NPD documents search: České právo, 17 (1935) - Týdeník »Prager Börsen Courier«

Čís. 565.

Pokud jest trestným manžel, odděleně žijící, jenž přisvojil si proti vůli manželky plodiny z jejího pole.
(Rozh. ze dne 10. října 1921, Kr II 57/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Ondřeje W. do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 15. ledna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 174 II a) a 175 II a) tr. zák.
Důvody:
Napadeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným, že odcizil ve společnosti spoluzloděje na poli Anny C-ové brambory v ceně 125 K: dle rozhodovacích důvodů byl spoluzlodějem František C., manžel Anny C-ové; manželé žijí již asi rok odděleně. Zmateční stížnost uvádí, že § 1238 obč. zák. stanoví, dokud manželka neprojevila odporu, právní domněnku, že manželka svěřila manželi správu svého volného majetku; dle § 1239 obč. zák. jest manžel práv pouze z kmenového statku nebo kapitálu, není však povinen skládati účty o užitcích, které bral po dobu správy, nebylo-li vyúčtování výslovně vymíněno; naopak pokládá sе za to, že jest účet spraven až do dne, kdy správa se končí; bylo prý tedy na soudu, aby byl zjistil, zdali Anna C-ová odporovala správě svého majetku manželem Františkem C-em, a zdali si vymínila, že František C. podá účet o užitcích jejího majetku; neprojevila-li Anna C-ová odporu a nevymínila-li si súčtování, byl by prý býval František C., kdyžtě okolnost, že s manželkou nežije, je bezvýznamna, oprávněn, aby si přisvojil brambory, pročež by pak ani súčastnění se stěžovatelovo na jich odejmutí nebylo krádeží. Mělo prý se též výslovně zjistiti, nebyla-li mezi manželi C-ovými ujednána smlouva manželská (smlouva, kterou upravili manželé vzájemně své majetkové poměry); všeobecné prohlášení Anny C-ové v tom směru nestačí, neboť dle zkušeností panuje prý v těchto věcech mezi venkovským obyvatelstvem nápadná neznalost významu a dosahu takových smluv. Těmito vývody hledí stížnost dokázati, že jde v této trestní věci o t. zv. putativní delikt, dovozujíc, že František C., byť by stěžovatel dle zjištění nalézacího soudu nejednal v předpokladu, že pole jest majetkem Františka С-a, nebo že Anna C-ová svolila, aby si František C. brambory vzal, měl právo, brambory vykopati a že brambory oddělením od orné půdy se staly majetkem Františka С-a a že i pro společníka Františka С-a, to jest stěžovatele, nebyly věcí cizí. Vývody jsou mylny. Ustanovení § 1238 obč. zák. neobsahuje domněnky, že manžel jmění manželčino spravuje, nýbrž domněnku, že mu manželka správu svěřila; předpokládá se tedy zřejmě pro užití této domněnky, že manžel ve správu jmění manželčina se uvázal a jmění manželčino skutečně spravuje. Pojem správy nevyčerpává však pouhé braní důchodů, užitků, a výtěžků věci spravované, nýbrž činnost správce jest činností pokračující po delší dobu a záležející v tom, že správce zajišťuje věc spravovanou (kmenové jmění, kapitál) tak, aby nebrala újmy, že koná všechny práce a přípravy, kterých je třeba, aby bylo docíleno užitků, že na příklad obdělává spravované polnosti, pečuje o zdárný vývoj podmínek výtěžků a že včas sklízí užitek, zkrátka v tom, že správce předsebéře vše nebo se stará o vše, čeho je zapotřebí dle zásad řádného pečlivého hospodářství jak za účelem zachování věci samé (kmenového jmění nebo kapitálu), tak za účelem docílení co největších užitků. Že by se byl uvázal František C. v tomto smyslu ve správu jmění, zejména polností své manželky a že by byl spravoval v tomto smyslu v době činu, o nějž jde, jmění manželčino, pokud se týče pole, o které se jedná, stížnost ani netvrdí, a ani stěžovatel netvrdil při hlavním přelíčení, nehledíc ani k tomu, že rozhodovací důvody poukazují k udání Anny C-ové, že nepřísluší Františku C-ovi nižádná práva k jejímu jmění. Ježto tu není předpokladu, že František C. jmění manželčino spravoval, jsou okolnosti, jejichž nezjišťování stížnost vytýká, pro posouzení trestnosti činu, o nějž jde, úplně bezvýznamné, a jsou závěry, které stížnost z nich dovozuje, nemístné. O t. zv. putativním deliktu nelze v této věci mluviti. Právem proto nalézací soud okolností těch nezjistil, a právem uznal stěžovatele vinným, když neuvěřil jeho obhajobě a tím zjistil, že stěžovatel si byl vědom toho, že pole není majetkem Františka С-a a že Anna C-ová nesvolila k odnětí bramborů. Bezdůvodnou jest i výtka shora posléze uvedená; nezdálo-li se stěžovateli dostatečným všeobecné prohlášení svědkyně Anny C-ové, bylo na něm, by se byl vhodnými návrhy domáhal přesnějšího zjištění, čehož však neučinil.

Citace:

č. 565. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 380-381.