Č. 3596.

Učitelstvo: * Definitivní učitel národní školy na Moravě, který byl přeložen z moci úřední z místa s vyšším místním přídavkem do místa s nižším místním přídavkem, má od prvního dne měsíce následujícího po tom, kdy byl sproštěn dosavadní služby, nárok toliko na místní přídavek ve výměře stanovené v novém působišti.
Státní zaměstnanci: O povaze místních přídavků.
(Nález ze dne 10. května 1924 č. 8064).
Věc: Moravský zemský výbor (adv. Dr. Vil. Freissler) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. učitele adv. Dr. B. Mautner z Prahy) o místní přídavek učitelů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Moravská zšr přeložila výše uvedené, na základě presentačního řízení jmenovaré definitivní síly učitelské podle § 16 mor. zák. o právních svazcích učitelstva ze služebních důvodů do míst, která jsou zařazena v nižší třídě místních přídavků, než ve které jsou místa, kde síly tyto dříve působily.
Na žádost jejich uznala zšr, že jim i v novém působišti přísluší místní přídavek ve výměře vyšší, t. j. oné, v jaké ho požívali před svým přeložením a to proto, poněvadž podle § 16 zák. o právních svazcích učitelstva nesmí učitel utrpěti újmy na svých požitcích přeložením.
Z těchto rozhodnutí podal mor. zem. výbor odvolání, ve kterých se dovolával toho, že předpis § 16 uvedeného zák. byl změněn zákonem paritním, zejména předpisem § 2, odst. 3 druhé věty, tak že učiteli při přeložení dle názoru zv-u přísluší vždy jen místní přídavek podle výměry stanovené pro nové působiště.
Odvolání ta byla nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnosti mor. zv-u shledal nss důvodnými z těchto úvah: — —
Nss nemusil zkoumati, zda předpis § 16 cit. zák. před vydáním zák. paritního skutečně zaručoval učitelským silám v případě přeložení jich na jiné služební místo neztenčené další požívání všech dosavadních příjmů, neboť předmětem sporu jest jenom otázka, zda i za platnosti zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. cit. předpis § 16 zaručuje osobám učitelským další požívání dosavadního vyššího místního přídavku v tom případě, že jsou z moci úřední přeloženi do nového působiště, zařazeného do nižší třídy místních přídavků.
Po názoru nss-u nelze takovýto nárok uznati právem, a to z těchto úvah:
Příjmy učitelstva byly před vydáním cit. zák. paritního upraveny zvláštním způsobem, odchylným od úpravy příjmů úřednictva státního, a to zejména na Moravě posléze zákonem z 15. července 1914 č. 48 ř. z., podle jehož § 8 učitelstvo za jistých předpokladů požívalo zvláštní příbytečné odstupňované dle druhu škol (obecné, měšťanské), dle toho, byl-li učitel svoboden či ženat, zejména však dle počtu obyvatelstva jeho působiště. Napoti tomu zavedl t. zv. paritní zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. zcela jiné honorování učitelstva veřejných škol národních a to tím, že mu článkem II. přiznal v zásadě »služební příjmy rovné oněm, které náležejí státním úředníkům souhlasného předběžného vzdělání. . .«, při čemž pojem služebních příjmů vyložen způsobem tak všeobecným, že není pochybnosti o tom, že učitelstvu náleží vedle služného státních úředníků také místní přídavek ve výměře stanovené pro státní úředníky. Ostatně stanoví také ještě § 12 par. zák., že »příbytečné, kterého požívají na Moravě a ve Slezsku učitelé, kteří školu neřídí, pokládati jest za místní (aktivitní) přídavek. Přídavek ten budiž upraven podle pravidel platných pro státní úředníky souřadného postavení«.
Nutno tedy především zkoumati, jakou povahu mají aktivitní (místní) přídavky státních úředníků a jejich různění podle tříd místních.
Již dřívější zákony úřednické, tak zejména zák. z 15. dubna 1873 č. 34 ř. z. odstupňovaly tehdejší aktivitní přídavky státních úředníku podle pěti místních tříd, různěných v podstatě podle počtu obyvatelstva, při čemž vláda byla zmocněna přeložiti některé místo výjimečně do nejblíže vyšší třídy místní, než do které náleží podle svého počtu obyvatelstva.
