Dvůr soudní státní.

I. Pojem a složení.
Byla-li na některého ministra vznesena dvoutřetinovou většinou hlasů všech přítomných poslanců některé sněmovny pro porušení ústavy říšské nebo zemské, nebo jiného zákona obžaloba, jest ku projednání Dvůr soudní státní 418
této obžaloby příšlušným t. zv. státní soudní dvůr(§ 17 zák. ze dne 25. července 1867 č. 101 ř. z.).
Tento státní soudní dvůr sestavuje se způsobem tímto: Každá z obou sněmoven rady říšské zvolí na dobu 6 roků po 12 nezávislých, zákona znalých státních občanů, z nichž žádný však nesmí býti členem některé sněmovny. Takto zvolených 24 členů zvolí si ze svého středu předsedu. Byla-li obžaloba skutečně vznesena, má o tom předseda té sněmovny, která se na obžalobě usnesla, zprávu podati předsedovi státního soudního dvoru. Tento svolá ihned členy státního soudního dvoru do Vídně, kteří si zvolí ze svého středu soudce vyšetřujícího, jemuž přísluší táž práva, jako řádnému soudci vyšetřujícímu dle řádu trestního. Tento soudce může tudíž buď sám vyslýchati svědky a znalce, nebo je dáti řádným soudem vyslechnouti. Úředníci, které vyslýchá státní soudní dvůr nebo jeho vyšetřující soudce, jsou sproštěni povinnosti zachovávati úřední tajemství. Předběžné vyšetřování nesmí trvati déle 6 měsíců (§17 jmen. zák.). Má-li vyšetřující soudce státního soudního dvoru za to, že záležitost trestní jest již dostatečně objasněna, vyrozumí o tom předsedu státního soudního dvoru, který ustanoví den ku hlavnímu líčení, jenž se pak oznámí jak žalobci, tak obžalovanému. Obžalovaný může si vzíti jednoho nebo více obhájců (§ 18). Sněmovna, která se na obžalobě usnesla, zvolí sobě ku hájení obžaloby ze svého středu tři členy (§ 15 jmen. zák.). Jak žalobce, tak obžalovaný má právo, aby zamítl po 6 členech státního soudního dvoru bez udání důvodů, však tím způsobem, aby polovice zbylých členů byla zvolena jednou a druhá polovice druhou sněmovnou. Neužije-li jedna nebo druhá strana vůbec nebo ne v úplném rozsahu práva zamítacího, vyloučí se členové státního soudního dvoru losem, při čemž však vždy třeba přihlížeti k tomu, aby polovina zbylých členů byla z jedné, a polovina z druhé sněmovny. Předseda státního soudního dvoru může býti zamítnut, nesmí však býti vylosován. Byl-li zamítnut, musí si zbylí členové zvoliti ze svého středu předsedu nového (§ 19).
II. Řízení.
Hlavní líčení před státním dvorem soudním jest veřejné a ústní. Ku platnému vynesení rozsudku jest třeba, aby 10 členů celému hlavnímu přelíčení nepřetržitě přítomno bylo. Soudcové rozhodují úplně dle svého volného uvážení. Předseda účastní se vždy hlasování, které se děje tajně ballotáží, t. j. černou a bílou kuličkou (§ 20 jmen. z.). Ku nálezu odsuzujícímu třeba jest většiny dvoutřetinové všech přítomných soudců. Byl-li obžalovaný odsouzen, jest v rozsudku uvésti všecky skutečnosti, které se považují za prokázané, jakož i důvody trestnosti (§ 21 jmen. z.). Proti výroku státního soudního dvoru není odvolání (§ 25 jmen. z.). Po vynesení rozsudku může císař uděliti odsouzenému milosť toliko ku návrhu oné sněmovny, která se usnesla na obžalobě (§ 29 jmen. z.). S řízením před státním soudním dvorem mohou se spojiti též:
a) řízení trestní pro činy vytknuté v zákoně trestním, usnesla-li se na tom ona sněmovna, která obžalobu podala, a souvisí-li tyto činy trestné s úředními funkcemi obžalovaného. V tomto případě jest pak užíti hmotného práva trestního (§ 8 jmen. z.). Jinak postoupí se trestní řízení soudům řádným (§ 5 jmen. z.);
b) řízení o náhradu škody, kterou způsobil obžalovaný buď státu nebo soukromníku a to tehdy, je-li znám obnos škody a osoba, které škoda způsobena byla. Jinak musí se odkázati poškozený na pořad práva soukromého a příslušným jest pak řádný soud, což jest výjimkou z ustanovení dvor. dekr. ze dne 14. března 1806 č. 578 sb. z. s., dle kterého nelze úředníky pro činy úřední žalovati pořadem práva soukromého (§ 24 jmen. zák.).

Citace:

Dvůr soudní státní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 429-431.