Čís. 9005Ten, kdo netvrdí, že byl vkladem zkrácen v právu knihovním, není oprávněn k žalobě o neplatnost knihovního vkladu.Přijala-li nesvéprávná osoba nabídku svéprávné osoby, jest tato tak dlouho vázána, dokud zákonný zástupce nebo soud se neprohlásil o schválení smlouvy; do té doby nelze mluviti o neplatností vkladu podle § 61 kn. zák. Předpokládá se, že svýpravný smluvník věděl, že druhý smluvník jest ke smlouvě neschopný.(Rozh. ze dne 1. června 1929, Rv I 1714/28.) Smlouvou ze dne 8. února 1927 postoupil žalobce, František Š. st., svému synu Františku Š-ovi ml. a jeho nevěstě Antonii Č-ové, která, narodivši se dne 24. března 1910, nebyla v době ujednání smlouvy a není až doposud zletilou a nebyla nikým zastoupena, nemovitosti, každému jednou ideální polovici za odstupní cenu 50 000 Kč, vymíniv si kromě toho pro sebe a svou manželku (spolužalobkyni) výměnek a služebnost bytu. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce toho, by byla smlouva ohledně žalované Antonie Š-ové prohlášena za neplatnou a v příčině její polovice by byl obnoven předešlý stav. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobců napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Důvodem žaloby jest, že žalovaná nebyla v době ujednání smlouvy zletilou a že smlouva nebyla schválena soudem poručenským. Jde zřejmě o žalobu podle § 61 knih. zák. Pokud jde o spolužalobkyni Josefu Š-ovou, byla ohledně ní žalovanou uplatňována námitka nedostatku aktivní legitimace, to právem. K žalobě podle § 61 knih. zák. jest oprávněn, kdo byl zkrácen vkladem ve svém knihovním právu. Podle obsahu notářského spisu nabyla sice spolužalobkyně ze smlouvy práv proti žalované, avšak v žalobě se jen uvádí, že toliko prvý žalobce byl před neplatným knihovním zápisem vlastníkem nemovitostí postoupených smlouvou a netvrdí se, že i spolužalobkyně byla knihovní vlastnicí těchto nemovitostí, a též se netvrdí, že neplatným knihovním vkladem byla zkrácena v nějakém knihovním právu ohledně těchto nemovitostí. Netvrdila-li proto spolužalobkyně, že byla zkrácena vkladem v nějakém knihovním právu, nemá podle vlastního přednesu aktivní legitimace к podání žaloby podle § 61 knih. zák. Byla-li žaloba ohledně ní zamítnuta jen pro tentokráte, nemůže si do toho stěžovati. Pokud jde o žalobce Františka Š-a, nebylo jeho oprávnění k podání žaloby vůbec sporným. Spornou byla jen otázka, zda smlouva, o niž jde, je ohledně žalované neplatná. Jde o smlouvu, kterou uzavřela svéprávná osoba s osobou mající za sebou léta dětství, tudíž s osobou, která jest ve svéprávnosti obmezena (§ 865 druhá věta obč. zák.). Smlouvy uzavřené s takovou stranou neprohlašuje zákon za absolutně neplatné, jakž jest tomu, když jde o osobu vůbec nezpůsobilou k právním jednáním, nýbrž prohlašuje je jen za relativně neplatné, totiž za závazné pro stranu svéprávnou, kdežto závaznost pro stranu nesvéprávnou činí závislou na schválení smlouvy zákonným zástupcem nebo i soudem. Zákon ovšem předpokládá, že strana nesvéprávná přijala nabídku ke vzájemné smlouvě, učiněnou jí stranou svéprávnou. Že tomu tak nebylo, v souzeném případě se netvrdí. Přijala-li nesvéprávná osoba nabídku, jest svéprávná osoba tak dlouho vázána, dokud zákonný zástupce nebo soud se neprohlásil o schválení smlouvy (plen. rozh. nejv. s. ze dne 12. února 1924 pres. 796/23, čís. 3480 sb. n. s.). Pokud tento stav trvá, nelze mluviti o neplatnosti vkladu, již má na mysli ustanovení § 61 knih. zák. Ovšem zákon předpokládá, že svéprávný smluvník věděl, že druhý smluvník jest ke smlouvě neschopný (Krainz-Ehrenzweig Oblg. str. 137). Že nebyl dán tento předpoklad, nebylo v řízení první stolice ani v dovolání tvrzeno, neboť žalobce toliko tvrdí, že žalovaná prohlásila před notářem na jeho dotaz, že jest zletilou a že tím notáře uvedla v omyl o svém stáří, ale netvrdil, že žalovaná i k němu tak prohlásila a že ho tvrzením učiněným k notáři uvedla v omyl o svém stáří.