Jakého rozsahu jest plnomocenství inženýra, podnikatelstvím staveb samostatným prováděním stavby pověřeného, vůči třetím osobám při nedostatku zvláštní zmocnitelské úmluvy?

A. žaloval podnikatele betonových staveb B. o zaplacení částky 627 K 67 h za kamenické práce pro něho zhotovené, k odevzdání připravené, ale neodebrané. Žalovaný prováděl totiž v r. 1909 stavbu nádraží v H. a jeho stavbyvedoucí při tomto podniku, inženýr Ch., učinil u žalobce objednávky kamenických výrobků celkem za 1627 K 67 h, na kterýžto celkový účet splatil 500 K a žalobce sám rovněž 500 K. Část z těchto objednaných kamenických výrobků nebyla žalovaným přijata, ač objednávce úplně vyhovují. Žalovaný namítal, že inženýr Ch. byl jím zmocněn pouze ku provádění technických záležitostí a písemná plná moc, která proň byla uložena u dráhy, že platila pouze vůči dráze, nikoliv i vůči žalobci. K objednávkám stavebního materiálu Ch. nebyl zmocněn a zmocňoval jej žalovaný jen od případu k případu k jednotlivým objednávkám. Ch. učinil sice u žalobce objednávku, avšak jen částečně k příkazu žalovaného, který pouze na tuto část zálohou něco platil; k objednávce předmětů, za něž žalobce zde zaplacení požaduje, však Ch. příkazu neměl, objednal je vlastním jménem a žádal na ně zvláštní účet. Žalobce připouští, že Ch. učinil u něho více objednávek, nikdy však pro sebe, nýbrž vždy pro žalovaného; žalobce od něho průkaz plné moci nikdy nežádal, poněvadž viděl, že Ch. jednal samostatně i s jinými lidmi a že některé objednávky jím učiněné žalovaným skutečně byly zaplaceny.
Okresní soud žalobě vyhověl, vycházeje z toho náhledu, že jest žalovaný vázán objednávkou, kterou zaň učinil inženýr Ch., jakožto jeho stavbyvedoucí pro stavbu jím řízenou. Žalovaný jest zde prý vázán jednak dodatečným schválením objednávek Ch. činěných, jednak udělením všeobecné plné moci tomuto, mlčky učiněným, jednak též okolností, že žalobce jednal s inženýrem Ch. vzhledem k jeho postavení, chování se a jeho poměru ku zmocniteli jako se zmocněncem žalovaného, důvěřuje v jeho oprávnění jednati za žalovaného. Inženýr Ch. nejen že měl u dráhy uloženou všeobecnou plnou moc jakožto řídící stavby nádraží v H., ale on vystupoval vůči dráze i vůči živnostníkům, s nimiž vyjednával, vždy jménem žalovaného. Jakožto ředitel celé stavby najímal zejména také po- vozy a dělníky ku stavbě potřebné, činil objednávky, vyžadoval si prodloužení lhůt a měl s vědomím žalovaného na venek vůbec takové postavení, které jej oproti osobám třetím legitimovalo ku všem právním jednáním za žalovaného. Schválení dodatečné shledávati pak jest v tom, že žalovaný sám někdy žalobci peníze za objednávky, inženýrem Ch. postupně učiněné, posílal. Ježto pak jest vyloučeno, že by byl Ch. spornou objednávku učinil sám pro sebe, bylo žalovaného k zaplacení odsouditi.
Odvolací soud odvolání žalovaného vyhověl a žalobní prosbu zúplna zamítl v podstatě z těchto důvodů:
Písemná plná moc stavbuvedoucího inženýra Ch., uložená u ředitelství Severní dráhy, měla dle vůle stran a udání orgánů řečené dráhy, jakož i svědka F. W. výlučnou platnost vůči řečenému ředitelství a jeho podřízeným úřadům a neobsahovala žádného plnomocenství vůči dodavatelům, s nimiž inženýr Ch. při stavbě nádražní budovy vyjednával.
