NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 11798.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I podle dávk. pravidel č. 143/1922 Sb. počíná promlčení práva, vyměřiti dávku nabyvateli, uplynutím správního roku, v němž byla zjištěna nedobytnost dávky na zciziteli.
(Nález ze dne 18. března 1935 č. 12728/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9274/31.
Věc: Terezie H. v O. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Z převodu nemovitostí, provedeného smlouvou trhovou z 30. listopadu 1925, byla nabyvatelům záručním platebním rozkazem ze 14. října 1930 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí v částce 8503,30 Kč. K odvolání dnešní st-lky, podanému v zastoupení pozůstalostí po nabyvatelích, snížil okr. úřad v Karl. Varech rozhodnu- tím z 2. ledna 1932 předepsanou dávku na 4344 Kč 85 h, zamítl však odvolání strany, pokud namítalo promlčení dávky z důvodu, že promlčecí lhůta pro ručícího nabyvatele počíná běžeti teprve koncem roku, kdy pro něho dávková povinnost vznikla, což se stalo v daném případě v r. 1930.
Další odvolání, podané do rozhodnutí okr. úřadu, pokud jím nebylo uznáno promlčení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Paragraf 13 odst. 3 dávk. prav. stanoví, že při nedobytnosti dávky na zciziteli ručí za ni nabyvatel. Podmínkou vzniku takové povinnosti nabyvatele jest tedy, že dávka na zciziteli stala se nedobytnou. Dokud podmínka tato není splněna, nevznikla nabyvateli povinnost platiti dávku. Z toho se podává tedy, že promlčení pro nabyvatele počíná teprve uplynutím roku, kdy podmínka vzniku jeho dávkové povinnosti se splnila, t. j. kdy nastala nedobytnost dávky na zciziteli. Potvrzen je tento závěr úvahou, že dokud nebyla zjištěna ne- dobytnost dávky na zciziteli, vyměřující úřad ani nemůže účinně žádného vyměřovacího aktu proti nabyvateli předsevzíti. Pokud však nemá úřad právní možnosti subsidiární pohledávku dávkovou proti nabyvateli uplatniti, nelze zajisté připustiti, že by mohlo proti úřadu běžeti promlčení jeho vyměřovacího práva.«
O stížnosti uvážil nss:
Na sporu jest jedině otázka, od kdy počíná běžeti lhůta promlčecí ohledně práva vyměřiti dávku nabyvateli. Úřad vychází ze stanoviska, že lhůta počíná běžeti teprve od konce roku, kdy byl podán průkaz o ne- dobytnosti dávky na zciziteli. Naproti tomu hájí stížnost, dovolávajíc se ustanovení § 27 dávk. prav. č. 143/22 Sb. a § 1 zák. č. 31/1878 ř. z., názor, že lhůta promlčecí počíná běžeti projitím správního roku, v němž vzniklo poplatné jednání, což v daném případě jest koncem roku 1925.
Spornou otázku řešil nss již v nál. Boh. A 9274/31, kde vyslovil právní názor, že promlčení práva vyměřiti dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí nabyvateli počíná po rozumu § 26 čes. dávk. řádu č. 83/1915 z. z. čes. a § 1 zák. č. 31/1878 ř. z. uplynutím správního roku, v němž byla zjištěna nedobytnost dávky na zciziteli. Na názoru tom trvá nss i v daném případě, neboř promlčení dávky z přírůstku hodnoty ne- movitostí jak podle § 26 dávk. řádu č. 83/1915 z. z. čes., tak i podle § 27 dávk. prav. č. 143/22 Sb. řídí se v daném případě, ježto převod nastal trhovou smlouvou z 30. listopadu 1925, podle ustanovení zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z. Názor žal. úřadu, že promlčecí lhůta pro nabyvatele počíná běžeti teprve uplynutím správního roku, v němž byla zjištěna nedobytnost dávky na zciziteli, jest tudíž správný.
Správností uvedeného právního názoru nemohly otřásti ani námitky stížnosti založené na stanovisku, že ručení nabyvatelovo vzniká již při uzavření kupní smlouvy a že běh promlčecí lhůty k vyměření dávky jak zciziteli, tak nabyvateli počíná týmž okamžikem.
Stížnost se mýlí. Podle ustanovení odst. 3 § 13 dávk. prav. při nedobytnosti dávky u zcizitele ručí za ni nabyvatel. Z tohoto předpisu je zřejmo, že podmínkou vzniku dávkové povinnosti pro nabyvatele jest ta skutečnost, že dávka se stala na zciziteli nedobytnou. Ručení nabyvatele vzniká teprve uvedenou skutečností a nikoliv, jak stížnost míní, již uzavřením kupní smlouvy. Ručení nabyvatelovo podle odst. 3 § 13 dávk. prav. je závazek sui generis a nikoliv závazek rukojemský ve smyslu §§ 1344 a násl. o. z. o., vznikající již dnem převodu (smlouvy), jak patrně má na mysli stížnost. Vzniká-li však dávková povinnost pro nabyvatele teprve nedobytností dávky na zciziteli, pak počíná běžeti promlčecí lhůta také teprve od tohoto okamžiku a nelze proto s úspěchem tvrditi, že by promlčení dávkové povinnosti nabyvatele začalo běžeti již před vznikem této povinnosti.
Namítá-li stížnost dále, že začátek promlčecí lhůty byl by v uvedeném případě časově neurčitý a odvislý od činnosti, resp. nečinnosti úřadu při vyměření a vymáhání dávky na zciziteli, nutno jí přisvědčiti v tom směru, že okolnost ta je jistě neuspokojivá, nemůže však na uvedeném právním názoru ničeho měniti. Rovněž nemohou na názoru tom ničeho mě- niti další praktické úvahy stížnosti, že nabyvatel není dostatečně chráněn ani ustanovením druhé věty odst. 3 § 13 dávk. prav. a že nemá ani možnosti mnohdy zadržeti si část kupní ceny jako záruku na dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti, neboť nss zkoumá pouze zákonitost nař. rozhodnutí a nemůže bráti zřetel k úvahám o účelnosti právních předpisů.

Citace:

Č. 11798. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 658-660.