Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2646.


Přípustnost pořadu práva pro nárok na náhradu škody na polnostech, nebylo-li zahájeno trestní řízení pro polní pych.
(Rozh. zo dne 23. května 1923, R I 456/23.)
O žalobě na náhradu škody, již prý způsobila na žalobcových polích kuřata žalované, rozhodl procesní soud prvé stolice věcně. Odvolací soud zrušil sám od sebe rozsudek i s předchozím řízením pro nepřípustnost pořadu práva a odmítl žalobu. Důvody: Jde tu o poškození polí a dlužno použiti nařízení ministerstva vnitra a spravedlnosti ze dne 30. ledna 1866, čís. 28 ř. zák. po případě zákona o polním pychu pro království České ze dne 12. října 1875, čís. 73 zem. zák. Žalobce také, i když to přímo ze spisů není patrno, u obecního úřadu oznámení učinil a byla také obecním úřadem vyslána komise, jež škodu zjistila. Nemá tudíž prvý soudce rozhodnouti o škodě, nýbrž politický po případě obecní úřad. Žaloba byla dne 30. září 1922 prvému soudu podána; škoda vznikla v měsíci červenci 1922. Nenastalo tudíž dle §u 39 cit. nař. v té době ještě promlčení a nenastal tudíž případ, jejž má na mysli § 44 zák. o polním pychu. Proto nejsou soudy povolány, by ihned rozhodly, když jest uplatňována škoda z polního pychu, čemuž jest tak i v tomto případě, neboť dle §u 1340 obč. zák. posl. odst. a dle čl. 15 státního základního zákona o moci soudcovské z 21. prosince 1867, čís. 144 ř. z. mohou se postižení řádného soudu jedině tehdy dovolávati, nejsou-li s výrokem politického úřadu spokojeni, totiž když tento rozhodl otázku odškodnění v souvislosti s administrativním řízením. Ježto nyní jest v běhu řízení u obecního úřadu, který polit, úřadu podléhá, nastala příslušnost polit, úřadu a nebyl řádný civilní soud oprávněn ve věci té rozhodovati a nepatřila tato věc na pořad práva civilního, nýbrž jest ji rozhodnouti politickým úřadem.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by rozhodl o odvolání ve věci samé.
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávněnosti. Neprávem dovolává se soud druhé stolice předpisu zákona ze dne 12. října 1875, čís. 76 zem. zák. pro Čechy o ochraně polního majetku, neboť příslušnost obecních úřadu dle §§ 31 a násl. tohoto zákona k rozhodování o náhradě škody není bezpodmínečnou, nýbrž má za předpoklad trestní řízení pro polní pych, jež lze zahájiti k žádosti poškozeného nebo polním pychem ohroženého nebo na oznámení přísežného polního hlídače. Jelikož dle obsahu žaloby a dle přednesu stran v tomto případě takové oznámení nepřichází v úvahu, dlužno za to míti, že zahájení trestního řízení a tím založení příslušnosti obecního úřadu k rozhodnutí o náhradě škody bylo na vůli ponecháno žalobci. Tento neučinil trestního oznámení, nýbrž omezil se, jak jest zřejmo z dopisu obecního úřadu ze dne 1. listopadu 1922 a ze žalobcova tvrzení na žádost, by obecní úřad zjistil výši škody. Že ani k tomu za přítomnosti starosty nedošlo, plyne z uvedeného dopisu. Dále dlužno podotknouti, že zde jde o náhradu škody 580 Kč, jejíž určení dle §u 40 uvedeného zákona jest vyloučeno z oboru působnosti obecního úřadu, pokud převyšuje částku 30 Kč a nebyla uznána odpůrcem poškozeného. Pořad práva není tedy vyloučen, naopak tato rozepře patří k příslušnosti soudu dle ustanovení §u 1 j. n. a §§ 1321, 1322 a 1338 obč. zák.
Citace:
čís. 2646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 897-898.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).