NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Soudci.

I. Pojem a druhy soudců.
Soudci nazýváme osoby od státní moci k tomu ustanovené, aby pravomoc státu příslušející jménem státu vykonávaly. Podle obsahu své moci a velikosti svého oprávnění dělí se osoby tyto:
1. na soudce samostatné a
2. soudce pomocné čili soudcovské úředníky pomocné (§§ 1 — 3 z. o s. org.).
K soudcům samostatným počítati jest všecky úředníky soudcovské, jíž povoláni jsou vykonávati samostatně všecky funkce, jež úřad soudcovský jim svěřený s sebou přináší, zejména předsebráti všecky úkony pravomoci sporné i nesporné, civilní i trestní a všecky záležitosti právní rozhodovati (§ 3 posl. odst. z. o s. org. a contr.).
Soudcovští úředníci pomocní jsou oni, kterým sice všecky úkony právomoci civilní i trestní svěřeny býti mohou, kteří však jsou vyloučeni ze soudcovského rozhodování té které záležitosti (§ 3 odst. 2 z. o s. org.). Tak zejména mohou soudcovští úředníci pomocní přípravná vyřízení pro soudce samostatné vypracovati (§ 196 odst. 1 j. ř.), trestní vyšetřování vésti (§ 3 odst. 2 z. o s. org.) (auskultanti však vyšetřujícími soudci býti nesmí) a úkony soudců dožádaných a zmocněných prováděti (§ 3 cit.). Přihlíží-li se k jednotlivým kategoriím hierarchie úřednické, patří vždycky k soudcům samostatným:
1. presidenti a vicepresidenti všech soudů sborových, 2. radové všech soudů sborových (radové dvorní, radové vrchního zemského soudu, zemského soudu) i radové zemského soudu jako přednostové soudů okresních,
3. okresní soudci (§§ 1 a 2 z. o s. org. a § 5 j. n.).
K těmto řadí se i odborní soudcové laici. (Srvn. čl. Soudci odborní laici.)
Osoby soudcovské v přípravné službě stojící (auskultanti) jsou vždycky jen soudci pomocnými, třebas se i mohli praktickou zkouškou soudcovskou (advokátní) vykázati (§ 3 z. o s. org.).
Adjunkti a tajemníci soudní stávají se soudci samostatnými jen tenkráte, když buď ustanoveni byli ministrem práv samosoudci pro určitý soud okresní nebo obdrželi od ministra pro některý soud sborový právo hlasovací ať pro obor soudnictví civilního nebo trestního. Dokud se tak nestalo, mohou zaměstnáni býti jen jako soudcové pomocní (§§ 2, 21 odst. 2, 25, 30 z. o s. org. a §§ 5 a 6 j. n.).
Právo hlasovací pro obor soudnictví civilního může býti propůjčeno jen soudním tajemníkům, votum trestní mohou obdržeti i soudní adjunkti (§ 30 odst. 3 z. o s. org.).
Propůjčení vota děje se ministrem k návrhu dotčeného sborového soudu po slyšení presidenta vrchního soudu zemského (§ 30 odst. 3 z. o s. org.).
II. Přijetí do státní služby soudcovské.
1. Podmínky přijetí.
Osoby domáhající se přijetí do soudcovské služby státní musejí se vykázati jednak:
a) všeobecnými náležitostmi pro všecky obory státní služby žádanými, jednak
b) náležitostmi zvláštními.
Ad а) K všeobecným požadavkům náleží státní občanství, politická a mravní zachovalost, tělesná spůsobilost, určité stáří (18 — 40 roků) a potřebná znalost jazyková. Osoby odsouzené pro nějaký delikt v § 3 s. instr. z r. 1853 uvedený a osoby prohlášené za marnotratníky, jakož i konkursanti nemohou býti do státní služby přijati (§§ 1 — 5 s. instr. z r. 1853, § 19 z. o s. org., § 17 min. n. ze dne 24. února 1898 č. 16 z. z.).
Ad b) K zvláštním náležitostem patří:
α) odbytí studií právnických a státovědeckých na některé zdejší universitě;
β) složení tří státních zkoušek theoretických, nebo doktorát před 1. říjnem 1894 získaný. (Doktorát později zjednaný státní zkoušky nenahrazuje, §§ 6 a 8 zák. ze dne 20. dubna 1893 č. 68 ř. z.). Dle min. nař. ze dne 21. května 1898 č. 11996 (věstn. m. spr. č. 15) mohou býti do přípravné služby soudcovské přijati a auskultanty jmenováni prozatím i ti, kdož odbyli pouze historickou a judicielní zkoušku státní. Ovšem děje se přijetí jich pod podmínkou, že do 6 měsíců odbudou zkoušku státovědeckou, ježto by jinak, když by složení zkoušky této bez důvodu odkládali, zase byli propuštěni.
γ) Auskultanty mohou býti jmenováni jen ti, kdo odbyli 6nedělní službu přípravnou (§ 4 z. o s. org. a cís. nař. ze dne 10. října 1854 č. 262 ř. z.). K vyšším místům soudcovským žádá se praktická zkouška soudcovská, jíž musí předcházeti příslušná služba přípravná. (Srvn. »Služba přípravná soudcovská«.) Zkoušku soudcovskou nahrazuje zkouška advokátní (§ 4 z. o s. org.). Zkouška notářská zkoušku soudcovskou vůbec nahraditi nemůže. Osoby však, které notářskou zkoušku s dobrým prospěchem odbyly, mohou do 5. prosince 1899 býti jmenováni soudci, podrobí-li se zkoušce dodatné, o které byly vydány zvláštní předpisy min. nařízením ze dne 5. prosince 1896 č. 24491 (věstn. min. spr. z r. 1896 č. 41). (Srvn. § 93 z. o s. org.)
