NPD documents search: Právník, 70 (1931) - A opět zaznamenáváme chybu ve vydání Obecného zákona občanského

Zaplacením zákonné úhrady nemocenskou pojišťovnou veřejné nemocnici (§ 150 zák. ze dne 9. října 1924 Sb. z. a n.) jest nárok veřejné nemocnice na náhradu ošetřovacích nákladů příslušníka rodiny pojištěnce vypořádán jenom proti pojišťovně, nemocnice má však nárok na náhradu zbytku neuhrazeného proti třetím osobám.

Božena D., manželka člena nemocenské pojišťovny, byla ošetřována ve státní nemocnici v Praze, čímž vznikl ošetřovací náklad v částce 470 Kč. Na toto léčebné zaplatila nemocenská pojišťovna dávku rodinného pojištění 40 Kč, takže neuhrazeno zbylo 430 Kč. Jelikož manželka neměla vlastního jmění, domáhala se nemocnice náhrady zbytku léčebných výloh na manželi ošetřovanky žalobou, opřenou o §§ 91 a 1042 ob. obč. zák.
Soud prvé stolice žalobu zamítl a v důvodech uvedl: Podle § 95 zák. č. 221/1924 jest nemocenská pojišťovna povinna poskytovati pojištěnci (žalovanému) i jeho manželce jako členu rodiny zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebná léčiva. Podle § 141 jest nemocenská pojišťovna povinna zajistiti, aby se dostalo lékařské pomoci osobám, jež na ní mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Podle § 145 může pojišťovna místo dávek podle § 95 poskytnouti na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici. Podle § 149 jest pojišťovna povinna, je-li nemocný pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, nahraditi jenom náklady na léčení a ošetřování podle poslední třídy až do 4 týdnů.
Z těchto ustanovení plyne, že Božena D. jako člen rodiny — manželka žalovaného —, jenž nesporně byl a jest pojištěn u okresní nemocenské pojišťovny, měla po dobu tohoto příslušenství muže k pojišťovně nárok na bezplatné léčení a ošetřování, že pojišťovna byla povinna hraditi náklady s tím spojené, a že strana žalující (nemocnice) má nárok na náhradu těchto nákladů proti nemocenské pojišťovně a jenom v rozsahu v zákoně stanoveném. Nárok nemocnice jest zaplacením zákonné náhrady (§ 149 a 159 cit. z.) pojišťovnou zcela vypořádán, takže ani proti třetím osobám nemá dalších nároků.
Na odvolání čes. fin. prokuratury zrušil kr. soud v T. napadený rozsudek usnesením, vyhradiv právní moc. V důvodech uvedl: Podle § 95 zák. 221/24 má sice pojištěnec nárok na nemocenské ošetřování příslušníků rodiny a tudíž i manželky, — ovšem jen v mezích zákonem tím stanovených; má tedy manželka pojištěncova proti pojišťovně nárok na pomoc lékařskou, léčiva a pomůcky therapeutické, nemá však nároků na ošetřování ve veřejné nemocnici, čemuž nasvědčuje znění § 150. Tam se totiž stanoví, že náklady za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích pojišťovna platiti nemusí a poskytne-li se na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici, že pojišťovna je povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy.
Nelze tedy oduznati straně žalující právo, domáhati se náhrady nákladů za léčení a ošetřování příslušníka rodiny pojištěncovy na těch, kdo jsou povinni poskytovati ošetřovanci výživu, v daném případě na žalovaném jako manželi ošetřovanky, jenž podle § 91 obec. zák. obč. v mezích své majetnosti a mohoucnosti je povinen manželce poskytovati slušnou výživu a tudíž i léčení.
Dovolací stížnosti strany žalované nejv. soud nevyhověl. Důvody: V souzeném případě, ve kterém jde o náhradu nákladů za nemocniční ošetření příslušníka rodiny pojištěncovy, přichází v úvahu jenom předpis § 150 zák. 221/24. Podle tohoto zákonného předpisu, který zákonem 184/28 nebyl změněn, je nemocenská pojišťovna, když nemocniční léčení stalo se na její poukaz, tedy s jejím přivolením, povinna nahraditi jen část nákladů s nemocničním ošetřováním příslušníka rodiny pojištěncovy spojených. Z ustanovení, že nemocenská pojišťovna jest povinna nésti jen část nákladů, spojených s nemocničním ošetřením příslušníka rodiny pojištěnce, plyne nesprávnost názoru stěžovatelova, že žalobce se musí spokojiti jen tím, co mu nem. poj. za nemocniční ošetření jeho manželky již zaplatila, a že náhrada nákladů nad tuto částku na nikom a tedy ani na něm nemůže požadovati, neboť názor tento nemá opory v zákoně, ba přímo se příčí ustanovení § 150 uv. zák. Jest proto přisvědčiti názoru soudu odvolacího, že zbývající, dosud nezaplacenou část těchto nemocničních nákladů musí býti hrazena žalovaným v mezích jeho majetkové a výdělečné mohoucnosti v tom případě, jsou-li zde předpoklady §§ 91 a 1042 ob. obč. zák.1
Rozh. nejv. soudu R I 580/31 ze dne 2. října
1931.
Dr. J. Homolka.

Pozn.: Toto rozhodnutí jest organickým doplňkem rozhodnutí ze dne 4. září 1930 R I 339/30, uveřejněného ve sbírce Vážného pod čís. 10106.

Citace:

Zaplacením zákonné úhrady nemocenskou pojišťovnou veřejné nemocnici (§ 150 zák. ze dne 9. října 1924 Sb. z. a n.) jest nárok veřejné nemocnice na náhradu ošetřovacích nákladů příslušníka rodiny.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 20, s. 656-658.