NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Č. 10813.

Živnostenské právo: Udělil-li úřad živn. koncesi k automobilové dopravě osob bez omezení na určitý počet automobilů, nemůže dodatečně oprávnění to omeziti na dopravu automobilem jediným.
(Nález ze dne 31. října 1933 č. 7803/32.) Věc: Josef Sch. ve V. proti zemskému úřadu v Praze o rozsah koncese pro dopravu osob automobily se stanovišti na veřejných místech.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že st-l smí svoji koncesi pro dopravu osob provozovati pouze jedním automobilem, se zrušuje pro nezákonnost, v ostatním se stížnost z části odmítá pro nepřípustnost, z části zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem osp-é ve Varnsdorfu z 21. července 1927 byla st-li udělena koncese k dopravě osob automobilem podle § 15 bodu 4 živn. ř. se stanovištěm ve V. Za stanoviště automobilů bylo určeno 1. hlavní náměstí, 2. náměstí u hlavního nádraží a 3. u kavárny W-ovy ve V.
Výměrem okresního úřadu ve Varnsdorfu z 23. května 1931 nebylo vyhověno žádosti 1. za rozšíření koncese povolením určitých dalších stanovišť, ježto tohoto rozšíření koncese není potřeba; 2. za povolení provozovati koncesi autobusy, ježto v obci jest již jedna taková koncese a druhé není potřeba; 3. současně bylo vysloveno, že dosavadní koncese smí býti provozována pouze jedním osobním automobilem.
Odvolání z toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů v odpor vzatého výměru.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Ad 3. V § 15 bodě 4 živn. ř. byla živnost těch, kdož mají na veřejných místech prostředky na dopravu osob k potřebě jednoho každého pohotově, prohlášena za živnost koncesovanou. Takováto koncese byla st-li udělena a nebyla omezena ustanovením, kolika automobily smí býti živnost provozována. Prvá stolice sub 3. uvedeným výrokem vyslovila, že koncese udělená st-li výměrem z 21. července 1927 smí býti provozována pouze jedním osobním automobilem, a prohlásila k tomu, že tento výrok jeví se »doplněním« řečeného koncesního dekretu. Žal. úřad, recipovav důvody prvé stolice, postavil se zřejmě na totéž stanovisko.
Stížnost tvrdí, že výměr ten příčí se zákonu, poněvadž se jím mění pravoplatná koncese a je také v rozporu s ustanovením § 15 bodu 4 živn. ř., jenž mluví o dopravních prostředcích v množném čísle; zákonu jest prý neznámo jakékoli omezování těchto dopravních prostředků co do počtu a majitelé takovýchto koncesí provozují je v městech po větčině více automobily.
Nař. rozhodnutí neuvádí, na jakém zákonném podkladě byl výrok, o němž je řeč, vydán. Ze správních spisů je patrno, že podnět ke změně koncesního dekretu dal výnos zem. úřadu, v němž bylo okr. úřadu jako úřadu podřízenému interně nařízeno, aby doplnil dekret ten údajem počtu automobilů, jimiž má býti živnost provozována a údajem jejich druhu. Podle výnosu toho má býti v každém koncesním dekretě o živnosti uvedené v § 15 bodě 4 živn. ř. uveden počet automobilů, jimiž má býti živnost provozována a jejich druh. Neobsahoval-li však dekret, jímž byla st-li koncese udělena, žádného ustanovení, kolika vozy smí býti živnost provozována, pak znamená výrok sub 3., podle něhož smí býti koncese provozována pouze jedním osobním automobilem, omezení udělené koncese.
