NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Sociologie voleb
, přednáška Dra B. Klinebergra, pořádaná I. sekcí Sociálního ústavu Československé republiky spolu s Masarykovou sociologickou společností dne 9. listopadu t. roku. — Volba není sociologickým aktem, proto lze jen mluvit o účelu volby. Volby plní účel, jsou prostředkem k němu; účelem jest representace veřejných sborů — parlamentu jako sboru nejširšího. Volba jest jen umělou konstrukcí; konstruování volby jest pak činem vládní moci. Historie učí, že volby jsou takové, jaký jest jim dán účel vládní moci; ve vývoji voleb spatřujeme různé fase; první vidíme ve zřízení stavovském, kde stojí stavy proti moci královské a povolují původně jen berně, později pak stávají se i sborem poradním. Ve druhé fasi šíří se kruh sboru a přibírá t. zv. čtvrtý stav — venkovský lid; ve třetí fasi venkovský lid se rozšiřuje o pracující třídy; lid pak zjednává si stále větší a větší vliv.
Srovnáním fasi vidíme, že až do poslední doby — i v konstituční monarchii — má lid pouze hlas poradný; hlava státu má v rukou osud lidu, rozhodujíc samostatně o míru a válce; subjektem moci vládní tu jest monarcha, kdežto lid jen předmětem moci státní.
Stav tento doznal změny světovou válkou; lid sám stává se podmětem moci státní, přejímá vládu do svých rukou. To jest i u nás vyjádřeno v ústavní listině: lid jest jediný zdroj veškeré státní moci, president republiky jest volen, parlament musí býti svolán dvakráte do roka, zákon může vejíti v platnost za určitých okolností i tehdy, nepodepíše-li jej president republiky; nepřijme-li návrh zákona parlament, může si vláda dáti o něm rozhodnouti hlasováním lidu. Volba do sněmoven koná se dle zásady poměrného zastoupení. Ptámc-li se, jak bude vývoj pokračovati, nelze se zbaviti určitých obav. Vede k tomu nauka vývojová i zkušenost historická. Z vývoje republik helenských i mohutné republiky římské vidíme, že po demokracii nastává despocie. V nové době však lze míti do budoucna lepší naděje: máme příklad v republice švýciarské a v republikách amerických. Nazíráme na ústrojí státní jinak, než dříve: vycházíme z voluntarismu: vůle člověka udržuje nejen jeho, nýbrž i svět, který si tvoří, upevňuje vědomí lidské síly; to jsou faktory, které mění názor moderního člověka proti člověku antickému. Je-li člověk silný, stává se aktivním činitelem, který zasahuje do dějin lidských, je vytvořuje; dovede si tedy i svůj stát vytvořit a udržet.
Sociologie slouží praktickému životu, tedy i politice; dává jí nauky a směry, kterými zdravá politika se musí říditi; tam, kde není pochopení, tato zásada je: mnoho politikářů — avšak málo politiků. Politické strany jsou u nás nositeli volebního práva. Parlament jest tedy zástupcem politických stran, nikoliv národa. Naše volební právo jest zbudováno na síle politických stran; strany ty nabývají vlivu, který jim nepatří. Podle § 52. naši ústavní listiny parlamentu náleží právo dozoru nad výkonnou moci státní, nad státní administrativou; parlament u nás representují politické strany a strany ty se tedy domnívají, že i ony mají právo dozoru nad státní administrativou. Politické strany vnikly do organisace státní místo státu, jenž má státi nad stranami. Strany netvoří státu, poněvadž právní pojem státu jest celistvý a nerozdělitelný. Vláda stran není zdravá. Je tedy třeba pracovati k tomu, abychom volební právo přivedli na stupeň, na němž má býti, abychom odstranili převahu politických stran; nelze připustiti, aby byly zkřiveny pojmy právní objektivnosti, spravedlnosti a povinnosti občanské. Proto jest potřebí zbaviti státní administrativu vlivu politických stran. Nelze dále připustiti, aby mandát byl nesvobodný, aby patřil politické straně; ovšem soustava volebních stran má také svoji přednost: zjednodušuje volbu, avšak — nezlevňuje jí. Volební období šesti let zdá se býti příliš dlouhé, volební právo aktivnímu vojsku nenáleží. Mravním postulátem úvah těchto by však bylo, přetvořiti ducha lidí ve smyslu ústavy, dosáhnouti soulad mezi duchem lidí a ústavou, vychovati ducha republikánského; výchova v tom směru jest hlavní podmínkou pevnosti státu.

Citace:

PINTERA, R.. Pojem namietky rei judicatae dľa uhorského a rakúského o. p. p. . Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 4, s. 116-121.