Právní názor procesního soudu, že všecka právní jednání takového plnomocníka, jakým byl inženýr Ch., bez rozdílu zavazují jeho zmocnitele, resp. jím zastoupeného majitele závodu vůči třetím kontrahentům, příčí se předpisům §§ 1017. a 1016. obč. zák., dle nichž z jednání zmocněncova jen tehdy vznikají práva a závazky pro zmocnitele, když zmocněnec jednal za zmocnitele v mezích své zřejmé plné moci, kdežto překročí-li meze své plné moci, jest zmocnitel i oproti třetímu kontrahentu jen tak dalece zavázán, pokud jednání to schválil, nebo zisk z jednání toho vzešlý si přisvojil. Zejména z jasného znění § 1016. obč. zák. vyplývá s celou určitostí, že tento předpis neupravuje jen poměr mezi zmocnitelem a plnomocníkem, který jest pro případy překročení plné moci již předpisem § 1009 obč. zák. přesně upraven, nýbrž že právě stanoví, jak dalece jest zmocnitel právním jednáním zmocněncovým vůči třetímu kontrahentu zavázán, když zmocněnec při něm překročil meze své plné moči. Touž zásadu, avšak ještě určitěji, vyslovuje také čl. 55. obch. zák., ustanovuje přesně, že když obchodní plnomocník při uzavření právního jednání překročí svou plnou moc, jest třetímu kontrahentu dle práva obchodního osobně zavázán a liší se tento předpis od ustanovení obč. zák. jen tím, že propůjčuje třetímu kontrahentu právo žalovati plnomocníka buď o náhradu škody buď o splnění smlouvy, jehož se takový kontrahent dle §§ 1009. a 1295. obč. zák. domáhati nemůže. Zvláště poučný jest v tomto ohledu 2. odst. čl. 55. obch. zák., dle něhož plnomocníka řečený závazek nestihá, když se třetí kontrahent s ním do jednání pustil, ačkoliv mu nedostatek nebo překročení plné moci známy byly. Jak obč. zák., tak obchodní zákon ukládá třetímu kontrahentu za povinnost, aby se přesvědčil, jak dalece sahá plná moc plnomocníka, s nímž právní jednání uzavříti chce, a nedbá-li této povinnosti, činí tak na své vlastní nebezpečí, když se dodatečně ukáže, že plnomocník buď plné moci vůbec neměl, buď ji překročil a zmocnitel jednání toho neschválí, ani zisku z něho si neosvojí. Kdyby se věc takto neměla a kdyby tedy zmocnitelé vůbec každým jednáním svého plnomocníka vůči třetím kontrahentům právně byli zavázáni, byli by nesvědomitým nebo lehkomyslným plnomocníkům vydáni v šanc, což by se přímo příčilo právnímu citu. Pokud se zde týče jakosti a rozsahu plné moci, jest odvolací soud toho náhledu, že inženýr Ch., jakožto úředník žalovaného, co podnikatele betonových staveb, byl při svěřené mu stavbě staniční budovy v H. plnomocníkem žalovaného ve smyslu § 1027. obč. zák. a že rozsah jeho plné moci, která mu, jak zjištěno, nebyla dána písemně, posuzovati se musí dle předmětu a povahy jednání dle § 1029. obč. zák. Nehledíc tudíž ani k tomu, že si inženýr Ch., jak on co svědek potvrzuje, měl při větších objednávkách napřed vyžádati schválení žalovaného, dlužno za jisté považovati. že byl Ch. povahou věci pouze k takovým objednávkám mlčky splnomocněn, kterých ku provedení svěřené mu stavby nutně zapotřebí bylo a jejichž předmětů se k této stavbě skutečně použíti dalo, neboť jen u takovýchto předmětů mohl očekávati, že objednání jich žalovaným schváleno bude. Ježto pak se zde jednalo o stavbu budov v oboru správy železniční, jejíž provedení jest přesně závislé na předcházejícím schválení dotyčných plánů, možno inženýru Ch. přiznati nanejvýš oprávnění objednávati jménem žalovaného pouze takové předměty, jichž při stavbě onoho nádraží dle schválených stavebních plánů použiti se mělo a dalo. Svědectvím inženýra Ch. jest však dokázáno, že zadal žalobci kamenické práce pro nádraží v H. ještě dříve, než dotyčné stavební nákresy železniční správou definitivně byly schváleny, a že proto žalobce výslovně na to upozornil, že o přijetí těchto prací rozhodne žalovaný co podnikatel stavby sám, dále že stavební nákresy na to byly pozměněny, čímž se část kamenických prací, žalobcem zhotovených, pro žalovaného stala zbytečnou, pročež tento jí vůbec nepřijal. Dále jest též svědectvím F. W. dokázáno, že se kamenické výrobky žalovaným od žalobce neodebrané, o jejichž převzetí a zaplacení se v tomto sporu jedná, podle plánů stavby nádraží v H. k této stavbě vůbec nehodily. Překročil tudíž inženýr Ch. plnou moc jemu ohledně stavby té mlčky příslušející, a ježto žalovaný, jak nesporno, sporných kamenických prací vůbec nepři- jal a jich ani ve svůj prospěch nepoužil, neschválil ani dodatečně objednávky sporné a není tudíž dle § 1016. obč. zák. zavázán zažalovanou kupní cenu nepřijatých výrobků žalobci zaplatiti. Proto bylo žalobu zamítnouti.
