Č. 8321.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: I. * Důstojníci stavovské skupiny účetně kontrolní, zařadění do V. postupové skupiny, nemají vzhledem k ustanovení § 199 plat. zák. č. 103/26 nároku, aby při platovém převodu ke dni 1. ledna 1926 obdrželi služební plat dle II. služební třídy. — II. * Ustanovení vl. nař. č. 104/27 nemají pro tento převod významu.
(Nález ze dne 20. prosince 1929 č. 19538.)
Věc: Albín A. v Praze (adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. kom. Dr. Petr Schmied) o převod do platů dle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, kapitán účetní kontroly, absolvoval dle svého tvrzení vyšší střední školu a 6měsíční voj. praxi u účetní kontroly, vykonal odbornou zkoušku i zkoušku ze státního účetnictví, a absolvoval úspěšně další 6timěsíční kurs pro účetní důstojníky na obch. akademii. Převodním dekretem, vydaným v srpnu 1926 účtárnou mno, byl mu přiznán služ. plat podle služ. třídy III. Námitky, jež st-l proti tomu dle § 151 odst. 4 zák. č. 103/26 podal a jimiž se domáhal přiznání platu dle služ. třídy II., byly nař. rozhodnutím zamítnuty z důvodu, že podle § 199 cit. zák. obdrží zaměstnanec při převodu do nových platů služební plat podle služ. třídy, která odpovídá skupině časového postupu, k níž zaměstnanec v den účinnosti zákona přináleží, a poněvadž st-l v tento den náležel do V. postupové skupiny, pro niž podle § 21 vl. nař. č. 10/24 nebylo předepsáno vyšší vzdělání než středoškolské, byl zařaděn do platu III. služ. třídy. K tomu dodáno, že toto zařádění odpovídá také vl. nař. č. 104/27, vydanému k provedení § 4 odst. 3 resp. § 97 plat. zák.
Proti tomu namítá st-l, že stavovská skupina důstojníků účetní kontroly, — jejímž je st-l příslušníkem — jest ve smyslu § 97 a § 4 odst. 3 zák. č. 103/26 pro veškeré své příslušníky služební kategorií zařaděnou do II. služ. třídy, poněvadž pro skupinu tuto je dle rak. služebního předpisu A-19 předepsána úplná střední škola s 6měsíční praksí a s odbornou zkouškou, a nad to Věcným věstníkem z r. 1923 čl. 432 ještě dvouletá škola pro výchovu důstojníků správní služby. Vl. nař. č. 104/27, jímž se důstojníci účetní kontroly jakožto příslušníci výkonné hospodářské a účetní služby zařaďují do III. služ. třídy, ačkoli se i tu předepisuje pro řečenou kategorii aspoň dvouletá odborná škola, vytýká stížnost nezákonnost.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Předmětem sporu jest pouze otázka, podle které služ. třídy bylo st-li vyměřiti služ. plat při převodu do nových platů zák. č. 103/26, t. j. ke dni 1. ledna 1926. Vl. nař. č. 104/27 nabylo účinnosti teprve dnem 7. července 1926, netýče se tedy vůbec platového převodu ke dni 1. ledna 1926, a nepadá v daném případu na váhu. Ostatně žal. úřad neopřel svůj výrok o toto nařízení, nýbrž na ně — a to nadbytečně — poukázal jen k porovnání. Jest tedy námitka, vytýkající tomuto vl. nař. nezákonnost, bezpředmětná.
Platový zákon obsahuje pro převod státních zaměstnanců do nových platů specielní ustanovení v části VII. Pokud se týče služební třídy, stanoví § 199 v této části zařaděný, že při převodu do nových platů obdrží zaměstnanec služební plat podle služ. třídy, která odpovídá sku- pině časového postupu, k níž zaměstnanec přináleží v den účinnosti tohoto zákona, tedy v den 1. ledna 1926.
