Č. 7849.

Samospráva obecní: Do jaké míry může politický úřad, rozhoduje o tom, zda člen obecního zastupitelstva pozbyl svého členství vyloučením ze své strany (§ 10 vol. řádu obec. ve znění zák. č. 253/22), zkoumati platnost tohoto vyloučení?
(Nález ze dne 3. dubna 1929 č. 6659.) Věc: Josef H. v H. proti zemské správě politické v Brně stran pozbytí členství v obecním zastupitelstvu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 22. února 1927 vyslovila osp v H.;, že st-l dle § 10 ob. řádu vol. pozbyl členství v obecním zastupitelstvu, případně v radě a komisích, ježto pravoplatným usnesením výkonného výboru čsl. strany socialistické v H. byl ze strany vyloučen. V odvolání proti tomu podaném namítal st-l, že důvod, pro který byl vyloučen, neodpovídá organisačnímu řádu strany a dále, že ve vylučovacím vyrozumění nebyla mu oznámena odvolací lhůta, jak organisační řád předpisuje, čímž mu znemožněno z vyloučení se odvolati. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Brně odvolání z důvodů v odpor vzatého výměru, uváživši k námitkám odvolání, že úřadu vyslovujícímu ztrátu mandátu jednak nepřísluší přezkoumávati důvody, pro které strana svého příslušníka vyloučila a jednak že k ustanovení organisačního řádu lze přihlížeti jen potud, zdali vyloučení stalo se orgánem k tomu povolaným a je-li konečné, což obojí v daném případě je prokázáno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
V § 10 odst. 5:4 vol. řadu do obcí ve znění zák. č. 253/22 se stanoví, že členství v obecním zastupitelstvu pozbývá se vyloučením ze strany, na jejíž jméno zněla vol. skupina, která zvoleného kandidovala. O tom pak, zda v konkrétním případě z tohoto důvodu ztráta mandátu nastala, má podle posled. odstavce téhož § rozhodnouti dohlédací úřad. Váže-li podle toho zákon pozbytí členství v obecním zastupitelstvu jedině na skutečnost, že zvolený byl ze strany vyloučen, aniž blíže určuje, z jakých důvodů se vyloučení může státi, a aniž jakkoli upravuje řízení uvnitř strany k vyloučení směřující, může úřad, jenž o ztrátě mandátu rozhoduje, zkoumati toliko, zda vylučovací akt strany, se kterým zákon ztrátu mandátu spojuje, tu skutečně jest. Rozhodno jest tedy jen, zdali akt vylučovací platně byl vydán, nezáleží však na tom, z kterého důvodu k vyloučení příslušníka ze strany došlo, ani na tom, zdali snad řízení vylučovací trpí nějakými formálními vadami, leda že by vady tyto byly takového rázu, že by činily existenci vylučovacího aktu pochybnou.
Zkoumaje vyloučení příslušníka ze strany s tohoto hlediska, musí rozhodující úřad — ježto vyloučení je podle své podstaty projevem vůle strany, zákonem uznávaným, — především zjistiti, vyšel-li vylučovací akt od onoho orgánu strany, který podle řádu, jejž si tato pro svůj vnitřní život dala, je k vyloučení příslušníka ze strany povolán. Je-li v řádu strany připouštěn proti vylučovacímu aktu opravný prostředek s účinken odkladným, a bylo-li vyloučeným příslušníkem tohoto opravného prostředku použito, je mimo to třeba zjistiti, zdali a jak bylo o tomto opravném prostředku orgánem strany k tomu povolaným rozhodnuto, a je-li tudíž vylučovací akt perfektní. Vše ostatní, co se ve vylučovacím procesu uvnitřní strany odehrává a co existence vylučovacího aktu se nedotýká, vymyká se z kognice úřadu, o ztrátě mandátu rozhodujícího.
V daném případě uvedl úřad 1. stolice jako důvod zbaveni st-le členství v obecním zastupitelstvu skutečnost, že st-l byl pravoplatným usnesením výkonného výboru čsl. strany socialistické v H. ze strany vyloučen, a žal. úřad rozhodnutí prvé stolice potvrdil z jeho důvodů. St-l výslovně uznává, že byl jako příslušník čsl. strany soc. při posledních volbách 13. června 1926 za tuto vol. skupinu zvolen do ob. zastupitelstva a do ob. hospodářské komise v H., jakož i že mu přípisem místní politické organisace čsl. strany národně socialistické v H. z 27. ledna 1927 bylo oznámeno, že byl pro porušení organisační povinnosti ze strany vyloučen. Nepopírá, že místní organisace v H. byla k vyloučení jeho ze strany příslušná, ani netvrdí, že proti vyloučení tomu podal k vyšší instanci strany odvolání, nýbrž namítá toliko: 1. že vyloučení z udaného důvodu, t. j. pro porušení organisační povinnosti, nemůže dle organisačního řádu strany nastati a že je proto nezákonné a dále, 2. že nebyl zachován postup organisačním řádem stanovený, neboť st-l nebyl do schůze, ve které se o jeho vyloučení jednalo, písemně pozván, ani mu nebylo oznámeno, že má právo odvolati se do 8 dnů k vyšší instanci strany. Z porušení předpisů organisačního řádu v tomto směru dovozuje stížnost vadnost řízení, pro kterou se nemohlo vyloučení st-le ze strany státi pravoplatným.
Poněvadž však, jak nahoře dovoženo, jest pro existenci vylučovacího aktu, se kterou zákon ztrátu mandátu spojuje, nerozhodne, ze kterého důvodu vyloučení ze strany se stalo, a ježto tvrzené nešetření formálních předpisův organisačního řádu není s to, aby existenci aktu toho činilo pochybnou, neshledal nss stížnost důvodnou.

Citace:

č. 7849. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 546-548.