NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6545.

Obecní úředníci (Praha): K výkladu předpisů § 3, odst. 1. a 2. zák. č. 114/21 o přeřazování úředníků obcí předměstských do skupin úřednictva pražského.
(Nález ze dne 13. května 1927 č. 6676.)
Prejudikatura: Boh. 3230/24, 3628/24, 4156/24 a 4441/25 adm.
Věc: Antonín D. v P. (adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebního poměru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. 4933/25 adm. zrušil zsv v Praze nař. rozhodn. opětně rozhodnutí sboru hl. m. Prahy pro vyřizování stížností z 26. září 1923, pokud tímto rozhodnutím přiznán byl st-li nárok na zařazení do kategorie »státní C« pražského úřednictva, z následujících důvodů: Podle názoru nss-u jest ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 114 z r. 1920 vykládati tak, že zákon zachovává úředníkům obcí pražskou od bývalých předměstských obcí přejímaným nabytá práva potud, pokud tato nepřevyšují míru práv a nároků zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení obcí ve službách hl. m. Prahy již ustanoveni byli. Názor ten jesit pro zsv závazný. Jest tedy při posuzování nároku Antonína D. na zařazení do kategorie stát. C pražské pragmatiky, kterýžto nárok byl stížnostním sborem jmenovanému přiznán, přihlédnouti k tomu, že úředník pražský dne 1. ledna 1922 ve službách obce pražské již ustanovený měl by nárok na zařazení do kat. stát. C podle usnesení měst. zastupitelstva pražského z 8. listopadu 1920 v tom případě, když byl již dne 15. prosince 1919 ve státu nebo mimo status některé kategorie úřednictva pražského se vzděláním středoškolským. Ant. D. zařazen byl dekretem obce ž-ské z 2. května 1918 do státu ž-ských úředníků kancelářských, pro něž bylo předepsáno úplné vzdělání středoškolské, obdržev zároveň tímto dekretem kvalifikační dispens, jak sám uvádí ve své stížnosti z 20. prosince 1922. Tato úprava obce ž-ské nezajistila však Antonínu D. nárok v rámci ustanovení § 3 sluč. zák., aby při převzetí obcí pražskou zařazen byl v kategorii stát. C praž. pragmatiky. Neboť § 3 odst. 3 cit. zák. ustanovuje, že se nárok na provisorní ponechání požitků vyšších pravoplatně přiznaných, o nichž jest řeč v odst. 2, neuznává tam, kde jde o úpravu platův a požitků jednotlivých zaměstnanců rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služ. době zaměstnancově. Ačkoliv předpis ten jedná jen o »vyšších požitcích« v odst. 2 vzpomenutých, nemůže přece býti pochyby o tom, že vyslovuje zásadu, která musí býti uplatněna i při vyhledávání srovnané kategorie, protože jednak ona práva a nároky, o jichž uznání podle § 3 odst. 1 jde, projevují se ve svých důsledcích vždycky jen ve výši požitků, jednak by předpis tento mohl býti vždycky obeplut a in fraudem legis vyloučen, kdyby pro účel oné mimořádné úpravy, jakou má na mysli odst. 3. cit. §, byla volena forma jmenování (srovnej nál. Boh. 4156/24 a 4441/25 adm.). Ant. D. doznává sám, že se mu od obce žižkovské dostalo pod formou jmenování úpravy rázu mimořádného jeho způsobilosti neodpovídající. Nelze tedy nárok Ant. D. uplatňovaný a stížnostním sborem přiznaný podle předeslaného uznati za odůvodněný v zákoně.«
O stížnosti do tohoito rozhodnutí podané uvážil nss takto: Jak z textace nař. rozhodnutí patrno, vycházel žal. úřad z toho, že st-l, který nesporně nevykazuje kvalifikaci pro zařazení do skupiny »C« předepsanou, totiž úplné vzdělání středoškolské, byl obcí žižkovskou zařaděn do této skupiny na podkladě udělené dispense kvalifikační, tedy aktem individuelním, pročež přichází zde v úvahu odst. 3 § 3 zák. ze 6. února 1920 č. 114 Sb., dle něhož se nárok na požitky vyšší, než má obdobný zaměstnanec pražský, neuznává tam, kde jde o úpravu platů a požitků rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služ. době zaměstnancově. — St-l naproti tomu poukazuje k okolnosti, že kvalifikační dispens mu udělená nebyla rázu individuelního, o kterémžto případě jedná 3. odst. § 3 cit. zák., nýbrž byla vyslovena všeobecnou úpravou.
