NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Směnka na viděnou.

I. Pojem.
Směnky na viděnou jsou směnky, jichž den dospělosti určuje se dnem presentace. Též dřívější rakouské zákony směnečné rozeznávaly směnky, jež zněly po viděné a jež nezněly po viděné. K směnkám po viděné dospělým patřily ty směnky, jež neobsahovaly udání dne dospělosti, neboť byly splatnými ve 24 hodinách po presentaci; dále směnky »a vista«, a »a piacere«, jež byly rovněž ve 24 hodinách po presentaci splatnými s rozdílem, že směnky »a vista« musily býti zaslány hned a »a drittura« k presentaci, kdežto směnky »a piacere« mohly býti dle libosti presentovány. Konečně byly směnky, jež byly splatny určitý čas po viděné; též bývalé »uso«směnky, byly směnkami na viděnou, neboť »uso« obnášelo 14 dní po viděné.
II. Platný řád směnečný rozeznává:
1. směnky na viděnou (a vista, a piacere) a
2. směnky, které dospívají určitý čas po viděné. Thöl (II. sv. str. 87) nazývá směnky tyto »befristete Sichtwechsel« (čl. 31 sm. ř.). Charakteristickou známkou směnky na viděnou je tudíž zvláštní způsob, jímž se určuje čas platební; děje se to slovy na viděnou neb na předložení. Též směnka de dato na viděnou je platnou a znamená, že směnka je splatna ode dneška na viděnou (rozh. něm. vrch. obch. s. ze dne 11. června 1872, VI, 239, »Geller« W. Ord. str. 21).
III. Presentace a den splatnosti směnky na viděnou:
1. Směnka na viděnou je dospělou při předložení; nutno ji pod ztrátou směnečného nároku proti indosantům a vydateli, dle zvláštního určení ve směnce obsaženého a není-li ho, ve 2 letech po vydání ku přijetí presentovati; opomenutí toho má v zápětí pouze pozbytí regresních nároků proti indosantům a vydateli, nikoliv však proti příjemci a tudíž také ne proti vydateli vlastní směnky (rozh. něm. vrch. soudu obch. z. 23. března 1872, V, 314, Geller, str. 49). Připojil-li indosant na směnku na viděnou zvláštní lhůtu presentační, zaniká regresní závazek tohoto indosanta, nebyla-li směnka na viděnou v této jím stanovené lhůtě k akceptu presentována (čl. 31 sm. ř.). Majitel směnky splatné po viděné může tudíž kdykoliv směnku k placení presentovati a pro nezaplacení protestovati, pokud se tak jen stane během 2 let po vydání směnky neb ve lhůtě, kterou vydatel ve směnce udal.
2. Avšak směnky, jež splatný jsou v určité době po viděné, dospívají:
a) je-li doba určena dle dnů, posledním dnem lhůty; při počítání lhůty nečítá se den, kdy byla směnka ku přijetí presentována; je-li určena doba dle týdnů, měsíců neb dle doby jeden neb více měsíců zahrnující (rok, půl roku, čtvrt roku), tím dnem posledního týdne neb měsíce, který odpovídá svým pojmenováním nebo počtem dni presentace; nemá-li poslední měsíc tolik dní, nastupuje dospělost’ posledním dnem měsíce. Ježto při směnkách znějících na určitou dobu po viděné počíná dospelosť po dni presentace, je nařízeno při těchto směnkách, by k akceptu bylo připojeno datum (při vlastních směnkách připojeno buď k osvědčení presentace). Odepře-li se datování k akceptu (a při vlastních směnkách osvědčení), musí majitel pod ztrátou směnečného nároku proti indosantům a vydateli, dáti protestem včasnou presentaci zjistiti; v tomto případě pokládá se den protestu za den presentace. Byl-li protest opomenut, počítá se proti akceptantu, který datování svého akceptu opomenul, doba dospělosti směnky od posledního dne lhůty presentační.
IV. Poplatky: Směnky na viděnou podléhají poplatku dle stupnice I, je-li ze směnky patrno, že placení má se státi v 6 měsících po dni vydání a dle stupnice II, když placení má se státi později než v 6 měsících po dni vydání. Při prv dotčených směnkách nastává dnem po uplynutí 6 měsíců ode dne vydání povinnosť, nebyla-li směnka k placení ještě presentována, poplatek dle stupnice II doplniti (§§ 4 a 5 popl. nov. ze dne 8. března 1879 č. 26 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Směnka na viděnou. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 510-512.