Řádní veřejní učitelé na právnických a státovědeckých fakultách zdejších universit jsou i bez zkoušky soudcovské a bez přípravné praxe pro úřad soudcovský spůsobilí (§ 4 odst. 2 c. ř. s.).
δ) K samostatnému úřadu soudcovskému třeba svéprávnosti, t. j. 24. roku (§ 5 odst. 2 staré s. instr. z r. 1853 a § 19 z. os. org.).
2. Jmenování soudcovských úředníků.
Auskultanty jmenuje vrchní zemský soud, soudní adjunkty, soudní tajemníky a rady zemského soudu ministr spravedlnosti. Jmenování všech vyšších úředníků soudcovských (radů vrchního zemského soudu, dvorních radů a všech presidentů i vicepresidentů) vyhrazeno jest císaři (§ 18 z. o s. org., § 7 instr. z r. 1853, zák. ze dne 11. června 1868 č. 59 ř. z., § 5 min. nař. ze dne 11. dubna 1856 č. 7498 a 7. července 1866 č. 6261 lit. a).
Jmenování dvorních tajemníků a adjunktů radních tajemníků při nejvyšším soudě přísluší prvnímu presidentu nejvyššího soudu (§ 18 z. o s. org., cís. nař. z 5. května 1854, nota min. sprav. ze dne 8. května 1854 č. 8069). Srvn. Kaserer Justizverwaltung I., str. 134 a násl. 321.
Co do způsobu obsazování uprázdněných míst, zejména co do vypsání konkursu, podávání návrhů, nastoupení jmenovaného, změny a ukončení služebního poměru úředníků soudcovských, platí předpisy §§ 13 a násl., 31, 38 — 43 s. instr. z r. 1853. Srvn. § 19 z. o s. org.
IV. Postavení soudcovských úředníků.
1. Jmenovaný soudcovský úředník skládá do rukou svého bezprostředního představeného přísahu pro ten který úřad předepsanou (§§ 32 a 33 s. instr. z r. 1853 a §§ 19 a 51 z. o s. org.). O přísežních formulích srvn. Kaserer I. str. 327 a násl.
2. Jmenováním nabývá úředník všech práv a výhod dle zvláštních předpisů zákonných zřízencům státním vůbec propůjčených, zejména práva na určitý plat a pokud splní i ostatní podmínky pensijních předpisů, i nárok na pensi pro sebe a svoji rodinu (zák. ze dne 19. září 1898 č. 172 ř. z. a zák. ze dne 14. května 1896 č. 74 ř. z.).
3. Samostatní úředníci soudcovští jsou soudci ve smyslu státního zákona o moci soudcovské ze dne 21. prosince 1867 č. 144 ř. z. a tudíž úplně nezávislí a samostatní. Nezávislost tato přichází k platnosti:
a) v nezávislosti při rozhodování právních záležitostí jevící se v tom, že soudce v mezích platných zákonů svá rozhodnutí vydává úplně samostatně dle svého přesvědčení a svědomí, nejsa vázán nižádným rozkazem svých představených nebo ohledem na vyšší instance.
Soudcovská jeho moc poskytuje mu právo zkoumati platnost nařízení ministerských a uvažovati, přišly-li zákony cestou ústavní k životu a byly-li náležitě vyhlášeny (§ 7 cit. zákl. zák.). b) Se samostatností mínění souvisí i nezávislost úředního postavení soudcům § 6 zákl. zák. st. zaručená, záležející v tom, že případy soudní organisace vyjímajíc, mohou soudci jen v případech zákonem stanovených a jen výrokem disciplinárního soudu po provedeném řízení disciplinárním proti své vůli býti na jiné místo přeloženi, úřadu svého zbaveni nebo do výslužby dáni (§§ 47 a 91 z. o s. org. a §§ 46 odst. 2 a 3 a 49 odst. 2 zák. ze dne 21. května 1868 č. 46 ř. z.). S předpisem tím souvisí i ustanovení, že samostatných úředníků soudcovských lze k substituci а k výpomoci při jiných soudech jen v obvodu toho kterého vrchního zemského soudu, nejdéle na dobu 6 měsíců, za náhradu, a pouze tenkráte použiti, když jiným spůsobem odpomoci zjednáno býti nemůže.
4. Vyjímaje auskultanty a určitou část (nejvýše jednu šestinu) soudních adjunktů, kteří jmenováni jsou pro celý obvod vrchního soudu zemského a přidělováni dle potřeby presidentem vrchního zemského soudu na čas nebo na dobu neurčitou jednotlivým soudům (§§ 3 odst. 1, 44 z. o s. org.), jsou všichni ostatní soudcovští úředníci jmenováni pro určitý soud (§ 3 z. o s. org.).
Místo, pro které jest úředník jmenován, nebo kam jest k službě přidělen, tvoří jeho zákonné bydliště a zakládá domovskou příslušnost (§ 10 zák. ze dne 5. prosince 1896 č. 222 ř. z.).
5. Pomocní úředníci soudcovští nejsou soudci ve smyslu základního zákona státního o moci soudcovské. Mohou tudíž, třebas i byli jmenováni pro určitý soud (soudní adjunkti a tajemníci bez vota), býti i proti vůli své a mimo případy soudní organisace z důvodů služebních na jiné místo přeloženi a po případě i do výslužby dáni (§ 2 z. o s. org. a § 6 zákl. z. st. č. 144 ř. z. a contr.).
V. Řízení disciplinární proti soudcovským úředníkům. Viz příslušný článek.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Soudci. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 578-581.