Čís. 6124.

Soudně trestným přečinem podle § 18, odst. 3 zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n. je toliko jednání proti zákazům vysloveným ministerstvem vnitra podle § 10, odst. 1 a 2 téhož zákona.
Jednání proti zákazu vyslovenému podle § 6, odst. 2, 3 zákona čís. 201/1933 ve znění zákona čís. 269/1934 Sb. z. a n. je jen přestupkem trestným okresními (státními policejními) úřady (§21 zákona čís. 201/1933 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 2. února 1938, Zm I 1004/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle § 18, odst. 3 zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Podle zjištění nalézacího soudu byla při celní prohlídce v P. dne 27. května 1937 u obžalované, která se vracela z Drážďan do P., nalezena kniha od Dr. Josefa Gobbelse »Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei«, která byla zašita v její ruční kabelce. V tomto činu obžalované, která, jak nalézací soud na základě jejího doznání dále zjišťuje, tuto knihu dostala darem od svého ženicha v Drážďanech a věděla, že jí její ženich knihu zašil do ruční kabelky, spatřoval nalézací soud vzhledem k tomu, že rozšiřování této knihy bylo výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 5. února 1935, čís. 48.591 ai 1934 podle ustanovení § 6, odst. 2 zák. čís. 201/1933 ve znění zák. čís. 269/1934 Sb. z. a n. zakázáno, skutkovou podstatu přečinu podle § 18, odst. 3 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. Podle náhledu nalézacího soudu nesejde na tom, že zmíněný zákaz rozšiřování byl vysloven podle § 6, odst. 2 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n. ve znění zákona čís. 269/1934 Sb. z. a n. a nikoli snad podle § 10 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., k němuž § 18, odst. 3 tohoto zákona poukazuje, poněvadž zákaz rozšiřování uvedené knihy byl vysloven z důvodu, že z jejího obsahu je zřejmo, že kniha slouží účelům národně-socialistické německé dělnické strany (NSDAP), jež sleduje v cizině stejné a podobné cíle jako zde rozpuštěná německá nacionální socialistická dělnická strana, která byla rozpuštěna proto, že ohrožovala samostatnost, ústavní jednotnost a demokraticko-republikán- skou státní formu, a zákaz rozšiřování se tedy stal z důvodu, ze kterého mohl býti vysloven též podle § 10 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., vztahující se na tiskopisy rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2 tohoto zákona a tedy i na tiskopisy, které přímo nebo nepřímo podvracejí nebo hanobí samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou státní formu nebo demokratický řád československé republiky (§ 2, odst. 1).
Nesejde prý ani na tom, že zmíněný zákaz vydal zemský úřad a nikoli ministerstvo vnitra, podle § 10 zák. 126/1933 Sb. z. a n. k zákazu tam uvedenému příslušné, poněvadž podle prvé věty odst. 2 § 6 zák. čís. 201/1933 v novém znění podle zákona čís. 269/1934 Sb. z. a n. může býti zákaz rozšiřování vysloven ministerstvem vnitra nebo zemským úřadem a zákaz rozšiřování byl tedy v souzeném případě vydán úřadem k tomu příslušným.
Zmateční stížnosti, uplatňující důvody zmatečnosti podle čís. 5, 9 a) a 10, vpravdě jen zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., nutno přiznati oprávnění. Podle znění ustanovení § 18, odst. 3 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. dopouští se přečinu (soudně trestného), kdo »přestoupí zákaz dovozu, dopravy nebo rozšiřování cizozemského tiskopisu (§ 10)«. Z poukazu na § 10 téhož zákona plyne jasně, že zákon prohlašuje v § 18, odst. 3 za přečin toliko přestoupení zákazů vyslovených příslušným úřadem na základě § 10, odst. 1 a 2, pokud se týče zákazů s t1 § 10, odst. 3), a že tedy zejména předpokládá k trestnosti podle § 18, odst. 3, pokud jde — jako v souzeném případě — o dovoz neperiodického tiskopisu, že jde o tiskopis, jehož rozšiřování bylo podle odst. 1 § 10 zakázáno ministerstvem vnitra z důvodů v § 2, odst 1 nebo 2 téhož zákona uvedených a jenž důsledkem toho podle dalšího odstavce § 10 nesmí býti do Československé republiky vůbec dovážen. Předpokládajíc tedy, že v souzeném případě bylo rozšiřování tiskopisu, o nějž jde, zakázáno nikoli ministerstvem vnitra podle § 10, odst. 1 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., nýbrž jen zemským úřadem v Praze na základě § 6, odst. 2 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n., přicházelo by pro posouzení trestnosti