Č. 12210.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: Schvalovati úpravy služebních platů zaměstnanců v. v. okresních nemocnic v zemi české, jež provedeny byly vrchní správou nemocnice, přísluší za účinnosti § 5 org. zák. č. 125/1927 Sb. zemskému výboru.
(Nález ze dne 14. prosince 1935 č. 2526/34.)
Věc: Emil N. v B. proti zemskému úřadu v Praze o služební plat.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: St-1 byl dekretem správního výboru okresní nemocnice v B. z 29. prosince 1896 přijat jako prozatímní zahradník a topič dnem 1. ledna 1897 do služeb všeobecné veřejné okresní nemocnice v B. Usnesením zsv-u v Praze z 18. dubna 1928 bylo schváleno usnesení vrchní správy jmenované nemocnice z 9. srpna 1927, kterým st-1 byl převeden podle oběžníku zsv-u z 25. května 1927 do požitků pomocných zřízenců podle vlád. nař. č. 114/1926 Sb., a byly st-li od 1. ledna 1926 poukázány: základní plat měsíčních 625 Kč, 9 trienálek po 25 Kč měsíčně mimo přídavek na děti ročních 2.100 Kč a doplňovací přídavek ženatých ročních 756 Kč. Dále bylo usnesením zsv-u v Praze z 19. října 1928 schváleno usnesení vrchní správy v. v. okresní nemocnice v B. z 30. července 1928, kterým bylo systemisované místo pragmatikálního zřízence podle zák. č. 103/1926 Sb. v III. platové stupnici propůjčeno st-li a byly jemu od 1. ledna 1927 poukázány služební platy podle III. plat. stupnice, 5. stupně služného zák. č. 103/1926 Sb.
Nové usnesení vrchní správy jmenované nemocnice z 20. listopadu 1928, aby st-li byly vzhledem na propočtenou služební dobu od 1. ledna 1926 přiznány platy podle III. plat. stupnice, stupně 9, ročních 11100 Kč, podle zák. č. 103/1926 Sb., nebylo schváleno výměrem zemského úřadu v Praze z 26. ledna 1929 z důvodu, že k těmto požitkům dospěla vrchní správa nemocniční propočtením celkové služební doby st-lovy, jako kdyby byl býval pobíral požitky pragmatikálního zřízence již před převodem do nových platů a před systemisací. Poněvadž však byl dříve jen pomocným zřízencem za denní plat, nutno se při tomto povýšení říditi analogií ustanovení §§ 32, resp. 17 bodu 4 plat. zák. č. 103/1926 Sb. a mohou mu proto býti od 1. ledna 1927 přiznány jen požitky 5. stupně platové stupnice III. pragmat. zřízenců. — Rozkladu, podanému proti tomuto výměru zemského úřadu, nevyhověl žal. úřad rozhodnutím z 25. listopadu 1929 z důvodů věcných. Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž uvážil nss toto: Soudu bylo se především obírati otázkou, je-li nař. výnos výrokem příslušného úřadu či nikoli. Nař. rozhodnutí jest rozhodnutím zemského úřadu v Praze o rozkladu st-le, pragmatikálního zřízence všeobecné veřejné okresní nemocnice v B., proti výměru zemského úřadu z 26. ledna 1929, kterým nebylo schváleno usnesení vrchní správy jmenované nemocnice o přiznání platů III. plat. stupnice, 9. stupně od 1. ledna 1926 podle zák. č. 103/1926 Sb., a tedy výrokem úřadu, učiněným podle § 12 zák. č. 19/1888 čes. z. z. o úpravě veřejnoprávních poměrů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách. Podle tohoto ustanovení přísluší schvalovati usnesení a opatření správních orgánů všeobecných veřejných nemocnic o počtu lékařského, správního a jiného personálu i jejich příjmy zv-u, bez něhož takové usnesení a opatření nesmí se provésti. Jak patrno ze znění § 5 odst. 1 org. zák. č. 125/1927 Sb., vykonávají zemské úřady ve svém obvodu vnitřní správu a práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela v Čechách zsp-é, zemskému presidentu a zv-u, pokud nejde o práva uvedená v odst. 2 cit. předpisu. Těmito právy jsou mimo jiné i práva, jež podle platných předpisů příslušela v Čechách zv-u oproti ústavům a podnikům, jež nenáležejí k ústavům