NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 918.

Povoliti podle § 17 novely o právu manželském rozluku manželství lze i tehda, byl-li rozvod manželství od stolu a lože vysloven rozsudkem pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 9. února 1921, R I 32/21. Toto rozhodnutí přijato plenárním usnesením ze dne 9. února 1921, čís. pres. 163/21.)
Žádost, by povolena byla dle § 17 rozl. zák. rozluka manželství, jež bylo rozvedeno od stolu a lože, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, ježto dle § 17 rozl. zák. a čl. 3. provád. nař. náleží soudu, by na základě konaných šetření přezkoumal skutečnosti ve sporu o rozvod manželství nejen na jevo vyšlé, nýbrž i zjištěné. Nemůže proto rozsudek pro zmeškání sám o sobě tvořiti dostatečný podklad pro vyslovení rozluky, poněvadž ve sporu o rozvod sice skutková přednesení strany žalující, pokud předloženými důkazy vyvrácena nebyla, vedle § 398 odstavec druhý c. ř. s. za pravdivá pokládati sluší, ku zjištění skutkových okolností však nedošlo.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by, nehledě k uvedenému důvodu zamítacímu, jednal o návrhu na rozluku manželství.
Důvody:
Mylný jest názor obou nižších soudů, že na základě rozsudku pro zmeškání nelze dle § 17 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. v nesporném řízení vysloviti rozluku manželství usnesením. Dotčený § 17 v té příčině nerozeznává, zda rozsudek, jímž povolen rozvod, vynesen byl po kontradiktorním řízení nebo pro zmeškání nebo na základě uznání. Žádá-li se tamže provedení sporu o rozvod, znamená to tolik, že bylo o žalobě rozhodnuto rozsudkem. Proti tomu nelze nic odvoditi z ustanovení čl. 2. odst. 3. pododst. 2. prováděcího nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n., že soud má pečlivě zkoumati »zda skutečnosti zjištěné ve sporu o rozvod byly by již tehdy odůvodnily výrok o rozluce«. Neprávem mají nižší soudy za to, že skončen-li spor rozsudkem pro zmeškání, není tu žádných zjištění skutkových. Hledíc k § 396 с. ř. s. dlužno v tom případě za skutková zjištění pokládati okolnosti, jež dostavivší se žalobce přednesl po stránce skutkové, jež nebyly vyvráceny jsoucími tu průvody a proto za pravdivé se považují. I tyto předpoklady rozsudkové mají povahu skutkových zjištění a liší se od zjištění skutkových obsažených v kontradiktorních rozsudcích pouze způsobem, jakým soud k nim dospěl — zde totiž volným hodnocením výsledků jednání a provedených důkazů, tam zákonnou presumpcí pravdivosti přednesu žalobcova. Jde-li o rozsudek kontumační, jest tedy soudu v nesporném řízení zkoumati, zda skutečnosti žalobcem přednesené, jsoucími tu průvody nevyvrácené a tudíž rozsudku za základ položené byly by již tenkrát k tomu stačily, aby na jejich podkladu byla povolena rozluka, nikoliv jen pouhý rozvod, kdyby bylo o ní hned bývalo žalováno. Pokud soud první stolice z ustanovení §§ 9, 10 min. nařízení ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák., §u 14 dvorského dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. а n., §u 99 obč. zák. a § 13 poslední odstavec zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n. dovozuje, že rozsudek pro zmeškání nemůže tvořiti podklad pro vyslovení rozluky v nesporném řízení, jest názor ten neudržitelný, kdyžtě zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. připouští v §§ 15 a 16 přeměnu rozvodu v rozluku v nesporném řízení dokonce i tehdy, když nepředcházela vůbec žaloba o rozvod, nýbrž jest tu rozvod dobrovolný, a to v případech naznačených v poslední větě § 16 a) bez jakéhokoliv zjišťování. Tím, že nižší soudy zamítly ihned bez provedení nesporného řízení návrh na povolení rozluky, porušen byl tedy zřejmě zákon, jsou tu podmínky §u 16 nesporného patentu, bylo proto vyhověno mimořádnému rekursu dovolacímu.

Citace:

č. 918. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 128-129.