přestoupení zákazu dovozu tohoto tiskopisu, spojeného se zákazem jeho rozšiřování i podle § 6, odst. 3 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n. v počet nikoli ustanovení § 18 zák. čís. 126/1933, nýbrž jediné ustanovení § 21 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n., podle jehož odstavce 1 přestou- pení některého zákazu nebo příkazu podle tohoto zákona a tedy i přestoupní zákazu podle § 6, odst. 2, 3 samo o sobě zakládá toliko skutkovou podstatu přestupku, jehož potrestání přísluší okresním (státním policejním) úřadům. Okolnost, že podle prvé věty odstavce 2 § 6 zák. čís. 201/ 1933 v úpravě dané jí zákonem čís. 269/1934 Sb. z. a n. může i ministerstvo vnitra vysloviti zákaz rozšiřování knihy, o niž jde, a že důvod, ze kterého byl zemským úřadem v Praze zákaz rozšiřování vysloven, opodstatňoval též zákaz rozšiřování knihy podle § 10, odst. 1 (§ 2, odst. 1) zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., nemohla by, jestliže ve skutečnosti takový zákaz ministerstva vnitra podle § 10, odst. 1 uvedeného zákona vysloven nebyl, nic měniti na tom, že důsledkem toho ani trestní účinky spojené podle § 18, odst. 3 s přestoupením zákazů vyslovených v § 10 nastati nemohou. K vývodům napadeného rozsudku, že by i ministerstvo vnitra mohlo vzhledem k rázu zabavené knihy vysloviti podle § 10, odst. 1 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. zákaz jejího rozšiřování, dlužno jen ještě podotknouti, že se ministerstvo vnitra podle citovaného ustanovení může omeziti též na to, že tiskopisu uvedeného rázu odejme jen právo dopravy poštou a po železnici a že nemusí tedy vysloviti též zákaz jeho rozšiřování vůbec, jenž jedině podle jasného ustanovení odstavce 3 téhož paragrafu má za následek další zákaz, že tento tiskopis nesmí býti do Československé republiky vůbec dovážen, a v dalších důsledcích pak trestnost přestoupení tohoto zákazu podle § 18, odst. 3 tohoto zákona. Ministerstvu vnitra je tedy dána volba, aby podle okolností, zejména vzhledem k důležitosti statku tiskopisem ohroženého a stupni tohoto ohrožení buď dotčenému tiskopisu odňalo jen právo dopravy poštou a po železnici, anebo jeho rozšiřování vůbec zakázalo, a tím vzhledem k předpisu § 10, odst. 3 dovoz tiskopisu do Československé republiky postavilo pod trestní sankci § 18, odst. 3 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. anebo konečně, jsou-li tu zároveň podmínky § 6, odst. 1 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n., aby zakázalo rozšiřování tiskopisu podle odstavce 2 tohoto paragrafu s platností pro celé území Československé republiky (odst. 5 § 6) a s účinkem v § 21 vytčeným (trestnost přestoupení zákazu jako pouhého správního přestupku), po případě přenechalo vyslovení tohoto zákazu zemským, event. okresním (státním policejním) úřadům (posl. věta odstavce 2 § 6) s platností tohoto zákazu jen pro správní obvod úřadů, které jej vydaly, a ovšem zase jen s účinkem trestnosti jeho přestoupení jako správního přestupku.
Jen tehdy, když se ministerstvo vnitra rozhodlo pro zákaz rozšiřování knihy podle § 10, odst. 1 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., zakládá tedy přestoupení zákazu dovozu této knihy (§ 10, odst. 3 cit. zák.) skutkovou podstatu přečinu podle § 18, odst. 3 tohoto zákona.
Nalézací soud proto neprávem spatřoval ve zjištěném jednání obžalované skutkovou podstatu tohoto přečinu již z toho důvodu, že rozšiřování knihy, o niž jde, bylo zakázáno zemským úřadem v Praze na základě § 6, odst. 2 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n. Ježto pak nalézací soud dosud nekonal šetření v jedině rozhodném směru, zda totiž rozšiřování zabavené knihy bylo zakázáno též ministerstvem vnitra na základě § 10, odst. 1 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., a zda zákaz ten platil též v době, kdy se obžalovaná pokusila o dovoz knihy, nemůže zrušovací soud ihned ve věci samé rozhodnouti a nezbylo proto než důvodné zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a uznati dále, jak se stalo. Zprostí-li nalézací soud obžalovanou pro nedostatek takového zákazu, platného v době spáchaného činu, a pro nedostatek jiného soudně trestného činu, bude mu spisy postoupiti příslušnému okresnímu (státnímu policejnímu) úřadu k event. potrestání obžalované pro správní přestupek podle § 21 zák. čís. 201/1933 Sb. z. a n.

Citace:

Čís. 6124. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 87-90.