NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 10160.

Učitelstvo: * Ustanovením 1. odst. § 46 zák. č. 104/26 byl zrušen předpis o jmenování učitelů definitivními, obsažený v 2. odst. § 16 slez. zem. zákona ze 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. ve znění zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z.
(Nález ze dne 19. listopadu 1932 č. 17414.)
Věc: Antonín F. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním učitelem podle § 16 zák. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. slez.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl po zkoušce dospělosti učitelské, vykonané 19. února 1920, ustanoven zatímním učitelem na obecné škole v P. ode dne 8. března 1920; zkoušku způsobilosti složil 3. dubna 1924; dekretem zšr-y v Opavě ze 7. srpna 1925 byl jmenován definitivním učitelem bez určení služebního místa podle zák. č. 306/20 s právní platností od 1. dubna 1921. *1
Žádosti jeho z 21. listopadu 1928 o definitivní ustanovení na základě § 16 slez. zák. zem. z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. na uvedené škole zšr v Brně výnosem z 26. června 1929 nevyhověla, poněvadž žadatel složil zkoušku učitelské způsobilosti 3. dubna 1924 a splnil tudíž podmínky pro jmenování definitivním učitelem ad locum podle zák. č. 16/1914 z. z. slez. teprv dnem 1. dubna 1926, tudíž za platnosti zák. č. 104/26, kdy již podle ustanovení § 46 tohoto zák. citovaný předpis zem. zák. slez. č. 16/1914 pozbyl platnosti.
V odvolání k min. škol. uváděl st-1, že má již definitivu bez určení místa podle zák. č. 306/20 a působí přes tři roky na obecné škole v P. po zkoušce učitelské způsobilosti, splnil tudíž všecky předpoklady pro jmenování definitivním učitelem ad locum na této škole. Dále uváděl, že sice §em 46 učit. zák. byly zrušeny čl. I, II, III zák. č. 306/20, že však zůstaly nedotčeny předpisy slez. zák. zem. č. 16/1914, který jest zákonem speciálním, jenž mohl býti zrušen jen výslovným ustanovením učitelského zákona, což se však nestalo. Proti možné námitce, že definitivum podle § 16 slez. zák. č. 16/1914 jest osobní, nikoliv místní (ad locum), dovolával se st-1 §§16 a 19 cit. zák., podle nichž řízení při tomto druhu definitivního ustanovení děje se za součinnosti konkurenčích činitelů, a dále toho, že cit. slezské zákony neznaly definitivy osobní, nýbrž jenom místní. Min. škol. nař. výnosem odvoláni zamítlo z důvodů nař. rozhodnutí, při čemž podotklo, že odvolání jest také proto bezdůvodné, že nař. výnosem nebyl dotčen subj. právní zájem st-lův, neboť ze stylisace § 16 zák. č. 16/ 1914 z. z. slez. se podává, že ustanovením jeho mělo býti zabezpečeno právní postavení def. učitele a důsledky jeho (plat def. učitele) oněm učitelům, kteří do dvou let od složení zkoušky způsobilosti nedosáhli místní definitivy cestou presentačního řízení. Jelikož však st-1 byl ustanoven již definitivním učitelem bez určení služebního místa s právní platností od 1. ledna 1921 a od tohoto dne měl vlastnost definitivního učitele, nemělo by pro něho definitivní ustanovení podle cit. zákona slezského, jež by se bylo mohlo státi — vzhledem ke zkoušce způsobilosti vykonané v dubnu 1924 — až k 1. dubnu 1926, stejně praktického významu, protože v oné době měl již vlastnost definitivního učitele.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, byl-li § 16 slezského zemského zákona ze 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. ve znění zákona z 8. dubna 1914 č. 16 z. z. slez. zrušen § 46 zák. č. 104/26 Sb., či má-li toto ustanovení platnost dále vedle učit. zákona. Žal. úřad stojí na stanovisku, že zmíněné ustanovení slezského zákona pozbylo dnem účinnosti učitelského zákona platnosti, kdežto stížnost to popírá, dovozujíc, že ustanovení to jako lex specialis bylo by pozbylo platnosti jen tehdy, kdyby to výslovně bylo stanoveno v § 46 učit. zák. Nss nemohl tomuto názoru stížnosti přisvědčiti.
