Čís. 1171.

Veřejné vyzývání druhých k neloyálnímu smýšlení a jednání proti presidentu republiky spadá pod skutkovou podstatu přečinu dle §u 305 tr. zák.
(Rozh. ze dne 23. března 1923, Kr II 514/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 15. dubna 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 305 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stížnost, že ve výrocích obžalovaného nelze shledati výzvu k nemravnému nebo nezákonnému jednání, poněvadž prý v demokratické republice má každý občan právo, presidenta buď uznávati nebo neuznávati a své přesvědčení v tom aneb onom směru svobodně projevovati. Stalo-li se tak, jako v tomto případě, urážlivou formou, mohl prý býti obžalovaný stíhán pouze na návrh presidenta republiky pro přestupek §u 491 nebo §u 496 tr. zák. Proti tomuto náhledu budiž zdůrazněno, že jest samozřejmou občanskou povinností každého příslušníka a obyvatele státu vůbec bez rozdílu státní formy, by se choval k hlavě státu loyalně, by o ní mluvil s úctou a vážností a by jí nezlehčoval. Platí to tím spíše o demokratické republice se svobodně voleným presidentem v čele. Projev neúcty, nevážnosti a zlehčení vůči presidentovi státu, jakého se dopustil obžalovaný, dlužno pokládati za jednání mravně zavržitelné, tím spíše, jde-li o osobnost povahy a významu presidenta Masaryka. Veřejné vyzývání druhých k neloyálnímu smýšlení a jednání proti presidentovi republiky, tedy k jednání nemravnému, právem proto podřadil první soud pod ustanovení §u 305 tr. zák.

Citace:

č. 1171. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 200-200.