostatních směrech zákon úředníkům na dovolené s čekatelným nepřiznává právo úředníků aktivně sloužících. Z toho plyne, že úředníci na dovolené s čekatelným nemají nároku na jiné služ. požitky, jež by jim náležely, kdyby byli v aktivní službě, než na čekatelné ve výši služného posléze braného, po případě ve výši výslužného, bylo-li by toto vyšší, a že jim tedy nepříslušejí ani aktivní rebo funkční přídavky ani jiné vedlejší požitky jako přídavky drahotní, válečné a rodinné úředníků činnou službu konajících. Tvrzení, že tyto přídavky jsou součástí služného, nemůže obstáti vzhledem1 k přesné termologii úřednických zákonů, které v souhlasu se služ. pagmratikou (§§ 45 a 58) důsledně rozeznávají služné, t. j. základní služební plat systemisovaný trvale v jednotlivých hodnostních třídách a platových stupnicích od místních a činovních přídavků, jakož i od přídavků drahotních poskytovaných jen dočasně. Názory tyto vyslovil nss již opětně zejména v nál. 2255 a 4110 adm.
Ze st-l v době své dovolené s čekatelným nemá nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti, vychází nejen z toho, co již bylo uvedeno, nýbrž i z toho, že diety ty byly, jak ze znění předpisu odst. 2 lit. D č. 2 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku z 27. července 1920 jasně vychází, přiznány toliko zaměstnancům činnou službu skutečně vykonávajícím. Neodporuje tudíž zákonu nař. výrok, jímž st-li bylo přiznáno čekatelné ve výši základního služného st-li příslušejícího dle jeho hodnostní třídy a platové stupnice a zastaveny byly místní přídavek, dtahotní přídavek, přídavek na děti a diety.

Citace:

Č. 14870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 73-75.