NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5114.

Dávka z přepychových bytů: * Okolnost, že se místnosti určené za kuchyni nepoužívá k přípravě pokrmů, nestačí ještě sama o sobě, aby vyloučila onu místnost z osvobození od dávky z přepychových bytů dle § 1, odst. 3 lit. a) vzorných pravidel vydaných vl. nařízením č. 143/22.
(Nález ze dne 11. listopadu 1925 č. 21402 ).
Věc: Městská obec v Ú. (starosta Dr. K. Schóppe) proti okr. správní komisi v Ú. o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městské rady v Ú. z 28. prosince 1923 byla vyměřena MUDru U. dávka z přepychových bytů částkou 200 K za jednu přebytečnou místnost ve smyslu pravidel schválených zsv-em výnosem z 22. ledna 1923 na základě § 38 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. Měst. zastupitelstvo odvolání Dra U. zamítlo, ježto ve výkaze st-l sám označil dva pokoje jako obývací a mimo to jest závažným, že se kuchyně dle jejího určení jako takové neužívá. Dalšímu odvolání osk vyhověla a platební rozkaz zrušila z těchto důvodů: »Dr. U. má v domě č. p. . . . 4 pokoje a jednu kuchyň pronajaty a označuje je v přiznání k vyměření obecní dávky následovně: Dva ordinační pokoje, dva obývací pokoje, jednu kuchyň. Poněvadž sám v bytě bydlí a nevede svoji vlastni domácnost, byla mu dle § 2 předpisů předepsána dávka z přespočetné místnosti. Uplatňuje, že skutečně potřebuje jedné místnosti jako čekárny, jedné jako ordinančního pokoje, třetí jako knihovny, pracovny a místnosti pro močové a bakteriologické vyšetření; kuchyně však se k obývacím účelům neužívá. Tato udání odbočují ovšem od onoho přiznání, ve kterém dvě místnosti výslovně jako obývací pokoje a dvě jako ordinační pokoje byly označeny. Než udání v odvolání Dra U., že také třetího pokoje používá pro lékařské, resp. vědecké účely, jeví se věrohodné a není ničím popřeno. Měst. zastupitelstvem zastávaný názor, že dle svého uičení místnost jako kuchyň sloužící nepovažuje se za kuchyň a neosvobozuje se od dávky, když není upotřebena ke kuchyňským účelům, není potud případný, pokud není prokázáno, že dle svého určení jako kuchyň sloužící místnost skutečně pro obytné účely a jmenovitě ku přespání jest užívána. Když někdo obývá roční byt s jednou kuchyní, zůstává místnost, která jako kuchyň jest určena, stále kuchyní a proto od dávky dle § 1 ad a) předpisů osvobozena také i když se v ní nevaří, leda že by proti svému určení bvia k obývacím účelům a ku přespávání používána.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost, nedotýkajíc se toho, že nař. rozhodnutí ohledně 4 pokjů jako místností obytných vychází z jiného skutkového předpkoladu, nežli platební rozkaz, brojí proti nař. rozhodnutí jedině v tom směru, že v něm kuchyně jest pokládána za místnost od dávky z přepychových bytů osvobozenou, ač jí držitel bytu, neveda domácnost, jako kuchyně prakticky nepoužívá. V tom směru stížnost dovozuje, že kuchyň jen tenkrát nepočítá se do přebytečných místností, jestliže se jí skutečně užívá jako kuchyně, t, j. k vaření, pakli se jí však takto neužívá, že sluší ji čítati jako obytnou místnost v počet obytných místností a dávce podrobiti; poukazuje pak na doklad toho na § 1 odst. 3. lit. a) pravidel, vykládajíc pojem »prostory, která dle svého určení slouží za kuchyň« v ten smysl, že jest tím míněna místnost, které se skutečně užívá k přípravě pokrmů, takže, není-li tomu tak, jest kuchyň pokládati za obytnou místnost.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Dle § 1 odst. 3. lit. a) pravidel o vybírání dávky z přep. bytů nepovažují se za obytné místnosti prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni, pokud neslouží zároveň účelům obytným, jmenovitě ku přespání. Jest tedy třeba, aby místnost ona objektivně, t. j. dle svých zevnějších známek (zejména s hlediska stavebnino a die svého vypravení) byla určena za kuchyň a aby za kuchyni sloužila, t. j. aby účelu tomu byla ponechána, nebyvši nějakými positivními jednáními majitele bytu vlastnosti této a tím i určení jako kuchyně zbavena. Ze spisů není zjevno, že by Dr. U. kuchyně užíval k bydlení, jmenovitě ku přespání a také stížnost to netvrdí, dovozujíc její podrobenost dávce jedině z okolnosti, že Dr. U. nepoužívá kuchyně k přípravě jídel. Takový požadavek pro osvobození od dávky však nelze nikterak ze znění pravidel o vybírání dávky vyčísti a také nelze v pouhém nepoužíváni kuchyně ku přípravě jídel shledati takové disposice držitele bytu, které by místnost onu zbavovaly jejího určení jako kuchyně.
Dle toho nestačí pouhá okolnost, že se místnosti určené za kuchyni nepoužívá ku přípravě pokrmů, ještě sama o sobě, aby vyloučila onu místnost z osvobození od dávky z přepychových bytů dle § 1 odst. 3 lit. a) pravidel vzorných, vydaných vl. nař. č. 143/22. Ježto žal. úřad s tohoto právního stanoviska spornou otázku řešil, nelze v jeho rozhodnutí shledati nezákonnost a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 499-501.