Č. 8099.

Stavební právo (Čechy). — železnice: 1. I ve funkci úřadu rozhodujícího může ředitelství stát. drah ve stav. řízení o stavbě v požárním obvodů dráhy uložiti straně podmínky, které nebyly uvedeny při stav. komisi. — 2. Není podstatnou vadou řízení, nevydá-li stav. úřad straně vyřízení do 14 dnů po stav. komisi.
(Nález ze dne 11. září 1929 č. 16533.)
Prejudikatura: Boh. A 998/21, 1403/22, 1586/22, 2660/23, 6856/27.
Věc: Firma ... v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při komis, řízení, konaném dne 30. června 1926 o žádosti stěžující si firmy za udělení stavebního a živnostenského povolení k přestavbě melasové nádrže při její továrně v K. prohlásil zástupce udržovacího odboru státních drah v O., že za určitých podmínek nemá proti projektu námitek, zároveň však poukázal na to, že stavba má býti provedena v zapovězeném stav. obvodu dráhy, a žádal proto, aby ještě před udělením stav. povolení byly spisy zaslány ředitelství stát. drah Praha-Sever ke schválení, resp. rozhodnutí, ježto tento úřad, ač jedině on jest pověřen funkcí dozorčího úřadu železničního nad stavbami v požárním a zakázaném stav. obvodu trati Praha-Podmokly, ke komisi pozván nebyl.
Ředitelství stát. drah Praha-Sever, jemuž městská rada v Ú. jako stav. úřad 1. stolice spisy k vyjádření předložila, prohlásilo přípisem z 8. září 1926, že jakožto příslušný dozorčí úřad železniční nad stavbami ve svém obvodu proti zamýšlené stavbě, spadající do zapovězeného stav. obvodu vlečné koleje nečiní námitek a souhlasí s navrženou stavbou, budou-li dodrženy všechny podmínky, požadované při komisi zástupcem dráhy a za podmínky, že majitel nádrže ji odstraní, bude-li k tomu vyzván správou státních drah z důvodů rozšíření přestavby, udržování neb provozu stanice K., aniž bude za toto odstranění požadovat jakoukoli náhradu od správy státních drah.
Když pak osp v Ú. výměrem z 15. října 1926 vydala st-lce živn.- úřední schválení k projektované stavbě, udělila jí také měst. rada výměrem z 2. listopadu 1926 povolení stavební, učinila je však závislým na řadě podmínek, mezi něž v bodě 10 pojala též podmínku, kterou si ředitelství stát. drah vyhradilo ve svém připíšu z 8. září 1926.
Odvolání, jež z výměru tohoto st-lka podala a v němž brojila proti stanovení svrchu uvedené podmínky 10., osk v Ú. zamítla z těchto důvodů: Podle § 45 stav. řádu pro Čechy má při provádění staveb na pozemcích železničních a na blízku železnic býti šetřeno zvláštních předpisů v té příčině platných. Tyto zvláštní předpisy jsou obsaženy v § 99 želez, provozního řádu, vydaného nařízením z 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852. Podle tohoto předpisu jest ke stavbám v obvodu, prohlášeném za požárně nebezpečný, výslovně zapotřebí povolení železn. úřadu dozorčího. Tomuto úřadu přísluší právo, stavbu povoliti nebo odepříti, při čemž je lhostejno, ve kterém stadiu řízení stavebního tento souhlas železn. úřadu dozorčího se vyžádá. Z práva tohoto úřadu souhlas k provedení stavby odepříti, nutno usuzovati, že může své svoleni učiniti závislým také na podmínkách. V daném případě učinilo ředitelství stát. drah svůj souhlas závislým na tom, že majitel nádrže ji odstraní, bude-li k tomu státní správou železn. vyzván z důvodů rozšíření, přestavby, udržování nebo provozu stanice K., aniž bude za toto odstranění požadovati jakoukoli náhradu od správy státních drah. Státní správa železniční byla ke stanovení této podmínky oprávněna, poněvadž má také právo svolení ke stavbě vůbec odepříti.
Také další odvolání st-lčino zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím ze správných důvodů v odpor vzatého výměru.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané vycházel nss z těchto úvah:
