NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 9712.

Učitelstvo: * Ucházeli-li se o místo učitelské, vypsané s předností pro určité pohlaví, jen příslušníci tohoto pohlaví, nelze posuzovati způsobilost jejich pro místo to podle § 17 odst. 3 lit. b) vl. nař. č. 64/25 o nezpůsobilosti uchazečů.
(Nález ze dne 27. února 1932 č. 769.) Prejudikatura: srov. Boh. A 2984/23, 8334/30, 9547/31.
Věc: Marie L. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty o obsazení místa ředitelky při občanské škole dívčí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, definitivní odborná učitelka při měšťanské škole dívčí v L., ucházela se o místo ředitelky této školy, které bylo vypsáno v úředním věstníku okresního úřadu a ošv-u v Semilech z 1. prosince 1928 s předností žen a s dodatkem, že přednost bude dána uchazečům se zkouškou z němčiny pro občanské školy. Vypsání konkursu s touto doložkou stalo se proti usnesení ošv-u v Semilech z nařízení zšr-y v Praze. Proti rozepsání konkursu podala st-lka stížnost k zšr, která ji výnosem ze 7. ledna 1929 odmítla jako nepřípustnou s tím, že učitelské osobě je volno odvolati se teprve do potvrzení presentace, cítí-li se jako spolužadatelka o totéž místo ve svých právech dotčena.
O vypsané místo hlásily se pouze 2 žadatelky, obě s velmi dobrou kvalifikací, z nichž st-lka měla 26 roků 10 měsíců, druhá žadatelka, Ludmila St., 21 rok 9 měsíců školské služby. Mšr v L. navrhla na vypsané místo st-lku, ošv presentoval však Ludmilu St., která vyhovuje podmínkám konkursu, majíc zkoušku z němčiny pro školy občanské. Zšr výnosem z 28. května 1929 tuto presentaci schválila, ježto bylo šetřeno ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20 a prováděcích předpisů k němu. St-lka podala proti tomuto výnosu odvolání, poukazujíc zejména k tomu, že byl obsazením místa porušen čl. IV. zák. č. 306/20, který připouští ustanovení uchazeče mladšího jedině, je-li tento kvalifikován lépe než starší uchazeč. Dodatek v konkursu připojený o způsobilosti pro vyučování němčině nemá prý opory v zákoně. Na to rozhodlo min. škol. nař. výnosem takto: »Odvolání Marie L. se odmítá jakožto nepřípustné, ježto zšr, potvrdivši presentaci jediné žadatelky, vyhovující přípustné podmínce konkursní, nejednala proti ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20, dále zák. č. 226/22, jakož i § 17 vl. nař. č. 64/25. K námitkám stížnosti podotklo min. škol., že st-lce nepřísluší jakýkoliv zásah do opatření školních úřadů o tom, jak které místo má býti vypsáno.« Uvažuje o stížnosti na toto rozhodnutí, musil se mss zprvu obírati otázkou, jakou právní povahu má naříkané rozhodnutí.
Žal. úřad »odmítl« odvolání st-lčino nař. výnosem »jako nepřípustné« a použil tudíž výrazu, jenž podle všeobecně uznané terminologie právní vyjadřuje, že úřad odvolání naň vznesené, nepouštěje se do věcného vyřizování, odmítá a limine z důvodů formálních, jako na příklad z důvodu absolutní nepříslušnosti úřadu, pro zmeškání propadné lhůty odvolací atd. Toto »odmítnutí« odůvodnil však žal. úřad v podstatě tím, že zšr, potvrdivši presentaci jediné žadatelky, vyhovující přípustné podmínce konkursu, nejednala proti předpisům v nař. rozhodnutí uvedeným. Z toho je patrno, že žal. úřad neodmítl odvolání st-lčino z důvodů formálních, nýbrž že se pustil do meritorní stránky sporu, že však shledal odvolání s hlediska zákonných předpisů neodůvodněným. Zamítl tedy vlastně odvolání z důvodů věcných a má nař. výrok povahu rozhodnutí meritorního. Tak chápe nař. rozhodnutí i stížnost a brojí proti němu taktéž jen a pouze z důvodů materielních.
