NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 4850.

Výhradné kutací právo dle §u 22 hor. zák. jest samostatným horním objektem. Exekuce na ně podléhá ustanovením §§ 330 a násl. ex. ř.
(Rozh. ze dne 27. března 1925, R 1 245/25).
Návrh vymáhajícího věřitele, by k vydobytí jeho peněžité pohledávky byla mu povolena exekuce dražbou výhradného kutacího práva dlužníkova, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Právem uplatňoval stěžovatel, že výhradné kutací právo dle §u 22 horního zákona jest samostatným horním objektem a že podle věcné povahy výhradného kutacího práva může býti na ně vedena samostatná exekuce. Nelze tudíž závadu, by nebylo vyhověno exekučnímu návrhu, spatřovati v tom, že výhradné kutací právo jest seskupeno v několika skupinách a že by měla navrhovaná exekuce v zápětí, že by důlní míry postrádaly spojení, právě tak jako se nevyžaduje, by kutiska tvořila ucelený celek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatele na správné důvody napadeného usnesení s dodatkem, že vzhledem na ustanovení §§ 334, 338 a 340 ex. ř. nelze pochybovati o tom, že exekuce na výhradná kutiště podléhá ustanovením §§ 330 a násl. ex. ř. Z těchto dopisů nelze seznati, že zpeněžení těchto oprávnění prodejem ve smyslu §u 332 ex. ř. jest vyloučeno proto, že sporná výhradná kutiště povinného hospodářsky těsně souvisejí s jeho závody, cín vyrábějícími a s jeho dolovými měrami, jež by prodejem kutišť byly prý takřka znehodnoceny, což by znamenalo ohrožení existence závodů povinného a poškození jeho věřitelů a dále proto, že jednotlivá kutiště pro nepoměrně vysoké investiční náklady sotva najdou kupitele. Stěžovatel sám neuvádí jiného způsobu zpeněžení kutišť a přehlíží, že uvedené hospodářské újmy zavinil sám tím, že nedostál svým závazkům z exekučního titulu, a že vymáhající věřitel má nárok na uspokojení bez ohledu na okolnosti, uplatňované dlužníkem, to tím více, jelikož vzhledem k ustanovení §u 20 horního zákona a §§ 17 a 18 prováděcího nařízení k tomuto zákonu zpravidla nelze počítati s přebytky vnucené správy kutišť (druhý odstavec §u 129 ex. ř.).

Citace:

č. 725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 614-616.