Č. 3350.

Obecní volby: I. Oprávnění dohlédacího úřadu přezkoumati dle § 53 vol. řádu do obcí volitelnost zvolené osoby vztahuje se nejen na důvody nevolitelnosti podle § 4, nýbrž i na důvody vylučující z volitelnosti dle § 5. — II. Zaměstnanci obecní, kteří jsou na trvalém odpočinku, nejsou vyloučeni z volitelnosti podle § 5 č. 1. vol. řádu do obcí.
(Nález ze dne 11. března 1924 č. 4199.)
Věc: Dr. Alexius Št., advokát a Ferdinand Č., městský pokladník v. v. v U. proti okresnímu úřadu v Uherské Skalici o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím okr. úřadu v U. S. z 19. září 1923 byla volba st-lů do ob. zast. města U. S. na základě § 53 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. prohlášena za neplatnou a za zvolené prohlášeni nejbližší náhradníci z téže kandidátní listiny. O stížnostech do tohoto rozhodnuti uvážil nss toto:
Není sporno, že Dr. Alexius Št. býval úředníkem fiškálem, Ferdinand Č. pak pokladníkem města U. S. a že v čas volby byli oba na odpočinku.
Nař. rozhodnutí pokládá je za obecní zaměstnance, nad nimiž přísluší ob. zast. nebo ob. radě moc disciplinární, a poněvadž město U. S. podíle posledního všeob. úředního sčítání lidu (§ 70 vol. ř.) má méně než 5000 obyvatelů, byla jejich volba do ob. zast. na základě § 5 č. 1. vol. ř. prohlášena za neplatnou.
Stížnosti upírají především žal. úřadu příslušnost rozhodovati o volitelnosti z důvodů § 5 vol. ř., přiznávajíce mu ji pouze co do důvodů §§ 3 a 4 vol. ř. Tomuto názoru stížnosti nelze přisvědčiti. § 53 vol. ř. propůjčuje dohlédacímu úřadu právo přezkoumati výsledek volby po té stránce, zdali nebyly zvoleny osoby nevolitelné.
§ 4 vol. ř. vymezuje, jaké náležitosti musí míti osoba, aby do obecního zastupitelstva a obecních komisí volena býti mohla, naproti čemuž § 5 vypočítává osoby, které do těchto sborů voleny býti nemohou, scil. ani tehdy, když podmínkám § 4 vyhovují. Jsou tedy osobami nevolitelnými především ony, jimž se nedostává některé z náležitostí vypočtených v § 4 vol. ř. a dále ony, které sice podmínkám § 4 vyhovují, avšak dle § 5 1. c. z volitelnosti jsou vyloučeny.
Poněvadž § 53 vol. ř. užívá výrazu »osoby nevolitelné«, vztahuje se kompetence dozorčího úřadu tam stanovená na přezkoumání jak podmínek volitelnosti, tak i důvodů z volitelnosti vylučujících, a žal. úřad nepřekročil hranice své působnosti, když prohlásil za neplatnou volbu st-lů, o nichž předpokládal, že jsou z volitelnosti vyloučeni podle § 5 č. 1 vol. řádu.
Ve věci samé rozhodné jest ustanovení § 5 č. 1 vol. řádu do obcí z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., dle něhož ve smyslu § 17 zák. z 13. července 1922 č. 243 Sb. i volby ob. zastupitelstva v U. S. bylo konati.
Dle tohoto předpisu nemohou v obcích podle posledního všeob. úředního sčítání lidu (§ 70 vol. řádu) s méně než 5000 obyvatelů býti voleni za členy ob. zast. zaměstnanci obecní, nad nimiž přísluší ob. zast. nebo ob. radě moc disciplinární.
St-lé tvrdí, že jsouce pensionovanými úředníky obce nemohou býti pokládáni za zaměstnance obce a že nad nimi nepřísluší ani obecnímu zastupitelstvu ani obecní radě moc disciplinární, nař. rozhodnutí pak, jak shora uvedeno, založeno jest na opačném názoru.
Nss uvažoval nejprve o účelu tohoto ustanovení a dospěl k názoru, že účel ten nemůže býti jiný, než ten, že osoby, které veřejné korporaci jsou disciplinárně podřízeny, a pokud jde o služební požitky na korporaci té jsou závislé, nemají býti členy jejího zastupitelského orgánu.
Již staré volební řády platné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, podle jejichž vzoru i volební řád č. 75 z r. 1919 jest sdělán, vylučovaly z volitelnosti jen zaměstnance obecní, pokud jsou v činné službě; když ze služby té vystoupili, jen potud, pokud nesložili povinných účtů nebo nezaplatili náhradu jim uloženou.
Ustanovení platného řádu volení zásadně přiznává zaměstnancům obecním volitelnost. Vylučuje-li toliko obecní zaměstnance v obcích méně než 5000 obyvatelů, shledává pouze u těchto nepřípustným, aby povinnosti úředníka sboru podřízeného a funkce člena obecního zastupitelstva sešly se v jedné osobě, aby ten, na kterého má býti dozíráno, zároveň byl dozorcem.
Tato kolise může však nastati jen u úředníka ještě v činné službě zaměstnaného, nikoliv u úředníka ve výslužbě, poněvadž ten nekoná ničeho, co by obec na základě služebního poměru mohla kontrolovati.
Odůvodněn proto názor, že cit. ustanovení § 5 č. 1 platí pouze na zaměstnance obecní v činné službě, nikoliv na zaměstnance ve výslužbě.
K tomu přistupuje, že dle obecného nazírání zaměstnanec ve výslužbě nebývá označován již zaměstnancem obecním, nýbrž zaměstnancem na pensi, ve výslužbě, a že též zákony mluvíce o zaměstnancích ve výslužbě tyto co takové označují nespokojujíce se pouhým označením jako zaměstnanci.
Nař. rozhodnutí rozšiřujíc účinnost ustanovení § 5 č. 1 na obecní zaměstnance na odpočinku, odporuje tedy zák., pročež dle § 7 zák. o ss bylo uznáno.

Citace:

č. 3350. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 787-789.