neb podnikům zemským neb zemí spravovaným. Z těchto ustanovení vysvítá, že organ. zákon soustředil v rukou zemského úřadu netoliko působnost dosavadní zsp-é, nýbrž i působnost zv-u, tedy obor zemské samosprávy, vykonávaný jménem země jako veřejnoprávní korporace, ovšem potud, pokud nejde o »práva«, jež dosavadní právní řád poskytoval zv-u oproti jiným ústavům a podnikům než ústavům a podnikům zemským, resp. zemí spravovaným. Všeobecné veřejné nemocnice v zemi České jsou podle § 6 shora uvedeného zák. č. 19/1888 čes. z. z. samostatnými ústavy, s vlastní právní osobností, odlišnými od obcí, resp. zastupitelských okresů, jež je zřídily (srov. Boh. A 631/20). Nemocnice ty jako samostatné osoby právnické se spravují podle svých statutů a jsou vydržovány principielně z vlastního jmění. Z ustanoven §§ 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19 a 22 cit. zem. zák. vysvítá, že zákon vyhradil zv-u, pokud jde o hospodářství a správu všeobecných veřejných nemocnic značný vliv a to nejenom ve směru věcném, nýbrž i po stránce osobní, t. j. na ustanovení počtu a platů nemocničních zaměstnanců a na jich jmenování, resp. ustanovování. Tato spolučinnost zv-u s vrchní správou všeobecných veřejných nemocnic podložená hospodářským zájmem země jest svou podstatou právem, jež zemský zákon vyhradil zv-u na hospodářství a správní akty všeobecných veřejných nemocnic. Že jde o práva, jež svými kořeny tkví ve zvláštním poměru země České k všeobecným veřejným nemocnicím, je patrno z materiálu k zák. č. 19/1888 č. z. z., v nichž je zdůrazňováno, že zemský fond nese značný náklad na všeobecné veřejné nemocnice, jmenovitě, že země platí nedobytné léčebné a přispívá z tax ošetřovacích, tedy vlastně z peněz zemských, na platy personálu a že je proto spravedíivo, aby se vyhradila zemi české prostřednictvím zv-u rozsáhlá ingerence na záležitosti všeobecných veřejných nemocnic (srov. dův. zprávu k zákonu, sněmovní předlohy z r. 1887 Tisk LXXVII/1887, Zpráva zv-u, kterou se předkládá osnova zákona o úpravě veřejnoprávních poměrů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách č. 254/1887 sněm.).
Podle toho, co dolíčeno, sluší pohlížeti na správní akty zv-u o schvalování usnesení správních orgánů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, jež se týkají úpravy požitků zaměstnanců nemocnic těch ve smyslu § 12 zák. č. 19/1888 č. z. z. jako na výron práv, jež mu příslušela podle platných předpisů před zák. č. 125/1927 Sb. vůči ústavům, které nenáležejí k ústavům zemským. Oprávnění k vydávání aktů těch zůstalo tedy vyhrazeno podle 2. odst. § 5 zák. č. 125/1927 Sb. zv-u organisovanému podle tohoto zákona a nepřešlo podle 1. odst. § 5 zák. č. 125/1927 Sb. na úřad zemský (srov. Slovník veř. práva čsl. Stať: Nemocnice a jiné ústavy léčebné a humanitní, str. 922). V tomto smyslu bylo pojímáno ustanovení § 5 odst. 2 org. zák. č. 125/1927 Sb. v ústavně-právním výboru poslán, sněmovny, jak patrno ze zápisu výboru toho, že k právům v odst. 2 § 5 uvedeným patřilo v Čechách právo ve správě, resp. účasti na správě zemských a jiných ústavů a fondů (na př. v. v. nemocnice...), (viz Dr. J. Říha, Organisace politické správy v rep. Čsl., Kompas 1928, str. 191).
Shrnuv tyto vývody, dospívá soud k názoru, že schvalovati úpravy služebních příjmů zaměstnanců v. v. okresních nemocnic v zemi České, provedených vrchní správou nemocnic, přísluší za účinnosti § 5 org. zák. č. 125/1927 Sb. zemskému výboru a nikoliv zemskému úřadu. Ale pak nezbylo, než nař. rozhodnuti zemského úřadu jako vydané úřadem nepříslušným zrušiti po rozumu § 6 odst. 2 zák. o ss pro vadnost řízení.

Citace:

č. 12210. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 704-706.