Za tohoto stavu věci bylo nař. rozhodnutí podrobiti právní revisi po stránce věcné:
Nař. rozhodnutí má podle svého znění za to, že presentace zúčastněné strany na místo ředitelky měšťanské školy dívčí v L. odpovídá zákonu a dovolává se na podporu svého stanoviska nejprve čl. IV. zák. č. 306/20. Žal. úřad neuvádí sice blíže, proč má za to, že presentace ta odpovídá cit. předpisu; avšak ze souvislosti norem, jichž se žal. úřad v dalším dovolal, vychází na jevo, že pokládal zúčastněnou stranu za kvalifikovanější st-lky proto, že vykazovala formální způsobilost k vyučování jazyku německému na školách občanských a odpovídala jediná z uchazečů podmínce konkursu. Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti.
Článek IV. cit. zák. zní: »Při jmenování učitelů na místa definitivně systemisovaná budiž na prvním místě vzat zřetel k služebnímu stáří a kvalifikaci uchazeče pro služební místo, o jehož obsazení právě jde; na druhém místě budiž přihlédnuto k rodinným poměrům uchazečovým, k obtížím jeho posavadní služby a jeho zdravotnímu stavu. Uchazeči službou mladšímu může býti dána přednost jenom tehdy, je-li kvalifikován lépe nežli uchazeč služebně starší a je-li kvalifikace tohoto nižší nežli dobrá.«
Výkladem ustanovení tohoto zabýval se nss již v celé řadě nálezů a vyslovil zejména v nál. Boh. A 2984/23, že jest rozuměti »kvalifikací pro místo, o jehož obsazení právě jde«, podle čl. IV. zák. č. 306/20 v Čechách dobré zdání, podané okr. škol. inspektorem ve smyslu §§ 5 a 6 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. čes., to jest tak zvanou všeobecnou kvalifikaci ve smyslu §§ 3 až 8 výn. žal. úřadu č. 6 Věstníku z roku 1921.
Nějaké jiné kvalifikace a způsobilosti cit. čl. IV. uvedeného zákona nezná. Je proto žal. úřad na omylu, domnívá-li se, že byla zúčastněná strana kvalifikovanější st-lky ve smyslu čl. IV. cit. zák. proto, že vykazovala formelní způsobilost vyučovati němčině na školách občanských a že jí proto náležela přednost při obsazení shora uvedeného místa ředitelského. A ježto dále měla st-lka i zúčastněná strana stejnou kvalifikaci ve smyslu předeslaného výkladu pojmu »kvalifikace«, st-lka však byla služebně starší, selhává argumentace žal. úřadu, pokud spatřuje právní základ zákonitosti presentace zúčastněné strany v ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20. Leč nař. rozhodnutí nelze opříti po stránce právní ani o zákon č. 226/22.
Žal. úřad dovolává se zákona toho v celku, necituje blíže předpisu, o který se opírá. Vzhledem k tomu, že hned po té uvádí § 17 vl. nař. č. 64/25, a vzhledem k předmětu sporu, nemůže býti pochybnosti o tom, že má na mysli ustanovení § 10 zák. č. 226/22, jímž upravena byla zcela nově a od dosavadního stavu právního odchylně otázka t. zv. kompetence (mužské, ženské a smíšené) na místa učitelská, která podle dosavadního stavu, zejména podle §§ 104 a 113 řádu škol. č. 159/1905 ř. z. byla sporná. (Srov. i vládní důvodovou zprávu k § 10 zák. č. 226/22).
Otázka konkurence mužů s ženami-učitelkami v daném případě nepřichází však v úvahu, ježto, jak nesporno, šlo o obsazení místa ředitelského vypsaného s předností žen a jak st-lka tak i zúčastněná strana jsou ženami. Nelze proto pominutí st-lky při obsazení uvedeného místa ředitelského odůvodniti ani ustanovením zák. č. 226/22 a je poukaz nař. rozhodnutí na zákon ten nepřípadný.