Dovolání žalobcově dovolací soud nevyhověl, odkázav na správné důvody soudu odvolacího a doloživ k nim zvláště toto:
V daném případě jest zkoumati otázku, jak daleko směl jíti inženýr Ch. na základě příkazu, jemu ústně daného, a zvláště pak, byl-li také oprávněn umlouvati samostatně a s účinkem pro žalovaného objednávky stavebních materiálu. Tuto otázku lze zodpověděti jen v neprospěch žalobcův. Jest přece jasno, že předá-li se někomu řízení stavby, tedy pouhé její provedení, není v tom bez dalšího zahrnuto oprávnění k platným a zmocnitele vížícím objednávkám. Tak daleký výklad nemůže býti dáván ani ustanovením § 1029. obč. zák., zvláště když nelze říci, že by s ustanovením za stavbyvedoucího bylo obyčejně spojeno právo k neobmezenému opatření stavebních materiálií. K takovému jednání musí tedy stavbyvedoucí obdržeti vždy buď výslovnou, buď mlčky danou plnou moc, ježto jinak právní jednání, jím uzavřená, mohla by pro zmocnitele míti zavazující moc jen za podmínek § 1016. obč. zák., to jest schválil-li je nápotomně aneb přisvojil-li si užitky z nich plynoucí. V tomto ohledu však — a na tom se musí v dovolacím řízení setrvati — zjišťuje potíraný rozsudek bezvadně, že inženýr Ch. neměl k uzavírání právních jednání žádné všeobecné plné moci, nýbrž že dostával jen od případu k případu k pilné objednávce zvláštní příkaz, že především nebyl autorisován ke spornému uzavření smlouvy se žalobcem o dodávce, že zde naopak jednal s vybočením ze svých práv a že tento jeho krok nebyl později žádným způsobem schválen a že objednaného materiálu nebylo ani použito a ani použito býti nemohlo, poněvadž byl pro stavbu úplně neupotřebitelným. Co však jest nejdůležitějším, to jest okolnost, že zde bylo ještě dále zjištěno, že inženýr Ch. sdělil při sporné objednávce žalobci výslovně, že konečné přijetí zboží jest jedině a toliko závislým na vůli žalovaného a že tento právě krátce odmítl přijetí zboží pro stavbu, jak dokázáno, nezpůsobilého. Za takového stavu věci bylo však zajisté na žalobci, aby se nepouštěl slepě do zpracování zboží, nýbrž aby se napřed dal se žalovaným do jednání, a opomenul-li této opatrnosti, poměry žádané, pak jest dozajista jen jeho vlastní vinou, vzešla-li mu nyní z toho škoda. Bylo proto dovolání zamítnouti.
(Rozh. nej v. soudu z 9./4. 1913, Rv III 94/13.)
Dr. Synek.
Z existence nevyplněné směnky plyne právo bezelstného drži-
tele, zavázati akceptanta směnečně vyplněním papíru. — Od oka-
mžiku vyplnění blanketu ručí jeho akceptant dle práva směnečného
a má jako každý dlužník jen námitky z čl. 82. sm. ř.
C. k. obchodní soud v Praze ponechal rozsudkem ze dne 1.
května 1913 Cw IV3545/13 - platební rozkaz, jímž žalovanému B. za-
placení směnečné sumy 2000 K s úroky a náklady soudními D-ovi
nařízeno bylo, v platnosti.
Důvody: Žalovaný B. podepsal nevyplněnou směnku a o-
devzdal ji A-ovi, jenž ji podepsal jako vydatel a remitent a dal ji
dále C-ovi. C. ji odevzdal žalobci D-ovi dále, jenž ji vyplnil a zaža-
loval, takže posledním remitentem není A.
Je tedy D. oprávněným majitelem směnky a lze proti němu
uplatňovati jen ony námitky, které buď z práva směnečného plynou
neb žalovanému proti žalobci přísluší.
Žalovaný namítá, že směnka v době podpisu nevykazovala
všechny náležitosti směnky a že byla vyplněna dodatečně. Námitku
tu mohl by žalovaný uplatňovati jen tehdy, kdyby se vyplnění to
stalo proti úmluvě mezi spornými stranami uzavřené aneb žalobci v
době nabytí směnky známé. Žalovaný ve směru tom tvrdí, že měl
s A-em umluveno, že podepisuje směnku jen pod tou podmínkou, že
mu A. na ni peníze opatří a že, když tak neučiní, směnku tu zničí.
Žalovaný by tedy musel dokázati, že v době nabytí směnky
žalobce o této úmluvě věděl. To ale žalovaný nedokázal — ba ani

Citace:

Jakého rozsahu jest plnomocenství inženýra, podnikatelstvím staveb samostatným prováděním stavby pověřeného, vůči třetím osobám při nedostatku zvláštní zmocnitelské úmluvy?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 264-268.