Podle § 46 odst. 1 učit. zák. pozbyly platnosti dnem účinnosti tohoto zákona, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny tímto zákonem. Učitelský zákon upravil znovu a jednotným způsobem ustanovení učitelských čekatelů definitivními učiteli předpisem § 4; je tedy »předmětem, který je upraven« zákonem č. 104/26, ve smyslu předpisu § 46 odst. 1 učit. zák. vůbec jmenování čekatelů definitivními učiteli splněním určitých podmínek (jako uplynutí doby, splnění zák. podmínek) a contrario zvláštním obsazovacím řízením, aniž tu je místa pro rozeznávání jednotlivých druhů takového »automatického« jmenování definitivním učitelem, ať již podle zák. č. 306/20 anebo podle ustanovení starších zákonů zemských, jako na př. podle § 16 cit. zákona slezského.
Z toho jde, že předpisem zák. č. 104/26 byla zrušena nejen ustanovení zák. č. 306/20 o jmenování učitelů definitivními bez určení služebního místa, ale i předpisy starších zákonů zemských o jmenování definitivním učitelem ad personam na určité škole, tedy též sporný předpis § 16 cit. zákona slezského.
Na tom nemění nic, že zákon č. 104/26 v § 46 sice výslovně jako zrušeny uvádí předpisy zák. č. 306/20 (vyjma ustanovení čl. IV.), nikoliv však také sporný § 16 cit. zák. slezského; neboť z dikce § 146 odst. 1 (arg. slova »zejména se zrušují...«) plyne zcela nepochybně, že výpočet po té následující je toliko demonstrativní, nikoliv vyčerpávající; ostatně uvádí zákon č. 104/26 z pochopitelných důvodů přehlednosti jako výslovně zrušené jenom některé hlavní zákony československé o právních poměrech učitelstva, nikoliv však zákony učitelské z doby předpřevratové, ač ovšem nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že zákon č. 104/26 zrušil též četné učitelské zákony předpřevratové, resp. četná ustanovení zákonů těch. Je tedy v § 46 učit. zák. vysloveno všeobecně zrušení jiných předpisů »s výjimkou předpisů o pensích a zaopatřovacích platech, pokud neodporují tomuto zákonu«, dále »předpisů, jichž se tento zákon dovolává«, pokud se vztahuje jejich platnost na poměry jím upravované. Mohla by tedy další platnost § 16 slez. zák. č. 16/1914 míti místo jen, kdyby učitelský zákon se někde výslovně tohoto zákona dovolával. Tomu však tak není, což také ani stížnost netvrdí.
Ostatně nelze přehlédnouti, že zák. č. 104/26 sleduje účel unifikace práva učitelského, kterémužto účelu by však bylo na úkor, kdyby zůstaly zachovány různorodé předpisy zemských zákonů učitelských. Tento úmysl jednotné úpravy došel výrazu nejen celým obsahem učit. zákona, nýbrž byl zdůrazňován i v jednání zákonodárných sborů, kde jako účel nové úpravy byl naznačen úmysl, dosavadní složitou a pestrou strukturu otázek a všech velmi četných dosavadních zatímních opatření nahraditi účelným systémem, který by zaručoval žádoucí jednotnost příslušných hledisek a jich uplatnění.
Jestliže tedy žal. úřad zamítl žádost st-lovu za ustanovení definitivním učitelem v základě § 16 cit. zák. slez. z toho důvodu, že platnost tohoto předpisu pominula 1. ledna 1926, kdežto předpoklady pro ustanovení st-le definitivním učitelem podle tohoto zákona byly by — což stížnost nepopírá — bývaly dány teprve ke dni 1. dubna 1926, nemohl nss shledati, že by toto rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem.
Slušelo proto rozhodnouti, jak shora řečeno, aniž bylo třeba obírati se dalšími vývody stížnosti, když, jak dolíčeno, padá podklad, na kterém st-1 svůj nárok založil.

Citace:

č. 14124. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 104-104.