NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7316 —
Čís. 7316.

Tím, že opatrovník dával opatrovanci měsíční kapesné, uznal platnost všech úplatných smluv učiněných opatrovancem na účet kapesného.
(Rozh. ze dne 13. září 1927, Rv I 1890/26.) — Čís. 7316 —
Žalobě proti Albrechtu H-ovi, zbavenému úplně svéprávnosti, o zaplacení 2 200 Kč za odebrané věci, vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobci 1 340 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, k odvolání žalobcovu uznal zcela podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nelze souhlasiti s právními důvody, z nichž bylo napadeným rozsudkem žalobě v celém rozsahu vyhověno. Odvolací soud míní, že žalovaná strana nemůže odepírati zaplacení zažalovaných kupních cen, poněvadž nevrátila koupených věcí, ba vrácení jejich ani nenabídla, a dovolává se §§ 877, 921 a 1431 obč. zák., ocitá se však tímto odůvodněním v rozporu s vlastním výrokem, že koupě slabomyslným žalovaným byly od počátku neplatné, neboť přehlíží, že žalobce domáhá se nikoliv vrácení toho, co z neplatné smlouvy sám plnil, nýbrž splnění kupních smluv a že o splnění neplatných smluv nemůže býti žalováno. Pochybeným jest také poukaz na § 1310 obč. zák. Tento předpis upravuje jenom povinnost k náhradě škody způsobené osobou nepříčetnou, právním důvodem žaloby není však náhrada škody a žaloba o náhradu škody nemohla by vzhledem na zjištění prvního soudu, že žalobci byla nepříčetnost žalovaného známa, dále na předpis § 1308 obč. zák. míti úspěch. Přes to byl žalovaný právem odsouzen k zaplacení všech od žalovaného na úvěr koupených věcí. Ačkoliv žalovaný jest pro slabomyslnost zbaven úplně svéprávnosti a jako dítě mladší sedmi let pro nedostatek právní vůle naprosto nezpůsobilým k samostatným jednáním, jež by měla právní účinky, dával mu opatrovník kapesné asi 500 Kč měsíčně ku zcela svobodnému a samostatnému použití. Tomu nelze rozuměti jinak, než že opatrovník již předem uznal platnost všech úplatných smluv učiněných žalovaným na účet kapesného, že závazným konkludentním činem podle § 863 obč. zák. již předem odstranil nedostatek právní vůle žalovaného svým schválením, čímž se stala jednání žalovaného v mezích kapesného a při hotovém placení platnými a závaznými činy právními. Také předložené veřejné prohlášení opatrovníkovo, uveřejněné dne 12. prosince 1925 v časopisech, že, kdo prodá žalovanému zboží na úvěr, vydává se v nebezpečí, že nebude zaplacen, obsahuje dodatek, že lze mu vydati zboží jenom za hotové, čímž opatrovník veřejně uznal platnost všech kupních smluv ujednaných žalovaným bez jeho spolupůsobení proti hotovému zaplacení. Bylo dále zjištěno, že bylo žalovanému trpěno, by kupoval pro svou osobní potřebu věci také na úvěr, že věci takto koupené byly mu ponechávány k užívání a se svolením opatrovníka důchodem velkostatku placeny, že zvláště také žalobcovy dřívější takové účty byly bez námitky vypláceny, že všechny věci, žalovaným od žalobce na úvěr odebrané, kožešiny, klobouky, čepice a papuče byly způsobilé sloužiti osobní potřebě žalovaného a aspoň částečně byly pro ni také použity, že některé z nich žalovaný koupil v přítomnosti svého důchodního, jiné v přítomnosti své choti, a že důchodní — Čís. 7317 —
F. na podzim roku 1924 nebo na jaře 1925 v krámě žalobcově řekl, by dali žalovanému, co potřebuje, že to bude zaplaceno. Teprve 30. listopadu 1925 dopsal opatrovník žalobci, že nesmí žalovanému nic prodati, leč za hotové, a v prosinci 1925 uveřejnil stejné všeobecné prohlášení v místních časopisech. Všechny věci, o jichž zaplacení se žaluje, byly však koupeny již dříve v době, kdy opatrovník ještě takové koupě na úvěr trpěl a uznával za platné a kdy nedostávající se právní vůle žalovaného byla nahrazena všeobecným přivolením opatrovníka. Proto jsou koupě ty platnými a závaznými smlouvami. Námitka, že žalovaný koupil jednotlivých věcí více, než potřeboval, a že právě kupování oněch věcí ve zbytečném množství bylo znakem slabomyslnosti, jest bezpodstatná, neboť nebylo věcí žalobce, nýbrž opatrovníka pečovati o to, by žalovaný poskytnuté mu volnosti nezneužíval. Všechny koupené věci byly věcmi všední osobní potřeby, celková jejich kupní cena 2 200 Kč za dvě leta, jakož i suma 860 Kč, která podle souhlasného zjištění nižších soudů připadá z ní na věci koupené zbytečně, jsou v poměru k milionovému jmění žalovaného a vyměřenému mu kapesnému 500 Kč měsíčně příliš nepatrné, než aby žalobce byl musil poznati, že žalovaný překročuje při svých nákupech na úvěr přípustnou míru. Rozhodnutí odvolacího soudu, odsuzující žalovaného ku placení celé zažalované sumy jest tudíž správné po právní stránce.

Citace:

č. 7316. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 88-90.