NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6582.

Školství: I. * Opatrovny ve smyslu § 26 min. nař. z 22. června 1872 č. 108 ř. z. nespadají pod pojem mateřských škol po rozumu § 2 č. 3, odst. 2 zák. č. 292/1920. — II. * Pokud zák. č. 292/1920 mluví v § 2 č. 3, odst. 2 v části druhé o školách národních a mateřských, zřízených před účinností zák. čís. 189/1919, má na zřeteli jenom školy veřejné.
(Nález ze dne 24. května 1927 č. 11123).
Prejudikatura: Boh. 6013/26 adm.
Věc: Městská obec M. proti ministerstvu školství a národní osvěty o náklad na českou školu mateřskou v M. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze výnosem ze 17. května 1882 udělila Ústř. Matici Školské k její žádosti povolení ke zřízení české opatrovny v M. Usnesením měst. rady v M. z 10. září 1924 převzala obec M. osobní a věcný náklad této opatrovny. Podle podání měst. rady z 8. dubna 1924 hradí obec náklad ten již od roku 1921 a není obec zřetelem na povážlivou fin. situaci obce již s to nésti a hraditi náklady, které hraditi prý povinna není; proto žádala obec M. min. škol., aby na základě zákona o menšinových školách, pokud se týče zákona o správě školství, tuto opatrovnu převzalo do své správy a nahradilo obci náklad, který dosud vznikl a který až do def. převzetí opatrovny ještě vznikne. Když na toto podání nedocházelo vyřízení, podala obec M. u zem. civ. soudu v Praze na čsl. stát žalobu na zaplacení 103372 Kč 15 h s příslušenstvím, kteroužto částku vynaložila na správu opatrovny pro českou menšinu v M. Při roku konaném o této žalobě 12. června 1925 bylo řízení ponecháno v klidu. Na to vydalo min. škol. nař. rozhodnutí tohoto znění: »Žádosti za převzetí mateřské školy s čsl. jazykem vyučovacím v M., kterou vydržuje měst. obec M., do správy státní nelze vyhověti, ježto ani podle zák. o menš. školách nár. ani podle jiných zákonů školních není stát povinen zřizovati mateřské školy a opatrovny nebo přebírati mateřské školy a opatrovny jinými činiteli již zřízené do své správy; dosud nemá stát v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ani jediné mateřské školy neb opatrovny ve své správě. Také vzhledem k ustanovení zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. o úsporných opatřeních ve veř. správě, nemohlo by min. škol. v přítomné době žádosti té vyhověti. Konečně nutno také přihlédnouti k tomu, že stát vydržuje úplně skoro pro třetinu veškerého obyvatelstva města M. obecnou a občanskou školu, čímž zbavuje obec velkého nákladu věcného na nár. školství, který by obec podle ustanovení zák. musila nésti sama, kdyby menš. škol nar. v M. nebylo. Lze tudíž očekávati, že obec ponese ochotně náklad na shora uvedenou mateřskou školu.«
Stížnost vytýká, že stát je podle §§ 2 a 35 zák. č. 292/1920 povinen hraditi náklad na menšinové školy mateřské a tvrdí, že v daném případě o takovouto menšinovou školu mateřskou jde. O stížnosti nss uvážil toto:
Podle § 10 říš. zák. o školách národních z r. 1869 ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. »mohou při jednotlivých školách podle zvláštních potřeb místních býti zřízeny školy pro opatrování, vychovávání a vyučování dítek ke škole ještě nepovinných ....« Právní poměry těchto ústavů byly upraveny min. nař. u 22. června 1872 č. 108 ř. z., které rozeznává školy mateřské, opatrovny a jesle, při čemž u škol mateřských (dětských zahrádek) rozeznává v § 4: veřejné, t. j. ony, které jsou vydržovány zemí, okresem školním nebo obcí místní, a soukromé t. j. ony, které jsou vydržovány spolky nebo soukromými osobami; podobné rozeznávání § 26 stran opatroven neuvádí, avšak jak ke zřízení mateřské školy, tak ke zřízení opatrovny vyžaduje se schválení zšr-y (§ 4 odst. 2 a § 26 odst. 3 cit. nař.).
