NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Nový chef státního zastupitelství v Praze

V hotelu „Adria".

(Zemský trestní soud v Praze.)

Pan J. R., 40letý obchodník v Nuslích, rád si vyhodí z kopejtka. Ke konci srpna min. roku také se šel „rozšoupnout“ a v kavárně „Rokoko“ si učinil dokonce známost. Seděla tam taková líbezná dívka, hotová nevinnost, a když k ní přisedl, upejpala se tak roztomile, že byl pan Jan v sedmém nebi. Nabídl jí pohostinství, které po delším zdráhání půvabně přijala, a hoře nedočkavostí lil do ní víno v naději, že líbezná dívčina bude později povolnější. Zašel s ní pak do Šroubkovy kavárny a ještě později do Julišovy cukrárny, a když už promarnil 400 Kč, počal přemítat, že úspěchy, jichž za tento peníz dosáhl, jsou velmi nedostatečné. A když slečna v řeči stěžovala si, že se jí nedostává na nájemné, které za pár dní musí zaplatit, nabídl jí pan Jan scházející obnos — 100 Kč — ovšem jen tehdy, když spolu užijí nějaké chviličky o samotě v některém hotýlku. Zarděla se dívka mocně nad touto neslýchanou nabídkou, ale prohlásila pak, že to učiní — ne ovšem pro ty peníze, ale protože pan Jan je takový sympatický, rozumný človíček, docela jinaký, než ti protivní dnešní mladíci, kteří myslí, že každé děvče ohromí svým bezohledným postupem k cíli...
A tak vkrátku za nimi zapadly dveře hotelu „Adria“. Netrvalo však dlouho a pan Jan z hotelu opět odcházel — sám. Po chvilce za ním utíkala s křikem dívčina a volala strážníka. Pan J. odcizil prý jí z kabelky 200 Kč. Obchodník byl dopaden, odveden i s dívčinou na strážnici a na základě určité výpovědi Marie Marešové podalo na něho pak státní zastupitelství žalobu pro zločin krádeže, o níž rozhodoval začátkem prosince samosoudce vrch. rada Dobromír Souček.
Žalovaný se dostavil se svým obhájcem a vinu popřel. Dal jí v hotelovém pokojíku 100 Kč pod podmínkou, že s ní něco užije, pak si to však rozmyslil, když viděl, že svlečená krasavice není tak hezká, jak si představoval, když ji viděl oblečenou, a proto si z její kabelky svoji stokorunu vzal, aniž by se byl dotknul ostatních jejích peněz, a odešel. Venku pak byl strážníkem zadržen.
Marie Marešová se nedostavila, poněvadž předvolání nemohlo jí býti doručeno. Čten tedy její protokol, v němž udává, že zpozorovala, když si lehla do postele, jak pan Jan hrabe se jí v tobolce. Za chvíli pak se s ní rozloučil a odešel. Vyskočila z postele a přepočtením své hotovosti shledala, že jí schází 200 Kč a něco drobných. Proto za svým kavalírem vyběhla a dala jej zjistit.
Poněvadž však byla zde opačná výpověď obžalovaného a svědků jiných nebylo, uznal soudce, že je nezbytným osobní výslech Marešové a za tím účelem líčení odročil a nařídil, aby bylo pátráno po bydlišti Marešové.
Nové líčení provedeno bylo v minulých dnech, ale Marešová se opět nedostavila. Nemohla býti vypátrána a policie neví o ní ničeho bližšího. Ani její rodiče kdesi na venkově, jichž se policie dotazovala, nevědí, kde se jejich dcera zdržuje.
Za to pan Jan prohlašuje, že Marešovou nedávno náhodou potkal a ona prý se mu přiznala, že jej tehdy obvinila neprávem. A dala mu v tom smyslu pro soud dopis, který pan vrchní rada otevírá a čte:
„Já Marie Marešová žádám pana Jana R. za prominutí, že jsem jej obvinila z krádeže peněz. Přesvědčila jsem se, že je nevinen. Tehdy na Václavském náměstí šla jsem s panem R. na hotel, ale udělala jsem to prvně ve svém životě, a tak jsem byla rozčilena, že jsem si kabelku pořádně neprohlédla. V úctě Marie Marešová.“
Dopis byl pravý — to zjistil pan vrchní rada porovnáním jejího podpisu s podpisem na soudním protokolu, a tak nezbylo nic jiného, než pana Jana R. osvoboditi.
Vesele odcházel pan Jan od soudu a prohlásil ve dveřích, že se z radosti hned večer zase půjde „rozšoupnout“.
—ff—

Citace:

Dobrá rada nad zlato. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 27, s. 323-323.