Č. 3351.

Obecní volby: I. Předpoklad bydlení podle § 4 vol. řádu do obcí není dán u profesora střední školy v obci, ze které nemůže úřad svůj vykonávati (§ 35 služ. prag. profesorské), třeba měl v obci té byt. — II. Náležitosti volitelnosti do obec. zastupitelstva nutno posuzovati v poměru k obci, ve které volba má býti provedena.
(Nález ze dne 11. března 1924 č. 4200.)
Věc: Ph. Dr. František Š., profesor gymnasia v Č. B. (adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) proti okresní správě politické v Čes. Budějovicích o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é v Č. B. z 8. října 1923 byla volba st-le do městského zastupitelstva v Č. B. předsevzatá dne 16. září 1923 prohlášena za neplatnou a rozhodnuto, že na jeho místo nastupuje dle pořadí kandidátní listiny nejbližší náhradník.
O stížnosti do tohoto výměru podané, jež mu vytýká nezákonnost, uvážil nss toto:
Především nutno se zabývati námitkou stížnosti, že nař. rozhodnutím překročil úřad svoji kompetenci vymezenou v § 53 vol. ř. Námitku tu neshledal nss důvodnou. Toto ustanovení dává dohlédacímu úřadu právo i povinnost, aby přezkoumal, zda nebyly zvoleny osoby nevolitelné. Které osoby jsou nevolitelné, dlužno posuzovati dle § 4 vol. ř., který uvádí známky »volitelnosti«, a dle § 5 téhož zák. označujícího »okolnosti vylučující z volitelnosti«. Protože dle § 4 vyžaduje se k volitelnosti bydlení aspoň po jeden rok v obci volby, jest zřejmo, že osoby, které tomuto požadavku nevyhovují, nejsou volitelny. A toto přezkoumati jest právě v § 53 vol. ř. dohlédacímu úřadu uloženo. Pojem absolutní nevolitelnosti dlužno vždy posuzovati v poměru k obci, ve které volební právo nebo volitelnost přiznána býti má (doba bydlení, zapsání do seznamů). Mluví-li § 53 vol. ř. o osobách nevolitelných, jinak neroznávaje, pak sluší jej vyložiti v ten rozum, že úřad musí dbáti důvodů nevolitelnosti se vztahem na určitou volbu, tedy důvodů jak absolutních tak relativních. Byl tedy žal. úřad k vydání naříkaného rozhodnutí příslušný.
Ve věci samé rovněž neshledal nss stížnost důvodnou.
Žal. úřad založil své rozhodnutí ve věci na skutkových okolnostech, že st-li bylo min. škol. z 3. června 1922 uděleno definitivní místo profesorské při státní reálce v Š. s právní platností ode dne 1. září 1922, že st-l místo nastoupil a až do 30. června 1923 na tomto učelišti působil.
Teprve výnosem zšr-y v Praze z 23. srpna 1923 byl st-l přikázán českému státnímu gymnasiu v Č. B. na dobu školního roku 1923/24.
Tyto skutkové okolnosti přiznal st-l, jsou tedy nesporné.
St-l tvrdí však, že i po svém jmenování a nastoupení služby v Š. svůj byt v Č. B. podržel a tam občas dojížděl, jakož i že byl zapsán do stálých seznamů voličských v Č. B., z čehož dovozuje, že svého bydliště v Č. B. ani se nevzdal, ani ho jinak nepozbyl a spatřuje nezákonnost nar. rozhodnutí v tom, že úřad přes tyto okolnosti došel k závěru, že st-l v Č. B. aspoň rok přede dnem volby nebydlel.
Po této stránce nelze stížnosti dáti za pravdu.
Podle § 35 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. (služební pragmatika učitelů), který se vztahuje na učitelské osoby na státních středních a nižších učelištích, jest učitel zavázán zvoliti své stálé bydliště tak, aby mohl přesně dostáti všem služebním povinnostem. St-l přiznává, že od 1. září 1922 do 30. června 1923 bydlel v Š., třeba v bytě nedostatečném. Splnil tedy povinnost jemu právě cit. zák. uloženou a jeho stálým bydlištěm v této době byl Š. Poukazuje-li st-l k tomu, že si přes to byt v Č. B, ponechal a tam občas dojížděl, a dovozuje-li z toho, že tím tam také bydliště podržel, směšuje pojmy bytu a bydliště. Stálým bydlištěm st-lovým dle § 35 učitelské pragmatiky byl po dobu od 1. září 1922 do 30. června 1923 Š. Okolnost, že měl v téže době v Č. B. druhý byt, nemohla založiti bydliště tamtéž, neboť jest notorické a nepotřebuje důkazů, že by z bydliště v Č. B. nemohl přesně dostáti všem služebním povinnostem v Š., jak § 35 cit. z. vyžaduje; z toho plyne, že by dle učitelské pragmatiky nebylo mu ani dovoleno zvoliti si nebo podržeti stálé bydliště v Č. B., když měl vykonávati povinnosti skutečného profesora státní reálky v Š. Zřejmo tudíž, že v Č. B. podržel st-l sice druhý byt, že však tam neměl stálé bydliště.
Z té okolnosti, že st-l byl zapsán do stálých seznamů voličských v Č. B., neplyne, že tím byly Č. B. uznány jeho stálým bydlištěm vůbec, tím méně že tím bylo uznáno, že stěžovatel po 1 rok přede dnem volby tam bydlel. Jestiť jednak k zápisu do seznamů voličských zapotřebí koliko 3měsíčního pobytu v obci ode dne vyložení seznamů zpět počítajíc, jednak zápis do voličských seznamů nekonstituuje pro zapsaného právo voličské způsobem nevyvratitelným a s právoplatností neodpíratelnou. Tomu nasvědčuje zejména také předpis § 39 vol. ř., který dovoluje v určitých případech vyloučiti osobu z volby, i když jest v seznamech voličských zapsána.
Neodporuje tudíž zákonu, uznal-li žal. úřad, že st-l nebydlel v Č. B. aspoň jeden rok ode dne volby t. j. ode dne 16. září 1923 zpět počítajíc, a protože tím bylo zjištěno, že st-li chybí podmínka pasivního práva volebního dle § 4 vol. ř. čili že byl st-l nevolitelným, shoduje se se zákonem výrok žal. úřadu, kterým za neplatnou byla uznána volba st-le do městského zastupitelstva v Č. B.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3351. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 789-791.