V daném případě byl ústav, o který jde, povolen roku 1883 výslovně jako »opatrovna«; rovněž mluví se v přípisu měst. úřadu v M. z 12. září 1924, svědčícím Ústř. Matici školské v textu českém o »opatrovně«, kdežto text německý užívá výrazu »Kindergarten«. Nař. rozhodnutí pak mluví o »mateřské škole.« Nechať však v daném případě jde o ústav podle §§ 1 až 18, anebo o ústav podle § 26 min. nař. č. 108 ř. z. z roku 1872, nelze stanovisko stížnosti uznati správným z těchto úvah:
§ 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. — podávaje v odstavci II. definici pojmu menšinových škol, — mluví toliko o »školách národních a mateřských«, zahrnuje tedy jenom ústavy podle § 1 až 18 cit. min. nař., nikoliv však opatrovny podle § 26. Již z toho důvodu nelze na »opatrovny« vůbec rozšiřovati předpisy § 35 odst. 4 a § 38 odst. 1 zák. č. 292/1920.
Je-li tedy ústav, o ketrý jde, »opatrovnou«, je stížnost již z důvodu právě uvedeného bezdůvodná.
Je-li však ústav ten školou mateřskou, pak sluší uvážiti toto:
§ 35 odst. 4 zák. č. 292/20 praví sice zcela všeobecně, že školy menšinové se vydržují nákladem státu. Jelikož však § 35 v prvém odstavci výslovně uvádí náklad na veřejné školství, nutno míti za to, že taky poslední odstavec § 35 má na mysli jenom menšinově školy veřejné, čemuž ovšem svědčí také úvaha, že vzhledem k celkové organisaci školství a k zásadnímu rozdílu mezi školami veřejnými a školami soukromými nelze předpokládati, že by zákonodárce — bez výslovného předpisu — byl chtěl uložiti státu povinnost hraditi také náklad na školy do 1. ledna 1921 soukromé.
Předpisu § 35, posl. odstavce, mohla by se tedy stěžující si obec dovolávati s úspěchem vůbec jenom, pokud by v daném případě šlo o mateřskou školu veřejnou. Ústav, o který jde, byl — jak již uvedeno — povolen a zřízen jako ústav Ústř. Matice Škol., byl tedy — pokud by jej vůbec bylo lze pokládati za ústav podle § 1 až 18 min. nař. č. 108/1872 a nikoli jen za ústav podle § 26 téhož nař. — ve smyslu § 4 cit. nař. ústavem soukromým a nespadal jako takový již proto pod předpis § 35, odst. 4 zák. 292/1920.
Podle správních spisů byl ovšem náklad na ústav tento usnesením rady městské převzat na obec. Nss neměl příčiny zabývati se otázkou v písemné stížnosti a při veř. ústním líčení zástupcem st-lky nadhozenou, zda pouhé usnesení rady měst. v tomto směru je postačitelným s hlediska předpisů o závazném projevování vůle obce, ani dále otázkou, zda ústav ten již touto pouhou skutečností se stal mateřskou školou veřejnou, anebo zda by po případě ke zveřejnění jeho bylo zapotřebí teprve zvláštního povolení zšr-y, jehož existenci stížnost netvrdí a k němuž také podle správních spisů nedošlo; neboť tolik je jisto, že náklad na onen ústav byl stěžující si obcí převzat teprve po 15. dubna 1919, t. j. po dnu, kterým nabyl účinnosti zákon ze 3. dubna 1919 č. 189 Sb., citovaný v § 2 zák. č. 292/1920, takže nelze pokládati ústav, o který tu jde, za »mateřskou školu (scilicet veřejnou), zřízenou před účinností zák. č. 189/1919« ve smyslu § 2 odst. 2 zák. č. 292/1920.
V tomto směru pak setrvává nss na právním názoru vysloveném již v nál. Boh. 6013/26 adm., že totiž mateřská škola, zřízená pro národnostní menšinu po dni 15. dubnu 1919, není školou menšinovou po rozumu § 2 a § 35 č. 292/1920. Nelze tudíž ani s tohoto hlediska vztahovati na daný případ předpis § 35 odst. 4 zák. č. 292/1920 a postrádá stížnost důvodnosti, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 6582. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 911-914.