Již z tohoto rozvrstvení jest zřejmo, že aktivitní přídavky odstupňovány byly vzhledem ke skutečným neb aspoň drahotním poměrům v dotyčném působišti a že aktivitní přídavek byl vyměřen pro místa s větší populací jen proto vyšší částkou, poněvadž v takových místech podmínky životní, zejména nájemní cena bytů bývají vyšší. Tato povaha aktivitních přídavků ještě více vynikla, když zákon ze 7. října 1919 č. 541 Sb. v čl. II. § 2 přeměnil aktivitní přídavky v přídavky místní, které rovněž odstupňoval opět podle pěti tříd, resp. — vedle výměry stanovené pro Prahu — podle čtyř tříd. Podle zásad shora zmíněných jest tedy zřejmo, že okolnost, že státní úředník v místě větším požívá místního přídavku o něco vyššího — není zákonem míněna jako absolutní zvýšení jeho požitků, nýbrž toliko jako náhrada za relativně větší výdaje životní, tak že in abstracto úředník v místě s nižším místním přídavkem požívá téže odměny za svoji práci, jako v místě s vyšším přídavkem, a nelze mluviti o tom, že příjmy úředníka přeloženého z místa vyšší třídy místní do třídy nižší byly o rozdíl sazeb místních přídavků sníženy; naopak zůstaly tyto příjmy svou povahou stejnými a zmenšilo se jenom v míře nepatrné jejich ciferní určení právě vzhledem k různosti životních podmínek.
Za tohoto stavu věci nelze tedy vzhledem k cit. již předpisu čl. II. zák. paritního a zejména též § 12 téhož zák. shledati, že by učitel přeložený z místa vyššího místního přídavku do místa nižšího přídavku utrpěl tím újmy na svých požitcích ve smyslu shora uvedeného § 16 zák. o právních svazcích učitelstva.
Vycházeje z téhož názoru stanoví proto také paritní zák. výslovně v § 2, odst. 3, třetí věta beze všeho omezení, že »při změně služebního místa přísluší učiteli místní přídavek v novém služebním místě počínajíc prvním dnem měsíce, který následuje po tom, kdy byl sproštěn dosavadní služby«. Třebas ovšem tento předpis v souvislosti s předpisem předcházející věty má význam především pro určení doby, od kdy místní přídavek nový jest poukázati, tedy jest při všeobecném znění uvedené věty druhé přece zřejmo, že zákon nechtěl učiteli přeloženému z místa vyšší třídy místní do místa nižší třídy místních přídavků ponechati místní přídavek ve výměře dřívější a stanoviti tak v příčině učitelstva úchylku od předpisů platných pro vyměření místního přídavku státního úřednictva, neboť kdyby zákon byl chtěl tak učinit', byl by tak zajisté výslovně stanovil.
Proti tomuto výkladu nelze se důvodně dovolávati předpisu 1. odst. § 13 par. zák., podle něhož »měl-li by učitel podle zákonů zemských dosud platných vyšší nárok z téhož právního důvodu, než podle některého ustanovení tohoto zákona, vyměří se požitky podle příslušného zákona zemského, pokud nejsou tímto zákonem výslovně zrušeny«. Neboť i kdyby se uznalo, že před vydáním par. zák. podle mor. zem. zákonů učiteli v případě přeložení z moci úřední podle § 16 zák. o právních svazcích učitelstva by musily býti zachovány všechny dosavadní požitky jeho zejména tedy i příbytečné podle dosavadní výměry, mohlo by ze znění § 13 nanejvýše býti vyvozováno, že učiteli nemá vůbec býti vyměřen místní přídavek, stanovený pro úředníky státní, nýbrž příbytečné podle § 8 cit. mor. zák. z roku 1914 ve výměře stanovené pro dřívější působiště. Poněvadž však toto příbytečné za všech okolností by bylo nižším než místní přídavek úřednický, nelze se na doklad stanoviska zaujatého v tomto směru školskými úřady dovolávati 1. odst. § 13 par. zák.
Za tohoto stavu věci netřeba zkoumati, zda a do jaké míry § 16 mor. zák, o právních svazcích učitelstva byl par. zákonem změněn, poněvadž právě i se stanoviska zák. nelze podle úvah shora uvedených za nynějšího platného systému učitelstva národních škol uznati nárok učitele na ponechání neztenčeného místního přídavku v případě přeložení do místa zařazeného do nižší třídy místních přídavků.
Z těchto úvah plyne, že definitivní učitel národní školy na Moravě, který byl přeložen z moci úřední z místa s vyšším místním přídavkem do místa s nižším místním přídavkem, má od prvního dne měsíce následujícího po tom, kdy byl zproštěn dosavadní služby, nárok toliko na místní přídavek ve výměře stanovené v novém působišti.
Nař. rozhodnutí spočívající na opačném, tudíž nesprávném právním názoru bylo proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3596. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1255-1257.