Nss vyslovil již vícekráte právní názor (srovnej nál. Boh. 4156/24 a 4441/25 adm.), že míra práv a nároků dle 1. odst. § 3 cit. zák. předměstským úředníkům při sloučení zachovaných jest zásadní měrou oněch práv a nároků, jichž úředník požíval v den sloučení u své dosavadní obce, ale s tím důležitým omezením, že práva a nároky jemu příslušející proti dosavadní obci nesmí převyšovati míru práv a nároků úředníků stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří byli v den sloučení u obce pražské již ustanoveni. Z tohoto obmezení připouští zákon výjimku jen v odst. 2. a 3. téhož paragrafu, ponechávaje zatímně úředníkům převzatým i eventuelní vyšší požitky, které — nespočívajíce na individuelní mimořádné úpravě, neodpovídají způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově — jsou jen důsledkem všeobecné pravoplatné úpravy poměrů úřednictva u oné obce do 30. června 1919 provedené.
Taktéž vyslovil již nss v nál. Boh. 3230/24 a 3628/24 adm., že ustanovení odst. 2. zachovává nejen právo na vyšší požitky konkrétním aktem zaměstnanci již přiznané, nýbrž i nárok na to, aby až do té doby, kdy bude provedena nová všeobecná úprava platů a požitků úředníků a zřízenců sjednocenné obce pražské, byly jim zachovány všechny ony výhody obsažené ve všeobecných úpravách, usnesených do 30. června 1919, které mají vliv na výměru požitků. Nemůže býti pochyby o tom, že tím jest rozuměti i zařazení do příznivější kategorie úřednické.
V daném případě jde spor o to, zda dekret měst. úřadu v Žižkově z 2. května 1918 je pokládati za individuelní dispens od kvalifikace nutné pro zařazení do skupiny C nebo za aplikaci všeobecné úpravy, provedené před 30. červnem 1919.
Jak ze znění tohoto dekretu patrno, usnesl se obecní výbor města Žižkova ve schůzi konané dne 28. dubna 1916 na žádosti podané měst. úředníky dne 17. února 1924, dne 2. srpna 1915 a dne 18. ledna 1916 za úpravu jejich služ. požitků na tom, aby žádostem těmto bylo vyhověno a aby provedena byla úprava služ. požitků úředníků města Žižkova tím způsobem, že změní se příslušná ustanovení platného dosud služ. a disc. řádu pro úředníky .... ze 4. prosince 1903 a jeho dodatků, jak v dalším bude uvedeno. Pod b) »Časový postup úřednictva ve statu« je pak stanoveno, že úředníci na systemisovaných místech ve státu s plnou kvalifikací dle § 1 a dosavadní úředníci před 1. červencem 1916 definitivně ustanovení, jimž při tomto zařazování poskytla se kvalifikační dispens, mají nárok na zrychlený postup časový při zcela bezvadné službě.
Z tohoto znění se podává, že obec Žižkov svým usnesením z 28. dubna 1916 uznala kvalifikační dispens st-li původně individuelně udělenou, čímž se tato stala součástí úpravy rázu všeobecného.
Žal. úřad, vykládaje si mylně uvedené ustanovení dekretu z 2. května 1918 jako individuelní udělení kvalifikační dispense rázu mimořádného, pokládal již proto zařazení st-le do skupiny C jako výhodu, která ve smyslu odst. 3. § 3 zák. č. 114/20 úředníkům obcí předměstských nezůstane zachována. Pro toto mylné právní posouzení rozhodné okolnosti bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo nss-u zabývati se dalšími námitkami a vývody stížnosti, zejména v příčině vyhledání rovnocenné kategorie obecních úředníků pražských.

Citace:

č. 6545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 829-831.