Č. 3530.

Nadace. — Církevní věci. — Administrativní řízení: I. * Správní úřady jsou příslušny rozhodovati nejen o přijatelnosti nadace, ale i o tom, jde-li vůbec o zřízení nadace (a contrario legatum sub rnodo). — II. K pojmu nadace.
(Nález ze dne 28. dubna 1924 č. 7352.)
Věc: Představenstvo israelitské náboženské obce v K. (adv. Dr. Jindřich Fischer z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o nadaci.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadu řízení.
Důvody: Okr. soud v Karlíně sdělil přípisem z 26. prosince 1911 bývalému místodržitelství, že Josef K., zesnulý dne 2. prosince 1911 v K., ustanovil ve své poslední vůli z 20. října 1909 toto:
»II. Da von meinen Sohnen nicht zu erwarten ist, dass sie jährlich an meinem Sterbetage das ubliche Kadischgebet verrichten, so bestimme ich den Ankauf einer 4% Staatsrente von 400 Kronen als Sterbestiftung bei der israelit. Kultusgemeinde, damit von dem Zinsenertrage am jeweiligen Jahrzeittage in der Synagoge 1 Kerze angezündet und das Kadischgebet verrichtet werde, desgleichen am Jonkipur und jedem Alaskir Neschomes mit dem Zusatze, dass mein Name unter jenen verstorbenen alten treuen Gemeindeangehörigen mitgenannt werde.«
Slyševši finanční prokuraturu v Praze, sdělilo býv. místodržitelství představenstvu isr. náb. obce v K. toto ustanovení testamentární; dále vyslovilo, že toto nařízení má povahu nadace a sdělilo, že nadační legát 400 K byl dědici Josefa K. dne 4. prosince 1911 splacen, začež byly zakoupeny dvě 4% rakouské korunové obligace po 200 a zbytek 30 K 06 h byl vložen do vkladní křížky expositury banky rakouských zemí v K. Dále vybídlo místodržitelství náb. obec, aby uvedené obligace dala vinkulovati na »Představenstvo israelitské náboženské obce v K.« jménem úmrtní nadace Josefa K. a aby částku 30 K 06 h vložila do spořitelny. Dále aby vyhotovila osnovu nadační listiny a předložila místodržitelství k schválení.
K odvolání, ve kterém stěžující si náboženská obec vytýkala, že testamentární nařízení Josefa K. není vůbec nadací, nýbrž odkazem sub modo, bylo nař. rozhodnutí nařízení v odpor vzatého výnosu, vztahující se na částku 30 K 06 h, zrušeno, jelikož v testamentu Josefa K. jest výslovně ustanoveno, aby zakoupena byla 4%ní státní renta 400 K jako úmrtní nadace, takže pouze zakoupené obligace v nominalu 400 K určeny jsou pro nadaci, a proto nepřísluší nadačnímu úřadu žádný vliv ohledně uvedené částky, zbývající z hotovosti 400 K, dědici k tomu účelu složené pro zakoupení obligací. Pokud však se jedná o 4% korunové obligace úhrnem 400 K ve smyslu posledního pořízení Josefa K. zakoupené, nebylo stížnosti vyhověno z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti podané do tohoto, posledního výroku uvážil nss takto:
Z úřední povinnosti své musil nss nejprve zkoumati, zda žal. úřad resp. instance nižší byly k výroku o tom, že v tomto případě jde o nadaci, příslušné.
Podle dekretu dv. kanc. z 21. května 1841 (sb. zák. Ferdinanda I., sv. 69 č. 60 str. 137), kterým upravena byla kompetence úřadů politických a soudů ve věcech nadačních, přísluší politickým úřadům rozhodovati o tom, zda nadace, která má býti zřízena, může býti přijata (die Entscheidung über die Annehmbarkeit einer zu errichtenden Stiftung), dále rozhodovati o změně nebo zrušení nadace, o uložení a správě nadačního fondu, dále péče o to, aby dosaženo bylo splnění povinností politických úřadů a poživatelů nadace.
Naproti tomu má soudce civilní zakročiti, jestliže osoba, která jako zakladatel nadace nebo na jeho místě je povinna uhraditi nadaci anebo vydati renty nadační, tento závazek neplní anebo výslovně plniti odepře a k tomu má býti donucena atd.
Je-li tedy politický úřad povolán k rozhodnutí o přijatelnosti nadace, pak podle povahy věci jest příslušným též rozhodovati o tom, zda vůbec jde o nadaci, resp. o úmysl zříditi nadaci. Dle toho bylo tedy býv. místodržitelství kompetentní k rozhodnutí otázky, zda shora uvedeným ustanovením testatora měla býti zřízena nadace jako samostatná právnická osobnost a bylo tedy nss-u přistoupiti k rozhodnutí ve věci samé.
Místodržitelství prostě vyslovilo, že ono nařízení testatora má povahu nadace, aniž výrok ten blíže odůvodnilo, a odvoláni z tohoto výroku podané žal. úřad prostě zamítl »z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého«.
Stížnost tu vytýká především vadnost řízení, poněvadž nař. výrok není odůvodněn, dále pak nezákonnost, poněvadž podle názoru stěžující si náboženské obce nejde tu vůbec o nadaci, nýbrž o odkaz sub modo.
Pojem nadace vykládá § 646 o. z. o., jenž praví, že »od substitucí a fideikomisů různí se nadace, kterými důchody z kapitálů, pozemků nebo práv se určí na všecky budoucí časy pro obecně prospěšné ústavy jako: pro duchovní prebendy, školy, nemocnice nebo chudobince anebo k vydržování určitých osob.
Podle této definice vyžaduje tedy nadace mimo jiné zejména atribut obecné prospěšnosti, a mohlo by proto při nařízení jmenovaného zůstavitele jíti o zřízení nadace jenom tehdy, jde-li tu o obecně prospěšný účel.
Ani místodržitelství, které prostě vyslovilo, že tu jde o nadaci, ani žal. úřad, který se odvolal na neexistující odůvodnění I. stolice, neodůvodnily, proč ono nařízení zůstavitelovo považují za zřízení nadace.
Důvody ty ovšem sluší patrně spatřovati ve vývodech zprávy z 24. června 1912, kterou místodržitelství bývalému min. kultu a vyučování rekurs st-lky předložilo a ve které mimo jiné bylo uvedeno, že testator výslovně sám mluví o nadaci a že židovské úmrtní nadace nevykazují čistě církevní ráz, poněvadž rituelní platnost modlitby Kadiš, která má býti konána v úmrtní den, jest podmíněna přítomností určitého počtu účastníků, z toho důvodu rozdílí se vždy část nadačního výtěžku mezi chudé za jejich účast při této modlitbě, že tedy podle názoru místodržitelství jde o nadání dílem náboženské, dílem humanitní podle § 646 o. z. o. a nikoliv o legatum sub modo. Tyto důvody však straně sděleny nebyly, a tím bylo jí znemožněno, aby proti názorům tu projeveným, zejména pokud jde o povahu nařízených rituelních úkonů a o závěr úřadem z toho činěný, mohla po př. uvésti svoje protidůvody.
Nedostatkem připojení důvodů byla proto jak straně obrana tak i nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí a rozhodování o meritu věci znemožněno, pročež se onen nedostatek jeví jako vada podstatná, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3530. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1131-1133.