Námitky stížnosti, že stav. úřad neměl k podmínce, vyžádané ředitelstvím stát. drah hleděti proto, že nebyla přednesena při stav. komisi, po případě, že ji měl poukázati na pořad práva nebo ji aspoň sám modifikovati, spočívají na právním názoru, jejž stížnost sama v odst. 5 ke konci pregnantně vyslovuje v ten smysl, že dráze v řízení stavebním nepřísluší jiné postavení než každému sousedu, s jediným rozdílem, že její přizvání ke stav. komisi je výslovně předepsáno. Názor tento je mylný. St-lka nepopřela ani během řízení správního a nepopírá ani ve stížnosti, že projektovaná přestavba měla býti zřízena v obvodu, prohlášeném dle § 99 žel. provoz. řádu (cis. nař. ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852) za t. zv. obvod požární, resp. zapovězený. Jak nss (ve shodě s ustálenou judikaturou vid, ss-u Budw. 5614, 6692, 7320 a j«) vyslovil a blíže odůvodnil již v četných svých nál. (srov. na př. Boh. A. 998/21, 1403/22, 1586/22, 2660/23 a 6856/27), přísluší ve stav. řízení o povolení staveb v takovémto obchodu orgánům správy železniční dvojí funkce. Jednak vystupují zde v úloze sousedů, resp. interesentů ve smyslu §§ 35 a 37 stav. řádu, t. j. jako zástupci vlastníka sousedního pozemku železničního, vedle toho však také jako úřady povolané k dozoru nad provozem železnic ve smyslu; § 45 stav. ř. a § 99 želez, provoz, řádu. Pokud ve stav. řízení vystupují jako pouzí sousedé, resp. interesenti, platí zajisté i pro ně ustanovení stav. řádu, zejména tedy také předpis § 35 o povinnosti přednésti pod následky prekluse veškeré námitky při stav. komisi. Jinaké však jest jejich postavení, pokud vystupují ve funkci železn. úřadu dozorčího. V této funkci neplatí pro ně ustanovení §§ 35 a 37 stav. ř., nýbrž podle § 45 stav. řádu nastupují tu »zvláštní předpisy, platné při provádění staveb na pozemcích železničních a na blízku železnic«, jež obsaženy jsou v § 99 želez, prov. řádu a § 17 č. 19 a § 7 org. statutu pro železn. správu, vydaného vyhláškou min. obch. a žel. z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. Podle těchto ustanovení musí ke stavbám, jež mají býti provedeny v obvodu prohlášeném za požární, vždy předem býti opatřeno povolení úřadu, povolaného k dozoru nad provozem dotyčné železnice. Tento úřad, jímž jest příslušné ředitelství stát. drah, vystupuje zde tedy jako úřad nadaný mocí rozhodovací. Podle toho jest ke stavbám v požárním obvodu železnic vedle stav. konsensu podle stav. řádu třeba ještě zvláštního konsensu úřadu železničního. Poněvadž však jde o dvě samostatná rozhodnutí, jest stav. úřad v takovémto případě podle § 45 stav. řádu povinen do svého stav. povolení pojati beze změny podmínky stanovené dozorčím úřadem železničním, a proto také tyto podmínky, poněvadž právě jde o výrok úřadu železničního, nepodléhají přezkoumání se strany úřadů stavebních, nýbrž jen se strany min. žel.
Z vývodů těchto podává se tedy bezdůvodnost námitek shora uvedených a zbývá jen námitka vadnosti řízení, již st-lka spatřuje v tom, že stav. úřad nevydal jí písemné vyřízení ve 14 dnech po konané komisi, jak předpisuje § 38 stav. ř. Námitku tuto, st-lkou již v instančním odvolání přednesenou, žal. úřad sice v nař. rozhodnutí výslovně nevyřídil. Přes to neshledal nss v tomto opomenutí vadu podstatnou, neboť jde o námitku zřejmě bezdůvodnou. Přesně ukládá § 38 stav. ř. úřadu jen povinnost, aby zpravidla tuto lhůtu dodržel a připouští tedy již sám, aby se úřad za okolností od tohoto pravidla odchýlil. Nad to však na nedodržení této lhůty nestanoví žádné sankce, zejména ne sankce takové, že by po projití této lhůty nebylo již k projektované stavbě úředního povolení vůbec třeba, nebo že by je úřad nesměl ani odepříti ani vázati na nějaké podmínky. Jde tedy zřejmě o pouhý předpis pořádkový, na jehož dodržení straně právní nárok nepřísluší a jehož nezachování také podstatnou vadu řízení nezakládá.

Citace:

Č. 8099. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 109-111.