Má-li zákon platový pro převod zaměstnanců takovýto specielní předpis, který není pouhým předpisem formálním, nýbrž má zcela nepochybně povahu materielně-právní, pak nelze otázku, podle které služ. třídy jest zaměstnanci vyměřiti služ. plat při převodu do nových platů, posuzovati — jak tomu chce stížnost, přímo podle § 97 a § 4 odst. 3, tedy podle ustanovení části I. plat. zák., nýbrž výhradně podle předpisů § 199 plat. zák. Ustanovení 1. dílu přišla by v úvahu teprve, když by zaměstnanci za účinnosti plat. zák. bylo nově propůjčeno nějaké služ. místo anebo když by se jednalo o přeskupení celých kategorií důstojnických ve smyslu vl. nař., vydaného na základě ustanovení § 97 odst. 2 a § 4 odst. 3 plat. zák. (Srovn. nál. Boh. A 7772/29 a 8157/29.)
Paragraf 199 stanoví, že při převodu do nových platů obdrží zaměstnanec služební plat podle služ. třídy, která odpovídá skupině časového postupu, k níž zaměstnanec přináleží v den účinnosti tohoto zákona. Aby se ve smyslu § 199 plat. zák. zjistilo, která služ. třída platového zákona »odpovídá« skupině časového postupu, v níž důstojník v den účinnosti plat. zák. se nalézá, nutno tuto skupinu porovnati se služ. třídami stanovenými v § 97 plat. zák., a za tím účelem tedy nejprve zjistiti podstatný znak, který oběma pojmům je společný a tedy způsobilý, sloužiti jako tertium comparationis.
Pojem služ. třídy je stanoven v § 97 plat. zák. Principuum individuationis je tu předběžné vzdělání předepsané pro ustanovení na služ. místech té které třídy. Totéž kriterium je podle § 5 zák. č. 195/20 čl. I. zák. č. 152/23 a §§ 5 a 21 vl. nař. č. 10/24 — v podstatě aspoň — rozhodno také pro rozlišení jednotlivých postupových skupin. Podle toho »odpovídá« tedy ve smyslu § 199 plat. zák. postupové skupině, v níž důstojník v den účinnosti zákona platového se nalézal, ta služ. třída, pro kterou je předepsáno stejné předběžné vzdělání, jako bylo předepsáno pro onu postupovou skupinu.
Podle cit. předpisů dřívějších o postupových skupinách bylo pro postupovou skupinu V., do níž i st-l v den účinnosti zákona platového nesporně náležel a která tedy podle § 199 je pro převod rozhodující, požadováno toliko vzdělání středoškolské nebo vojenské jemu na roven postavené, bez nějakého dalšího vysokoškolského nebo voj. odborného vzdělání školního (§ 21 vl. nař. č. 10/24).
Paragraf 97 odst. 1 plat. zák. č. 103/26 požaduje pro II. služ. třídu úplné vzdělání středoškolské a kratší než 4leté, avšak aspoň dvouleté ucelené vzdělání vysokoškolské, ukončené zkouškou, neb alespoň dvouleté vzdělání na voj. odborných učilištích pro výchovu důstojníků z povolání, — pro III. služ. třídu pak vzdělání nižší, tedy také pouhé středoškolské vzdělání bez dalšího doplňku. — Podle toho odpovídá tedy postupové skupině V. služební třída III., a nikoliv II.
Pro názor, jejž stížnost uplatňuje, že ustanovením § 21 vl. nař. č. 10/24 bylo pro V. postupovou skupinu předepsáno úplné středoškolské vzdělání pouze jako podmínka pro přijetí do zmíněné již dvouleté školy pro výchovu důstojníků správní služby, není opory ani ve znění cit. § 21, ani ve faktu, že řečená dvouletá škola byla zřízena, kdyžtě se podle ustanovení Věcného věstníku 1924 čl. 368 a 1925 čl. 459 do školy této přijímají nejen absolventi vyšších středních škol, nýbrž i rotmistři a poddůstojníci z povolání bez podmínky předchozího vzdělání středoškolského.
Stížnost ovšem tvrdí, že po vydání zák. č. 152/23 bylo pro důstojníky účetní kontroly, jímž st-l jest, singulerními předpisy mno, vydanými v jeho Věcném věstníku, předepsáno předběžné vzdělání vyšší, totiž úplné vzdělání středoškolské a dvouletá voj. škola pro výchovu důstojníků správní služby z povolání, t. j. důstojníků oboru zásobovacího, proviantního, hospodářského, oděvního a účetního (kontrolního), — a usuzuje, že se převod důstojníků účetní kontroly musí proto státi do II. služ. třídy, pro niž je předepsáno vzdělání stejně hodnotné.
