ó4Čís. 1892.Zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., jímž se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.Započítati lze pouze léta skutečně vykonané služby. Zakoupená léta (dle § 31 zákona ze dne 5. února 1920 čís. 89 sb. z. a n.) přišla by tu v úvahu teprve tehdy, měl-li žadatel ze zakoupení nárok na pensi před 6. květnem 1921.(Rozh. ze dne 3. října 1922, Rv II 202/22.)Žalobu vrchního správce v. v. proti poslednímu zaměstnavateli o placení zaopatřovacích požitků dle zákona čís. sb. z. a n. 130/1921 procesní soud prvé stolice zamítl, zjistiv, že žalobce neměl 35 vykonaných služebních let. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Neměl-li žalobce podle nenapadeného zjištění prvého soudu před 6. květnem 1921 35 vykonaných služebních let, nenabyl nároku na zaopatřovací požitky ani tehdy, раk-li mu z pojišťovací smlouvy s pensijním spolkem zemědělských společenstev v Rakousku nárok na pensi snad následkem zakoupení let již před uvedeným dnem náležel. Zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. přiznává totiž zaopatřovací požitky jen těm bývalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém, kteří měli před 6. květnem 1921 vykonaných a nikoliv pouze do pense započítatelných 35 let služby. Z toho důvodu nebylo zapotřebí zjišťovati a soud prvé stolice také právem (§ 275 odstavec prvý c. ř. s.) nezjišťoval, zda žalobci nárok na pensi u jmenovaného pojišťovacího ústavu před 6. květnem 1921 již vznikl či nikoli. Mimo to žalobce v prvé stolici ani netvrdil, že mu nárok proti jeho pojišťovně před 6. květnem 1921 vznikl a že si léta u ní koupil, a také z toho důvodu jest výtka kusosti řízení neoprávněna. K onomu zákupu let se ještě podotýká, že, přikoupil-li si žalobce léta do pense, mu z toho nárok na pensi do 6. května 1921 nevznikl. Zákup let je platným teprve dle § 31 zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. a vzniká z něho nárok až po uplynutí dvou let. Nemohl vzniknouti a nevznikl tedy žalobci ze zákupu nárok na pensi před 6. květnem 1921, avšak dle § 1 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. má nárok na zaopatřovací požitky jen ten bývalý zaměstnanec, který nabyl nároku na vyplácení pense již uvedeným dnem.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Odvolací soud převzal zjištění prvého soudu, že žalobce neměl před 6. květnem 1921 35 vykonaných služebních let, dovodiv dle skutečného obsahu odvolání, že zjištění to nebylo ani v odpor vzato. Nelze tu tedy o odporu se spisy důvodně mluviti. Uvedené zjištění jest pro právní posouzení případu důležité s hlediska § 1 a 3 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., jak odvolací soud správně vyložil. Zjištění tomu nelze v odvolacím řízení více odporovati. Pokud dovolání přes to tak Ь35činí, nelze k vývodům k tomu se vztahujícím vůbec hleděti. Zákon mluví o bývalých zaměstnancích na velkém majetku pozemkovém a o 35ti leté službě (§ 3 zák. a § 3 nař. čís. 189/21). Ustanovení to zní jasně a přesně a nelze je vykládati jinak, než skutečně zní. Sociální úvahy, k němu se vztahující, došly výrazu již ve znění zákona. Nutným předpokladem nároku jest 35 letá služba (§ 3 (2) cit. zák.), jež prokázána nebyla. Pokud zákup let přichází v úvahu, jest výklad odvolacího soudu v souhlasu se zákonem. Zakoupená léta dlužno rozlišovati od vykonané služby. Zakoupení let ostatně žalobce v prvé stolici ani netvrdil. Nebylo tedy již proto důvodu k dalšímu zjišťování. K novotám teprve v dovolání uvedeným, zejména k přípisu všeobecného pojišťovacího ústavu v Brně ze dne 27. března 1922 nelze hleděti. V dalších vývodech brojí dovolání nepřípustně proti zjištění, že žalobce neměť 35 vykonaných služebních let. Zjištění platně učiněnému nelze v dovolacím řízení více odporovati. S právního hlediska jest dovolání opětně odkázati k § 1 a 3 shora citovaného zákona. Odvolací soud posoudil věc po stránce právní zejména s hlediska zákona shora citovaného, nařízení čís. 189/21 a zák. z 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. zcela správně, případné a přesvědčivé jeho důvody, k nimž se jinak odkazuje, nebyly vývody dovolání ani v nejmenším vyvráceny.