NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Č. 9598.

Zaměstnanci veřejní: § 2 zák. č. 312/20 přiznává úředníkům tam uvedeným nárok na drahotní a nákupní přídavky bez omezení vysloveného v § 1 cit. zák., podle něhož příslušejí přídavky jen potud, pokud celkový příjem úředníka samosprávného nedosahuje nebo nepřesahuje již obdobného celkového příjmu státního úředníka rovnocenné kategorie a stejné doby služební. (Nález ze dne 8. ledna 1932 č. 15738/31.)
Prejudikatura: Boh. A 7079/28.
Věc: Fabián S. v U. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o drahotní přídavek k pensijním požitkům.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem správní komise silničního okresu u.-ského ze 13. dubna 1927 bylo st-li, okresnímu cestmistru, na základě § 24 zák. č. 444/19 vyměřeno odpočivné částkou 20130 Kč (100% z pensijní základny), sestávající ze služného 8052 Kč, 8 trienálek 8052 Kč, přibytečného 4026 Kč, úhrnem tedy 20130 Kč. Žal, úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-le.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Jak patrno z obsahu nař. rozhodnutí, posuzoval žal. úřad nárok st-lův na přiznání drah. přídavku toliko podle zákonného stavu platného před zák. č. 103/26 a dospěl k závěru, že st-li nárok na přídavek ten nepřísluší. Mohl proto také nss vzhledem k ustanovení § 5 svého zák. zkoumati zákonitost nař. výnosu toliko s hlediska personálního zákonodárství platného před 1. lednem 1926 a nemohl svoji kognici podrobiti otázku, zda nař. rozhodnutí zasáhlo do subj. práv st-le i s hlediska § 212 cit. plat. zák. Vymeziv takto pole své kogniční činnosti, musil nss především ujasniti si obsah nař. výroku. Podle toho měl žal. úřad za to, že sluší posuzovati nárok st-lův na drahotní přídavek podle zák. č. 312/20 netoliko podle § 2 zák. toho, ale že je nutno přihlédnouti při tom i k ustanovení § 1 cit. zák. Jinými slovy žal. úřad vycházel z názoru, že i nárok pensionovaného okr. úředníka na drah. přídavek podle zák. č. 312/20 vzniká jen tehdy a potud, pokud celkový příjem jeho nedosahuje nebo nepřesahuje obdobného celkového příjmu státního úředníka rovnocenné kategorie a stejné služební doby podle zákonů platných před 1. lednem 1926. Stížnost prohlašuje názor ten za mylný a snaží se mimo jiné dovoditi, že není žádné souvislosti mezi §em 1 a 2 zák. toho. Nss uznal stížnost důvodnou.
Již v nál. Boh. A 7079/28 obíral se nss výkladem §§ 1 a 2 zák. č. 312/20 a dospěl k názoru, že každý z uvedených předpisů tvoří samostatnou normu, týkající se dvou skupin úředníků autonomních svazů. Nutno proto zkoumati při každém z uvedených dvou paragrafů zcela samostatně podmínky, za jakých zákon nárok na drahotní a nákupní příspěvky přiznal. Kdežto v § 1 úředníci tam uvedení mají zákonný nárok na drahotní a nákupní příspěvky ve stejné výši jako úředníci státní jen potud, pokud celkový jejich příjem již nedosahuje nebo nepřesahuje obdobného celkového příjmu služebního státních úředníků rovnocenné kategorie a stejné doby služební, ustanovení § 2 přiznává úředníkům tam uvedeným nárok na drahotní a nákupní přídavky jako v obdobných případech mají úředníci státní rovnocenné kategorie a stejné doby služební bez shora uvedeného omezení.
Vycházel-li žal. úřad z opačného názoru, nesprávně vyložil zákon.

Citace:

č. 9598. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 217-219.