NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Pozvánka do krematoria.

(Okresní soud pro přestupky v Praze.)
Slečna Matylda Regnerονá, resolutní dáma šedesáti jar, dostala 8. října růžový dopis. Rukou nedočkavou jej rozpečetila a četla: Milá starší slečno!
Dostavte se 15. října 1925 přesně o 2. hod. odpoledne do pece v krematoriu na Olšanských hřbitovech. Už jste si tu na světě pobyla dost dlouho a je nejvýš na čase, abyste se odebrala do pekla ku svému blízkému příbuznému Satanáši, který po Vás touží a vzdychá. Nedostavíte-li se dobrovolně, pošle si pro Vás čerty. Nebojte se, že Vám v pekle bude smutno. Je tam takových držkatých čarodějnic víc!“
Sotva tento dopis slečna Matylda dočetla, vyřítila se ze svého bytu jen tak, jak po ránu byla, ve spodničce a s myším copánkem vzadu na krku, a rovnou k sousedce paní Anně Bezinkové, kde spustila na celé kolo: „Co voni mi budou posílat psaníčka, voni cuchto ucouraná, voni kastrole nemytej, voni si hleděj svýho a nevotíraj se vo pořádný ženský, voni drbno uličnická!“ A v tomto tónu nesla se přednáška dál k nemalému potěšení všech nájemníků.
To se rozumí, že paní Bezinková nechtěla nechati tyto urážky nepomstěny a proto podala na slečnu Matyldu Regnerovou žalobu pro urážku na cti. Leč slečna Matylda i před soudem trvala na svém přesvědčení, že pozvání do pece jí nikdo jiný neposlal, než její sousedka Anna Bezinková, s kterou je již několik let na válečné noze, a že jí tedy vynadala plným právem. Všecka snaha soudce vrch. rady Dr. Švambery o dosažení smíru nesetkala se s porozuměním a tak soudci nezbylo, než odsouditi starou slečnu do vězení na 24 hodin, kterýžto trest byl jí změněn v pokutu 20 Kč. Rozsudek je nepodmínečný, poněvadž obžalovaná ani neprojevila nad svým činem lítosti, ani nejevila ochotu k smíru a naopak své nadávky až do poslední chvíle považovala za správné a úměrné k dané situaci.
„Než bych tej ženskej dala těch dvacet korun, radši pudu do kriminálu!“ prohlásila na konec energicky. Teprve když jí soudce vysvětlil, že pokutu nedostane paní Bezinková, nýbrž že peníz ten připadne do pokladny státní, vyzdvihla vrchní sukni a z důkladné spodničky vylovila „šrajtofli“, chtějíc hned zaplatiti. „To počkejte, povídá jí pan rada, „až to dostanete úředně. My tady peněz nepřijímáme!“

Citace:

Pozvánka do krematoria. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 1., s. 10-11.