V § 83 vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. se konstatuje, že dosavadní právo úřadu rušiti aneb měniti pravoplatné rozhodnutí z úřední moci zůstává nezměněno. Dlužno proto zkoumati, poskytuje-li úřadu nějaké ustanovení platného právního řádu poklad k řečené změně koncesního dekretu mimo pořad instanční, tedy z moci úřední. V živn. řádě jsou obsažena ustanovení o zakročení z moci úřední. Je to ustanoveni § 146 odst. 4, v němž je vyššímu úřadu propůjčeno právo zakročiti z moci úřední k tomu cíli, aby byly odstraněny určité, zákonu se příčící akty nižších úřadů. Ustanovení toto nemůže v daném případě přijíti v úvahu již proto, že nezakročila vyšší stolice, nýbrž živn. úřad I. stolice změnil dekret, jejž st-li sám vydal. Ani z ustanovení § 57 odst. 1 živn. řádu nelze v daném případě dovoditi právo prvé stolice k zakročení z moci úřední, poněvadž nejde o případ v tomto předpise upravený, totiž nedostatek nějaké zákonné náležitosti pro samostatné provozování živnosti předepsané. Nemá tedy nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že st-l smí svoji koncesi pro dopravu osob provozovati pouze jedním automobilem, opory v zákoně.
Ad 2. V žádosti, na základě níž prvá stolice rozhodla, oznámil st-l, že zamýšlí svoji koncesi provozovati také autobusy. K této své žádosti připojil dobrozdání obch. komory v Liberci ze 13. ledna 1930 a upozornil, že podle obsahu tohoto dobrozdání je oprávněn provozovati svoji koncesi také autobusy. Prvá stolice rozhodla o tomto oznámení jako o žádosti za rozšíření dosavadní koncese st-lovy a zamítla je pro nedostatek místní potřeby. V odvolání z toho podaném nenamítal st-l, že je na základě své koncese oprávněn provozovati dopravu osob autobusy, nýbrž tvrdil a dokazoval z toho, že v obci se provozuje již jedna koncese autobusy, že je nesprávné stanovisko prvé stolice, jakoby místní potřeba provozu další živnosti autobusy nevyžadovala.
Opomenul-li st-l v odvolání uplatniti námitku, že na základě své koncese je oprávněn provozovati svoji živnost také autobusy, pak je mu se zřetelem k ustanovení §§ 5 a 6 odst. 1 zák. o ss odňata možnost, aby námitku tu uplatnil teprve ve stížnosti k nss. Proti výroku, jímž bylo v pořadí instančním zamítnuto oznámení st-lovo, že bude svoji koncesi provozovati autobusy, stížnost jiných námitek neformuluje a dlužno ji proto v tomto bodě odmítnouti pro nepřípustnost.
Ad 1. Proti výroku prvé stolice, kterým bylo st-li odepřeno rozšíření jeho koncese povolením určitých dalších stanovišť na veřejných místech, namítal st-l v odvolání, že není zákonného ustanovení, podle něhož by koncese směla býti omezena na určitý počet stanovišť, a dospěl z toho k závěru, že smí automobily postaviti kdekoli na veřejném místě. Žal. úřad, zamítnuv odvolání, patrně tento názor st-lův nesdílel a to právem.
Podle ustanovení § 54 odst. 2 živn. ř. jsou živnosti, zabývající se dopravou osob, podrobeny živnostensko-policejní úpravě, která se může vztahovati také k jednotlivým živn. podnikům. Ustanovení stanovišť pro fiakry, provozující dopravu osob automobily, jest opatření, které může živn. úřad na základě cit. zákonného ustanovení učiniti neboť jde tu o opatření, které zřejmě leží v mezích živnostensko-policejní úpravy živnosti fiakrovské, ježto předmětem jeho jest způsob provozování udělené koncese. Je tedy námitka stížnosti, že koncese k dopravě osob podle § 15 odst. 4 živn. ř. vůbec nesmí býti omezována na určitá stanoviště, bezdůvodná. Ostatně byla st-li v pravoplatném koncesním dekretě z 21. července 1927 určena tři stanoviště. Nechal-li tento výměr vejíti v moc práva, pak nemůže tvrditi, že je oprávněn kdekoli na veřejném místě postaviti automobily pro dopravu osob. Jiná jest ovšem otázka, byl-li žal. úřad oprávněn odepříti žádané povolení dalších stanovišť automobilů pro dopravu osob pro nedostatek místní potřeby. Než stížnost po této stránce námitek neobsahuje, zejména netvrdí, že místní potřeba nespadá pod pojem živn. policie.

Citace:

Č. 10813. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 505-508.