Č. 3211.

Učitelstvo: I. * Zákon ze dne 23. května 1919 č. 274 Sb. nezaložil pro učitelstvo veřejných škol národních nárok na jakékoliv »požitky« přímo vůči státu jako platiteli, nýbrž jen vůči dosavadním konkurenčním činitelům. — II. Učitel veř. školy národní, který není zaměstnancem státním, nemá proto vůči státu nároku na volný traťový lístek k jízdě z bydliště do místa služebního.
(Nález ze dne 5. února 1924 č. 1802).
Věc: Karel P. v Olomouci (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o volný traťový lístek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádosti učitele Karla P. za volný traťový lístek z U. do O. a zpět nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž akce, týkající se přiznání volných traťových lístků státním zaměstnacům, nevztahuje se ve smyslu výnosu min. žel. ze 17. července 1919 č. 21.326/111/3 na učitele, pokud tito nejsou státními zaměstnanci. Při tom bylo podotknuto, že odvolání se žadatele na zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. není přiléhavé, poněvadž zákonem tím (čl. II) přiznávají se učitelům sice služební příjmy rovnající se oněm, které náležejí státním úředníkům souhlasného předběžného vzdělání v příslušných hodnostních třídách a skupinách, avšak zařadění učitelstva mezi státní úředníky až dosud definitivně provedeno není.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Ministerská rada usnesením ze 4. července 1919, resp. dalším usnesením z 9. března 1920, jež pro posouzení tohoto případu spadá v úvahu, povolila oněm státním zaměstnancům, kteří byli po 28. říjnu 1918 služebně ustanoveni při některém úřadě v Praze, Brně a v předměstí nebo v jiných městech se společným bytovým úřadem, tudíž i v Olomouci, a následkem bytové nouze byli nuceni se ubytovati v některé obci mimo uvedená služební místa, zakoupení měsíčních jízdních lístků z jejich bydliště do služebního místa za jistých podmínek, kterýžto náklad ministerstvem soc. péče jest krýti z úvěru pro bytovou péči (kap. 21 tit. 1 § 3 pol. 2).
Ze znění těchto usnesení ministerské rady a z jejich tendence, odstraniti nesnáze plynoucí pro správu státu z bytové nouze, vysvítá, že stát poskytuje státním zaměstnancům zmíněné výhody ve své vlastnosti jako jejich zaměstnavatel.
St-1 v podání ze 7. září 1922, řízeném na min. soc. péče, uplatnil svůj domnělý nárok na poskytnutí volného traťového lístku z U. do O. a zpět u min. soc. péče a na útraty téhož min. Nárok tento založil st-1 na ustanovení paritního zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. Proti zamítnutí tohoto uplatňovaného nároku směřuje stížnost, která odvozuje tento nárok rovněž z ustanovení cit. zák. a tu jednak z článku II, jednak § 10. Avšak neprávem, jak vysvítá z nesledujících úvah:
Podle čl. II. paritního zák. byl sice učitelstvu na veřejných školách obecných a měšťanských přiznán nárok na podstatně stejné požitky v nejširším slova smyslu, jak přísluší státním úředníkům se stejným vzděláním a v odpovídajících hodnostních třídách a stupních.
Paritní zákon však na dosavadních ustanoveních, týkajících se udržování škol, žádných změn neučinil a neposkytl zejména učitelstvu veřejných obecných a měšťanských škol vůči státu žádného nároku na jakékoliv požitky. Vysvítá to jasně v čl. V, jenž předpisuje, že osobní náklad na školy národní, tedy zejména platy hraditi budou dosavadní konkurenční činitelé.
Z paritního zákona nemůže tudíž jednotlivý učitel vůči státu odvozovati nárok na jakékoliv požitky.
Zdráhal-li se tudíž žal. úřad poskytnouti st-li, který není státním zaměstnancem, na útraty státu jakékoliv požitky k zlepšení jeho postavení, nemůže v tom býti spatřováno porušení jeho práva ve smyslu § 2 zák. o ss, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž měl nss příčinu zabývati se otázkou, zda st-li eventuelně přísluší nějaký nárok na základě ustanovení paritního zák. proti školním faktorům konkurenčním.
Totéž platí i o vývodech stížnosti, pokud se snaží opříti nárok o § 10 cit. zák., ježto také nároky tam stanovené (na naturální byt, naturální požitky, diety a cestovní výlohy) učiteli nepříslušejí vůči státu, nýbrž vůči konkurenčním faktorům povinovaným podle platných zákonných předpisů hraditi tyto náklady, jak jasně vyjádřeno v čl. V. zák. č. 274/19, resp. v § 35 zák. č. 292/20.

Citace:

č. 3211. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 509-511.