NPD documents search: Sociální revue, 2 (1921) - Výnos ministerstva soc. péče č. j. 18351/E-1920 ze dne 17. listopadu 1920, ....

Čís. 230.

Ke skutkové podstatě přestupku dle § 516 tr. z. se nevyžaduje, by bylo veřejné pohoršení opravdu vzbuzeno.
(Rozh. ze dne 12. července 1920, Kr I 325/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Václava Z. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 9. ledna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem dle § 516 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku s hlediska důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 9 tr. ř. nesprávné použití zákona, které spatřuje v tom. že nalézací soud zjistil pouze, že obžalovaný mohl předvídati, že si děvčata, na nichž předsevzal smilné činy, budou o nich navzájem vyprávěti, že to také povědí doma, že se jeho počínání rozhlásí a způsobí veřejné pohoršení, že tedy mohlo z jeho počínání vzejíti veřejné pohoršení. Tato možnost prý však nestačí ke skutkové podstatě přestupku dle § 516 tr. z., která vyžaduje, by smilný čin pachatelův veřejné pohoršení skutečně vzbudil. Zmateční stížnost odůvodněna není. Obrat »způsobem, budícím veřejné pohoršení«, neznamená, že by zákon vyžadoval ke skutkové podstatě přestupku dle § 516 tr. z., by v tom kterém určitém případě bylo veřejné pohoršení opravdu vzbuzeno. Stejně jako výrazem »hrubě« v témž zákonném ustanovení, mělo býti i citovaným rčením stanoveno pouze tolik, že smilné jednání, by odpovídalo skutkové podstatě přestupku dle § 516 tr. z., musí, urážejíc mravnost nebo stydlivost, provázeno býti dvěma vlastnostmi: hrubostí a způsobilostí, by jím bylo vzbuzeno veřejné pohoršení. Kdyby správným měl býti názor, uplatňovaný zmateční stížností, pak by to znamenalo, že by v konkrétním případě zůstalo i jednání sebe necudnější beztrestným jen proto, že nevzbudilo pohoršení u lidí mravně zpustlých či mravně lhostejných, kteří náhodou samojediní byli svědky jednání toho nebo samojediní dodatečně se o něm dověděli. Nalézací soud tudíž správně označuje jednání obžalovaného jako takové, které mělo konkrétní způsobilost vzbuditi veřejné pohoršení.

Citace:

ČAKRT, X.. JUDr. Jan Wagner: Soudní poplatky pro zemi českou a moravsko-slezskou. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 140-140.