Č. 9347.

Školství. — Legionáři: Je legionářům vyhrazeno místo nádenické síly pro úklid a vytápění místností školních?
(Nález ze dne 27. června 1931 č. 10062.)
Prejudikatura: Boh. A 4734/24, 8845/30.
Věc: Místní školní rada v M. proti ministerstvu školství a národní osvěty o obsazení školnického místa nelegionářem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si mšr v M. se dne 14. září 1928 usnesla, aby místo školníka při české měšťanské škole v M. bylo od 1. října 1928 z úsporných důvodů zrušeno a aby toliko pro úklid a vytápění školních místností přidělena byla škole síla nádenická na denní plat, za kterou byl předsedou mšr-y přijat nelegionář Antonín V. Nař. rozhodnutím prohlásilo min. škol. na základě § 14 zák. č. 462/19 přijetí dělníka Antonína V. k úklidu a vytápění zmíněné školy za smluvenou denní mzdu od 1. října 1928 za neplatné a nařídilo jeho propuštění. Při tom přihlíželo min. k tomu, že mšr jest po rozumu § 4 cit. zák. povinna vyhraditi legionářům také 50% oněch míst, jež obsazuje pouze smluvními zřízenci a že je tudíž v daném případě přijetí Antonína V. i jako smluvní síly v odporu se zákonem.
Stížnost považuje rozhodnutí to za nezákonné v podstatě proto, že v daném případě nejde o obsazení místa, vyhraženého podle § 4 zák. č. 462/19 legionářům, nýbrž o pouhé zjednání (přidělení) nádenické síly k obstarávání prací, zahrnovaných obvykle pod pojmem »školnictví«, čemuž po názoru st-lky nelze přiznati povahu místa služebního.
Stížnosti sluší ovšem přisvědčiti potud, že v § 3 č. 1 a § 4 zák. č. 462/19 legionářům vyhražují se pouze místa služební, tudíž jen taková místa, kde výkon určitých prací zakládá se buď na veřejnoprávním poměru služebním anebo na služební smlouvě soukromoprávní (srov. nál. Boh. A 4734/24). O veřejnoprávní poměr služební ve sporném případě zřejmě se nejedná, neboť jak žal. úřad tak i st-lka sama vycházejí od toho, že se jedná o poměr ze smlouvy. Jde tedy jen o to, máme-li tu co činiti se smlouvou o dílo, jak patrně míní stížnost, či se smlouvou služební. Otázkou, v čem spočívá rozdíl mezi oběma, zabýval se nss již v nál. Boh. A 8845/30, v němž vyslovil a odůvodnil právní názor, že ve smyslu § 1151 o. z. o. ve znění třetí částečné novely z 19. března 1916 č. 69 ř. z. vzniká služební smlouva tehdy, zaváže-li se kdo na nějaký čas druhému konati služby, kdežto při smlouvě o dílo přebírá někdo povinnost k zhotovení díla za plat. V témž nálezu dále zdůrazněno, že jak literaturou tak judikaturou souhlasně uznáván jest hlavní znak služební smlouvy v tom, že zaměstnanec přejímá smluvní závazek, dáti zaměstnavateli k disposici svoji pracovní sílu takovým způsobem, že tím u zaměstnance vzniká poměr jakési podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy, k čemuž přistupují zpravidla také různá sociální opatření ve prospěch zaměstnance, jako nemocenské pojištění, úprava pracovní doby a pod.
V daném případě není sporu o tom, že Antonín V. byl přijat od 1. října 1928 bez časového omezení k úklidu a vytápění školních místností, kteréžto práce — samozřejmě trvale potřebné — obstarával do té doby definitivní školník, přeložený na jinou školu, a dlužno proto ve smyslu předeslaných vývodů kvalifikovati pracovní poměr V. nikoli jako smlouvu o dílo, nýbrž jako smlouvu služební. Jde-li však vskutku o místo a nenamítá-li stížnost, že školnická místa při veř. školách národních pod předpis § 4 zák. č. 462/9 vůbec nespadají, pak nemohl nss shledati nezákonným, když žal. úřad podle § 14 cit. zák. prohlásil přijetí nelegionáře Antonína V. na místo to za neplatné a nařídil, aby byl propuštěn.

Citace:

č. 9347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1043-1044.