Čís. 4313.

Jest na dlužníku, by prokázal, že platil osobě, jež byla věřitelem splnomocněna ku přijetí, neb alespoň že mohl důvodně míti za to, že tomu tak jest.
(Rozh. ze dne 30. října 1924, Rv I 794/24.)
Žalobu o nedoplatek z obchodního spojení oba nižší soudy zamítly, vzavše za prokázáno, že žalovaný zaplatil zřízenci žalující firmy Františku V-ovi. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozsoudil.
Důvody:
Právní názor odvolacího soudu, že žalovaná strana zažalovaných 35000 Kč žalobkyně zaplatila právoplatně, zaplativši je Františku V-ovi jako účetnímu žalobkyně, třebaže ten je zpronevěřil, ježto žalující strana v první stolici ani netvrdila, že V. k příjmu peněz pro ni nebyl oprávněn, není správným. Podle §u 1424 obč. zák. je dlužnou částku zaplatiti věřiteli aneb jeho k příjmu peněz způsobilému plnomocníku. Řádné zaplacení jako okolnost právo zrušující, dokázati, je na dlužníku. Je tedy také na něm, aby, neplatil-li přímo věřiteli, dokázal, že plnomocník, do jehož rukou platil, byl k příjmu způsobilým. Pokud tohoto důkazu nepodal, nelze věřitele donutiti, by toto jeho placení uznal. Žalovaná strana se o tento důkaz také pokusila, dovolávajíc se v žalobní odpovědi k dotvrzení svého přednesu, že žalobkyně její platy neuznávala neprávem, trestních spisů proti Františku V-ovi, z kterých plyne, že mu platila mimo jiné také proti stvrzenkám, podepsaným od Julia Ř-a, společníka žalující firmy, neb opatřeným jejím razítkem. Avšak nižší soudy těchto okolností nedbaly a zamítly žalobu, jsouce právního názoru, že na tom nesejde, zda žalovaný dlužník placení způsobilému plnomocníku dokáže, nýbrž že stačí, by byl žaloby zaplacení již sproštěn, když žalující věřitel netvrdí, že domnělý plnomocník k přijetí peněz nebyl způsobilým. Jak dolíčeno, je tento právní názor mylným. Ježto měl za následek, že řízení zůstalo tak kusým, že ani dovolacímu soudu nelze věc se správného právního hlediska ihned rozsouditi, slušelo se napadený rozsudek — a podle §u 510 c. ř. s. též rozsudek prvé stolice — zrušiti a věc do této vrátiti, aby byly zjištěny okolnosti, z kterých se dá souditi, že František V. k přijetí peněz skutečně splnomocněn byl aneb že žalovaná strana z viny žalující firmy alespoň mohla důvodně míti za to, že tomu tak je (čl. 296 obch. zák. a §§ 1027 a § 1028 a násl. obč. zák.). Nebude-li lze takové okolnosti zjistiti, nebude ovšem ani lze, placení do jeho rukou uznati za platné.

Citace:

č. 4313. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 528-529.