Č. 2411.

Vyvlastnění. — Stavební ruch. — Řízení před nss-em: I. Ve stížnosti na nss proti vyvlastňovacímu nálezu podle zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. nelze s úspěchem uplatňovati námitky, které nebyly vzneseny nejpozději při místním šetření podle § 5 zák. — II. Jest podstatnou vadou řízení, určil-li úřad prvé stolice náhradu za vyvlastněný pozemek, aniž slyšel soudního stavebního znalce a neodstranila-li stolice odvolací tento nedostatek přes to, že stranou v rekursu byl vytýkán.
(Nález ze dne 26. května 1923 č. 8977).
Věc: J. R-ová a R. R-ová v M. B. proti župnímu úřadu v Nitře o vyvlastnění pozemku. Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká náhrady určené za vyvlastněný pozemek, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem služnovského úřadu v Hlohovci z 29. května 1922 vyvlastněny byly ve smyslu zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. pro Krištofa T. pozemky č. parc. — a — ve výměře 188 čtver. sáhu v obci B. k vystavění rodinného hospodářského domku. Cena vyvlastňovaných pozemků stanovena na 5 Kč za čtver. sáh.
Rozhodnutím županského úřadu župy Nitranské z 30. června 1922 nebylo odvolání vyhověno a vyvlastňovací nález potvrzen, poněvadž bylo jednání dle §u 5 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. provedeno.
Rozhoduje o stížností Jakubovou G-ovou a R. R-ovou do tohoto rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Stěžující si strana namítá, že k žádosti za vyvlastnění nebyl přiložen situační plánek (§ 4, odst. 2. zák. č. 45 z r. 1922), v čemž shledává vadu řízení; že žal. úřad vydal nař. rozhodnutí, aniž přihlížel k pořadí, v němž pozemky dle §u 3 zák. č. 45/1922 vyvlastnění podléhají, ač st-lky mohou dokázati, že jejich majetek zabrán není a že vedle jejich pozemku leží obecní pozemky a pozemky zabraného majetku S. Opomenutí toto zakládá dle názoru st-lek nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení odst. 3 §u 5 o stavebním ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. nelze přihlížeti k námitkám, které nebyly učiněny nejpozději
při šetření na místě. Dle správních spisů měly obě st-lky příležitost jednání dne 22. května 1922 se účastniti a námitky své uplatňovati. Jelikož však tak neučinily jest dle cit. odst. 3. §u 5 pozdější uplatňování námitek vyloučeno a nelze je tudíž také ve stížnosti na nss vznesené uplatňovati.
Mimo to vytýká stížnost, že žal. úřad určil náhradu za vyvlastněné pozemky bez slyšení soudního stavebního znalce.
§ 5 cit. zák. o stavebním ruchu stanoví v odst. 4: »Nedohodnou-li se strany, vydá úřad do dalších 14 dnů nález, vyslechna soudního znalce a je-li toho třeba, také znalce hospodářského. V něm určí zároveň podle výsledků provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný pozemek....«
Z toho plyne, že v případě, že se strany nedohodnou o výši náhrady za vyvlastňovaný pozemek, náleží úřadu, aby za účelem zjištění výše náhrady předsevzal šetření, které provésti jest za účasti všech zájemníků, a k šetření tomu přivzal znalce stavebního a na základě takto provedeného řízení určil náhradu za vyvlastňovaný pozemek.
V konkrétním případě se dle obsahu správních spisů strany o výši zmíněné náhrady nedohodly. Proto bylo povinností úřadu, aby vzhledem k tomu, že st-lky v odvolání svém vytýkaly, že určení náhrady té se stalo nezákonně, provedl šetření shora uvedené.
Jelikož ani žal. úřad, ani úřad prvé stolice soudního stavebního znalce, jak ze správních spisů na jevo vychází, vůbec neslyšel, trpí řízení, pokud jde o určení náhrady za vyvlastňované pozemky částkou 5 Kč, podstatnou vadou, následkem čehož musilo, když nedostatek ten st-lkami již v odvolání byl vytýkán a přes to žal. úřadem odstraněn nebyl, nař. rozhodnutí dle §u 6 zák. o ss býti zrušeno, pokud jím stanovena náhrada za vyvlasitněnou půdu.
Pokud však stížnost směřuje proti výroku o vyvlastnění, musila jako bezdůvodná zamítnuta býti.

Citace:

č. 2411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 142-144.