Jako poslední z předpisů, odůvodňujících zákonitost provedené presentace, uvádí žal. úřad ustanovení § 17 vl. nař. č. 64/25. Předpis ten je zařazen v oddílu VI. nadepsaném »O dosazování učitelstva« k § 10 zák. (sc. zák. č. 226/22) a je obsah jeho blíže naznačen slovy: »obsazování míst řízením konkursním«. Prvý z odstavců paragrafu toho vyslovuje, jaké zásady platí podle § 10 odst. 2—4 cit. zák. pro vypisování konkursů na místa správců (ředitelů) škol smíšených a na lichá místa učitelská při těchto školách, jakož i na místa ostatní. V odstavci druhém upravena otázka, kdy může býti místo obsazeno uchazečem pohlaví druhého, byla-li v konkursu vyslovena při určitém místě přednost pro některé pohlaví a uvedeno v bodu b), že se tak státi může, jsou-li všichni uchazeči toho pohlaví, jemuž je v konkurse vyhrazena přednost, pro toto místo nezpůsobilí. Podle odst. třetího jest pokládati za nezpůsobilé uchazeče: a) kteří nevyhovují podmínkám pro ustanovení učitelem, plynoucím z platných zákonů a nařízení; b) kteří nevyhovují zvláštním přípustným podmínkám konkursním; c) jejichž působení ve službě bylo kvalifikováno pátým stupněm kvalifikačním Z této úzké souvislosti odst. 3. s předcházejícím odst. 2. plyne, že ustanovení o nezpůsobilosti uchazeče nemá povahy generelního předpisu, platného pro veškeré případy obsazování uprázdněných míst učitelských, nýbrž že má na zřeteli jen případy, kdy může býti obsazeno místo učitelské, ačkoli byla v konkursu vyslovena přednost pro určité pohlaví, příslušníkem pohlaví druhého. Správnost názoru toho podporuje i úvaha, že je předpis § 17 cit. vlád. nař. jen provedením § 10 zák. č. 226/22 a že může proto již z tohoto důvodu upravovati blíže a prováděti jen to, co je uvedeno a normováno v § 10 cit. zák. V tomto došla pak, jak již bylo uvedeno, úpravy otázka systemisace míst na školách a kompetence na místa učitelská mužů a žen a může proto odst. 3. bod b) § 17 vl. nař. č. 64/25 míti na zřeteli jen obsazování míst učitelských, kdy, ačkoli je určena určitá kompetence, nemá býti místo to obsazeno uchazečem tohoto pohlaví.
Na tom nemůže nic změniti ani § 26 výnosu min. škol. z 15. května 1925 č. 16.137-1 (Věst. č. 71 ex 1925), ukládající úřadům školním, aby podle potřeby do konkursů na učitelská místa vkládaly dodatek, že se při obsazení dá přednost uchazečům, kteří prokáží formální způsobilost vyučovati povinnému nebo nepovinnému předmětu, pro nějž není na škole s dostatek způsobilých učitelů, kdyžtě pro tak všeobecné znění paragrafu toho není opory v předeslaném předpisu § 17 odst. 3 bodu b) vl. nař. č. 64/25.
V daném případě bylo sice vypsáno místo s předností žen a s tím, že přednost bude dána uchazečům se zkouškou z němčiny, leč o místo to konkurovaly jen dva uchazeči-ženy. Nešlo tedy o propůjčení místa uchazeči druhého pohlaví a nebylo lze mluviti o tom, že »všichni uchazeči toho pohlaví, jemuž byla v podstatě vyhrazena přednost, byli pro toto místo nezpůsobilí.« Za tohoto stavu věci nebylo ovšem dobře možno kvalifikovati jednu ze dvou uchazeček za nezpůsobilou s hlediska § 17 odst. 3 lit. b) vl. nař. č. 64/25 a neměla podmínka konkursu žádného právního účinku. Domníval-li se přes to žal. úřad, že st-lka nevyhovuje zvláštní přípustné podmínce konkursu a že je proto nezpůsobilou pro místo ředitelky na občanské škole dívčí v L. ve smyslu § 17 cit. vl. nař., vyložil si nesprávně zákon.
Má-li konečně žal. úřad za to, že st-lce nepřísluší jakýkoli zásah do opatření školních úřadů o tom, jak které místo má býti vypsáno, přehlíží, že osobě učitelské jako uchazeči o určité místo, nelze vzhledem k nárokům, daným učitelstvu čl. IV. zák. č. 306/20, odpírati legitimaci k tomu, aby brala v pořadu stolic v odpor presentaci jiného uchazeče, odporuje-li podle jejího právního názoru zákonu, a že potom ovšem není v zásadě ani vyloučena z oprávnění, brojiti při tom proti obsahu konkursu, na jehož základě k obsazení určitého místa učitelského došlo.

Citace:

č. 9712. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 480-484.