Authors:
= Váž. tr., 13 (1931)
PDF

Čís. 4116.
Kontinuita služebního výkonu opravňuje hajného k nutným výkonům i mimo vlastní revír (§ 58 lesního zákona, § 4 zák. ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák.).
(Rozh. ze dne 26. března 1931, Zm I 79/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 10. prosince 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po zákonu jest proveden důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. námitkou, že může jíti nejvýše o pokus zločinu podle §§ 8 a 153 tr. zák., poněvadž, ačkoliv obžalovaný věděl, že Š. je úředním lesním hlídačem, hajný Š. vystupoval jako úřední osoba mimo svůj úřední obvod. Stěžovatel má za to, že jako se nemůže přísežný lesní hlídač dovolávati ochrany podle § 68 tr. zák., vystupuje-li v území svého působiště úředně, nejsa označen úředním odznakem nebo šatem, právě tak nemůže v úředním šatě s úředním odznakem vystupovati jako úřední osoba ve smyslu § 68 tr. zák. na území, v němž nebyl úředně ustanoven lesním hlídačem. Zmateční stížnost podle obsahu této námitky zřejmě nechce upírati hajnému Š-ému vlastnost chráněné vrchnostenské osoby z důvodu, že nebyl příslušným způsobem vystrojen, ano je v rozsudku zjištěno, že obžalovaný věděl, že jest mu činiti s hajným, neboť četnictvu udal, že poznal hajného podle stejnokroje; a při lesním přísežném personálu podle § 54 zák. ze dne 31. prosince 1852, čís. 250 ř. zák. předepsaný služební šat je právě poznávacím znakem tohoto personálu jako veřejné stráže. Pokud mu však stížnost upírá tuto vlastnost proto, že zakročoval, jak rozsudek zjišťuje, na hranicích svého a cizího revíru, jest námitka ta bezdůvodná, neboť nalézací soud právem poukázal na kontinuitu služebního výkonu hajného, opravňující ho k nutným výkonům i mimo vlastní revír, jak jest výslovně stanoveno i v § 58 lesního zákona, i v § 4 zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. o ochraně jednotlivých odvětví pozemní kultury, najmě i honitby.
Citace:
č. 4116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 181-182.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).