Č. 10204.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: 1. V případě § 16 zák. č. 221/24 jest dohoda mezi pojišťovnou a zaměstnavatelem o sporných skutkových předpokladech a výši pojistného přípustná.
Řízení správní: I ve veřejném právu lze sporné otázky řešiti dohodou stran, pokud tomu nebrání veřejný zájem nebo imperativní předpis zákona.
(Nález ze dne 6. prosince 1932 č. 19660/30.) Věc: František F. v K. proti zemskému úřadu v Praze o pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dodatečným platebním výměrem z 30. září 1929 vyměřila zemědělská nemocenská pojišťovna v M. st-li podle revise z 26. září 1929 za léta 1926 až 1928 doplatek pojistného s úroky z prodlení a portem 900 Kč 15 h. Odvolání, jež st-1 z tohoto platebního výměru podal, nevyhověl okresní úřad v Mělníce výměrem z 31. října 1929, ježto pojišťovna, nemajíc po ruce řádných mzdových záznamů, byla oprávněna podle § 16 odst. 1 zák. č. 221/24, ve znění zák. č. 184/28, z úřední povinnosti předepsati pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného šetření. Nař. rozhodnutím nevyhověl zemský úřad v Praze ani dalšímu odvolání st-lovu a potvrdil výměr okresního úřadu z jeho důvodů, jakož i v úvaze, že odvolatel učinil s pojišťovnou dne 26. září 1929 úmluvu, ve které se zavázal zaplatiti požadovaný obnos, a tuto úmluvu nyní nemůže bez svolení pojišťovny zrušiti.
Úmluva, kterou nař. rozhodnutí cituje, jest obsažena v protokole o revisi z 26. září 1929, v němž se konstatuje, že st-1 nepředložil mzdových záznamů za roky 1926 až 1928, a zjišťuje revidujícím orgánem pojišťovny namátkovými zkouškami individuelními, jakož i kolektivním sestavením započitatelných mezd více než 50% podpojištění. Diferenci mezi předepsanými příspěvky za zmíněná léta a správnými částkami pojistného podle zjištěných diferencí přiznaných a skutečně vyplacených mezd vypočítal revisní orgán celkovou částkou 825 Kč a zaměstnavatel se výslovně zavázal částku tu s příslušnými úroky z prodlení pojišťovně zaplatiti. Protokol ten podepsal st-1 s tím, že jej četl a správným uznal.
Ve stížnosti namítá st-1 především nepřípustnost a nezávaznost této úmluvy, ježto zákon z 9. října 1924 č. 221 Sb. a jeho novela z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. neznají nijakých úmluv a narovnání mezi nositeli pojištění a zaměstnavateli. Dovozuje, že předpisy cit. zákonů, obsahující normy práva veřejného, jsou povahy juris cogentis, kde nejsou úmluvy mezi stranami vůbec možný, a kdyby byla úmluva i přípustná, musela by podle svého pojmu a povahy své předpokládati rovnocennost obou na věci zúčastněných stran, což prý v daném případě není. O námitce této uvážil nss toto:
Především se st-l mýlí, popírá-li zásadně přípustnost dohody (narovnání, smírů) v oboru práva veřejného. I tu, pokud to připouštějí veřejné zájmy a nebrání tomu imperativní předpis zákonný, lze sporné otázky řešiti dohodou zúčastněných (srov. Boh. A 61/19, 2253/23, 2339/23, 4658/25).
Netřeba v celku rozvinouti otázku, do jaké míry se mohou nemocenské pojišťovny, uvedené v §§ 23 a násl. zák. č. 221/24, dohodovati v oboru sociálního pojištění. Předpis § 16 odst. 1 cit. zák., podle něhož nemocenská pojišťovna v daném případě postupovala, dává nemocenské pojišťovně oprávnění, nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji nedostatečně, takže mzda nemůže býti zjištěna , předepsati z moci úřední pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření. Takovýmto jiným vyšetřením jest i případ, když zaměstnavatel, jenž nevede mzdových záznamů a tím znemožní pojišťovně zjistiti mzdu, dohodne se s pojišťovnou o skutkových předpokladech pro předpis pojistného a tím pojišťovně opatřuje, po případě nahražuje data, které jí měly poskytnouti mzdové záznamy pro předpis pojistného.
Nemohl proto nss shledati, že by cit. § 16 zásadně nepřipouštěl dohody mezi nemocenskou pojišťovnou a zaměstnavatelem o sporných skutkových předpokladech pro předpis pojistného a tedy i o výši pojistného. Stížnost sama neuvádí předpisu zákonného, jenž by bránil takovéto dohodě, omezujíc se, jak již v předu uvedeno, na popření zásadní přípustnosti ujednání a narovnání v oboru sociálního pojištění. Vzhledem k tomu, jak námitka stížnosti jest formulována, nemůže nss zkoumati — jsa při svém rozhodování vázán stížnými body, uvedenými ve stížnosti, — zdali v konkrétním případě ujednání, obsažené v protokole o revisi z 26. září 1929, svým obsahem v celku nebo v jednotlivostech jeví se nepřípustným, zejména, zda by ujednáním tím snad mohla býti dotčena práva, vyplývající pro pojištěnce z cit. zák. (§§ 140, 260 odst. 1, lit. d) cit. zák.).
Pokud pak st-1 popírá, že dohoda (ujednání), o kterou tu jde, jest pro něho závazná, činí tak neprávem. Smluvní schopnost jeho nebyla nikde popřena. Přijala-li pojišťovna — jež jest podle § 23 cit. zák. právnickou osobou, schopnou nabývati práv a zavazovati se, — nabídnuté plnění, což se stalo vydáním platebního výměru, řídícího se nabídkou, došlo srovnalou vůlí stran k právně závazné úmluvě. Míní-li stížnost, že této právní účinnosti tu není, poněvadž není rovnocennosti obou, na věci zúčastněných stran, nelze z námitky té vyčisti, v čem spatřuje nedostatek rovnocennosti a proč má za to, že tento nedostatek vylučuje právní účinnost dohody. Námitku do té míry nejasnou nemůže nss uznati za stížný bod ve smyslu § 18 zák. o ss.
Pak ovšem nemohl nss shledati nezákonným, když žal. úřad zmíněnou dohodu uznal za přípustnou a závaznou a důsledkem toho potvrdil dodatečný předpis pojistného, spočívající na souhlasu st-lově, projeveném touto dohodou. Žal. úřad neměl pak ani důvodu ani možnosti přezkoumati vyměření pojistného s hledisek odchylných, zvláště, jak míní stížnost, s hledisek zákonných předpisů §§ 12, 158 a 159 cit. zák., nebo uvažovati o tom, zdali snad právo pojišťovny na vyměření pojistného není za část roku 1926 promlčeno, a není ani vadou řízení, když se s dotyčnými námitkami st-lovými, uplatňovanými v opravných prostředcích, nevypořádal a své rozhodnutí založil výhradně na zmíněné dohodě stran.

Citace:

Č. 10204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 733-735.