Č. 6086.

Samospráva obecní: I. Obecní zastupitelstvo není oprávněno samostatně bez souhlasu místního zastupitelstva disponovati se jměním osadním. — II. Samostatné jmění, od jmění obecního odlišné, může míti nejen osada, ale také část obce. — III. Obecní statek náležející osadě byl zákonem č. 421/19 přeměněn v kmenové jmění osadní, nikoliv v kmenové jmění obecní.
(Nález ze dne 22. listopadu 1926 č. 24003.)
Věc: Josef W. v P. (adv. Dr. Art. Lasch z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. části města P. I. a II. adv. Dr. B. Engl z Prahy) stran osadního jmění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Město P. složeno je (ze dvou míst: I. a II. městská část a Zámecké předměstí. Každé z těchto dvou míst I. a II. městská část na jedné straně a Zámecké předměstí na druhé straně, mají svoje vlastní jmění. K jmění I. a II. části městské náleží také t. zv. měšťanský les, na němž měli požitečná práva jednotliví občané. V červenci 1924 podali občané ze Zámeckého předměstí František W. a spol. na ob. zastupitelstvo žádost, aby zvláštní jmění obou uvedených částí města bylo sloučeno v kmenové jmění celé obce, výnosu dosavadního zvláštního jmění I.a II. městské části aby bylo používáno nadále k úhradě výdajů celé obce bez rozdílu, a domy v Zámeckém předměstí aby byly přečíslovány k II. městské části. Osadní zastupitelstvo I. a II. části vyslovilo se proti žádanému opatření. Ob. zastupitelstvo ve svém sezení 2. prosince 1924 se usneslo žádosti občanů ze Zámeckého předměstí vyhověti.
Z usnesení toho odvolali se osadní starosta Rudolf B. jménem osady I. a II. městská část, a dále Julius Z. s několika občany. Osk zrušila nař. usnesení ob. zastupitelstva z formálního důvodu, že většina členů, kteří hlasovali pro sloučení jmění, byla podjata. František W. a spol. vznesli proti rozhodnutí tomu rekurs, který však nař. rozhodnutím ybyl zamítnut. — — — — — —
O stížnosti nss uvážil: Paragraf 107 česk. ob. zř. v 1. odst. stanoví pro případ, že obec složena jest z několika míst, aby každému takovému místu (osadě) ponecháno bylo, aby si samo spravovalo své jmění, ač nebylo-li nic jiného ustanoveno zvláštní úmluvou. V odstavci 2. praví pak, že totéž platí o částech míst (o vsích částečných), mají-li své zvláštní jmění. Podle § 108 konečně jest »k tomu konci«, t. j. ke správě takového zvláštního jmění, »v každém místě takovém« zříditi zvláštní zastupitelstvo »místní.«
Z uvedených předpisů jest patrno, že obecní zřízení české zná jako subjekt zvláštního jmění komunálního, odlišného od jmění obce politické, nejen osadu, nýbrž po případě i pouhou část místa, a že v každém případě, kde takové zvláštní jmění existuje, zaručuje jeho subjektu — ať je to už osada či pouze část místa — aby si jmění to svým vlastním zastupitelstvem k tomu konci zřízeným spravoval. Vzhledem k tomuto stavu jsou tedy zcela bez významu pro dnešní spor vývody, jimiž stížnost snaží se dokázati, že městské části I. a II. netvoří žádnou »osadu«, a není potřebí na ně reagovati.
Jedině rozhodným jest, zda tu existuje nějaké separátní jmění, náležející vlastnicky nějakému komunálnímu útvaru, a odlišné od jmění obce politické. V tom směru osk ve svém rozhodnutí zjistila, že obec zvaná až do zavedení provisorního obecního zřízení z r .1849 »město P.« zahrnovala části Staré Město, Sv. Petr a Pavel II. a dříve opevněné vnitřní město I. Tyto části byly spravovány zvláštním magistrátem, a měly své zvláštní oddělené jmění, které v zem. deskách a v poz. knize zapsáno bylo jen pro tyto dvě části s výslovným vyloučením Části »Zámecké předměstí III.