Nehledě však k tomu, co bylo o této dvouleté škole vojenské právě uvedeno, stížnost také přehlíží, že podle § 199 plat. zák. porovnává se se služ. třídami postupová skupina a nikoliv jednotlivé stavovské skupiny (služ. kategorie), a že nelze tedy podle tohoto předpisu hleděti na to, jaké předběžné vzdělání je předepsáno pro tu kterou stavovskou skupinu, nýbrž jen na ono předběžné vzdělání, které je předepsáno pro celou postupovou skupinu. Pro V. postupovou skupinu bylo podle § 21 vl. nař. č. 10/24 předepsáno jenom vzdělání středoškolské, a toto ustanovení nebylo žádným pozdějším předpisem změněno v ten smysl, že by se pro celou tuto postupovou skupinu požadovalo vzdělání středoškolské a dvouleté vzdělání na voj. odborných učilištích.
Bylo-li snad nějakým předpisem požadováno pro některou jednotlivou kategorii důstojnictva, zařazenou do V. skupiny postupové, vzdělání vyšší než středoškolské, nemá to s hlediska § 199 plat. zák. významu, jestliže nebyl zvýšen požadavek vzdělání pro celou postupovou skupinu V. Že by se tak bylo stalo, stížnost ani netvrdí.
Poněvadž tedy st-l nesporně dne 1. ledna 1926 byl v V. postupové skupině a poněvadž, jak vyvozeno, pro V. postupovou skupinu jako celek nebylo předepsáno vzdělání vyšší než středoškolské, pouhé vzdělání středoškolské pak na zařádění do II. služ. třídy nestačí, neměl st-l nároku na zařádění do služ. třídy II., nýbrž jen na zařadění do služ. třídy III.
St-l poukázal při veř. ústním líčení též na ustanovení § 99 odst. 6 plat. zák. č. 103/26, dle něhož se služ. kategorie intendantstva (I. služ. třída) doplňuje důstojníky hospodářsko-správní služby II. služ. třídy, poněvadž se v I. služ. třídě čekatelé neustanovují, — a dovozuje z toho, že zákon předpokládá, že důstojníci správní služby, resp. některé kategorie této služby patří do II. služ. třídy a musí býti do ní zařáděni.
Třeba byla tato námitka vznesena jako důvod tvrzené nezákonnosti vl. nař. č. 104/27, má reflex i na námitku nezákonnosti nař. rozhodnutí, opírajícího se o ustanovení § 199 plat. zák., a proto jest se s ní zabývati. Důvodnou však není.
Paragraf 99 zák. č. 103/26 jest zařazen do části I., platí tedy o předpisu tomto, co bylo o ustanoveních této části zákona již výše uvedeno. Pokud § 99 mluví v odst. 6 o důstojnících hospodářsko-správní služby II. služ. třídy, má tím na mysli jen ony, kteří dle prov. nař. vl. (§ 97 odst. 2 a § 4 odst. 3 téhož zák.) — t. j. dle vl. nař. č. 104/27 — do II. služ. třídy zařazeni budou, a nemá ustanovení toto žádného vztahu k předpisům o převodu do platů dle zák. č. 103/26 ke dni 1. ledna 1926, zejména k předpisu § 199.
Z toho, že podle Věcného věstníku 1926 č. 35 čl. 368 (č. I. 2 lit. b) mají se oni důstojníci správní služby, kteří absolvovali výše řečenou dvouletou školu, zařaditi do II. služ. třídy, ačkoli patřili také do V. postupové skupiny, nevznikl, jak stížnost míní, st-li nárok na podobné zařádění, neboť těmto podmínkám st-l nevyhovuje.
Byl-li tedy st-li přiznán při platovém převodu služební plat dle III. služ. třídy, nelze v tom shledati nezákonnost.

Citace:

č. 8321. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 567-571.