Čís. 15199.
Ustanovení § 11 zák. čís. 26/29 Sb. z. a n. nelze užiti na smíry, jimiž strany upravily otázku náhrady škody vzniklé z opominutí povinnosti zaměstnavatelovy přihlásiti zaměstnance k pensijnímu pojištění.
Smír takový vztahuje se i na vyšší nárok podle zák. čís. 125/31 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 14. května 1936, Rv I 769/36.)
Žalobce byl zaměstnán u žalované firmy jako dozorce od 1, záři 1907 do 22. dubna 1922. Tvrdě, že byl fírmou přihlášen k pensijnímu pojištění pozdě a že proto dostává pensíjní dávky nižší, než na které by měl nárok, kdyby byl včas k pojištění firmou přihlášen, domáhá se na žalované placení takto vzniklého rozdílu. Připouští, že smírem v roce 1930 s firmou uzavřeným prohlásil, že částkou 3000 Kč, jež mu byla vyplacena, byly všechny jeho nároky proti firmě z důvodu opožděného přihlášení k pojištění vyrovnány, má však za to, že smír tem jest neplatný hledíc k předpisu § 11 zák. čís. 26/29 Sb. z. a n. Nižší soudy žalobu zamítly, prvý soud v podstatě proto, že smírem z roku 1930 zanikly veškeré nároky žalobcovy proti firmě z důvodu, o který se žaloba opírá; smír ten není také neplatný hledě k předpisu § 11 zák. čís. 26/29 Sb. z. a n., neboť se týká náhrady škody z důvodu opožděného přihlášení k pojištění, nikoli otázek, jimiž by byla obmezena nebo vyloučena platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců, jak to právě předpis § 11 cit. zák. předpokládá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce se již v roce 1930 domáhal na žalované firmě náhrady škody, vzniklé mu prý tím, že firma ho včas a řádně nepřihlásila k povinnému pensijnimu pojištění. Žalovaná firma se stanoviskem žalobcovým nesouhlasila, avšak k úplnému narovnání sporné věci mu nabídla odbytné 3000 Kč, s čímž žalobce souhlasil. Žalovaná firma zaplatila žalobci onu částku a zdůraznila, že tím je tato věc jednou pro vždy vyrovnána a že žalobce tudíž na ní se již nemůže domáhati pražádných dalších nároků. Tím došlo k narovnání podle § 1380 obč. zák., které má povahu novace, jím zanikl dřívější závazek a zároveň počal nový (§ 1377 obč. zák.). Dohodly-li se strany, že smírem jsou upraveny veškeré nároky žalobcovy z dotčeného právního důvodu a že žalobci již nepřísluší právo domáhati se dalších nároků na žalované firmě, byla tímto ujednáním vyloučena klausule rebus sic stantibus, a žalobce nemůže ani uplatňovati, že se tento smír nevztahuje na vyšší nároky podle zákona č. 125/31 Sb. z..a n. Rozhodnutí Sb. n. s. čís. 13978 se nehodí na souzený případ, ježto vychází z jiného skutkového podkladu. Ustanovení § 11 zák. č. 26/29 Sb. z. a n. nelze použiti na smíry, jimiž strany upravily spornou otázku náhrady škody za opominutí povinnosti zaměstnavatelem, by včas přihlásil zaměstnance k pensijnimu pojištění. Stačí tu poukázati zvláště na správné důvody prvního soudu.