« Tato část tvořila součást správního území panského vrchního úřadu a byla se svými nároky na přiznání spoluvlastnictví na realitách městských částí I. a II. poprvé rozsudkem apelačního soudu z 26. července 1798 a později opětně odmrštěna. Toto zjištění zůstalo st-lem nepopřeno. Námitky, které stížnost činí proti existenci zvláštního jmění místa městská část I. a II., si navzájem samy odporují a tím se podrývají; neboť nejprve uvádějí, že na tomto jmění, které vzniklo z t. zv. měšťanského lesa, měli privilegovaná požitečná práva, podmíněná právem měšťanským, jednotliví občané, čímž přiznávají, že toto jmění patřilo nějakému komunálnímu útvaru, ať už obci, ať osadě, resp. místu; hned na to však dovozují v pravý opak toho, že toto jmění patřilo vlastnicky těmto privilegovaným občanům.
Je-li takto nesporno, že jest tu takové zvláštní jmění místa I. a II. městská část, pak má tento subjekt podle §§ 107 a 108 ob. zř. právo, aby si jmění toto sám svým zvláštním, k tomu konci zřízeným místním zasupitelstvem spravoval. Ohledně použití výnosu jmění onoho platí pak ustanovení § 113 ob. zř., resp. § 20 ob. fin. novely, podle nichž, není-li tu jinaké dohody, dlužno výnosu jmění toho použíti ke krytí výdajů na dotyčnou osadu (místo) připadajících, a přebytek zůstává výhradným vlastnictvím osady (místa).
Stížnost se na oporu svého stanoviska dovolává také zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. Chápe jej však docela nesprávně, má-li za to, že přeměnil obecní statek, náležející osadě v kmenové jmění obce politické. Zákon se vlastnických poměrů nijak nedotkl; omezil se toliko na zrušení požitečných práv, která podle § 70 česk. ob. zř. existovala až dosud k nemovitostem obecního neb osadního statku. Důsledkem cit. zákona proměnil se tedy obecní statek, pokud dotyčné nemovitosti náležely vlastnicky obci politické, v kmenové jmění obecní, a pokud náležel vlastnicky osadě (místu), v kmenové jmění osadní (místní) — jak je docela jasně patrno z § 1, jenž výslovně vedle kmenového jmění obecního uvádí také kmenové jmění osadní — naproti tomu nepřešel statek osadní do vlastnictví politické obce a nestal se jměním obecním. Místní zastupitelstvo, jež dosud podle §§ 107 a 108 ob. zříz. povoláno bylo spravovati nemovitosti osadního statku, je nyní v základě týchž předpisů povoláno spravovati je i na dále, nikoli však již dle předpisů o obecním statku (§ 70 a 77 ob. zř.), nýbrž dle předpisů o kmenovém jmění obecním, resp. osadním.
Není žádného předpisu, který by zmocňoval zastupitelstvo obce politické, aby samostatnou právní existenci zvláštního jmění místního, pro jehož správu zřízeno je zvláštní místní zastupitelstvo, o své újmě rušil a jmění to sloučil s jměním obce politické; opatření takové bylo by možno jen se souhlasem místního zastupitelstva jako orgánu subjektu onoho zvláštního jmění. Rovněž není obecní zastupitelstvo příslušno, aby disponovalo samo o použití výnosu takového zvláštního jmění způsobem odporujícím předpisu § 112 ob. zř., resp. § 20 ob. fin. novely, kdyžtě předpis posléze citovaný disposici takovou činí závislou na dohodě a tedy na souhlasu dotyčné osady, resp. osadního zastupitelstva jako jejího representanta.
Právem tedy žal. úřad usnesení ob. zastupitelstva z 2. prosince 1924, pokud vyslovilo, že zvláštní jmění místa I. a II. městská část slučuje se v kmenové jmění obce politické a že výnosu jeho má na dále používáno býti k úhradě výdajů celé obce bez rozdílu, pro nepříslušnost obecního zastupitelstva zrušil. — — — — — — —

Citace:

č. 6086. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 658-660.