NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

— Čís. 7306 —
Čís. 7306.

Příslušnost podle § 83 j. n.
I předpis § 83 j. n. předpokládá, že jde o rozepři z nájmu nebo pachtu a liší se od předpisu § 49 čís. 5 j. n. pouze tím, že nevylučuje rozepře týkající se jsoucnosti smlouvy nájemní nebo pachtovní. Nárok na vrácení přeplatku nájemného nelze uplatňovati na sudišti podle § 83 j. n.
(Rozh. ze dne 13. září 1927, R I 636/27.)
Žalobce domáhal se vrácení přeplatku nájemného žalobou na okresním soudě, v jehož obvodu byla najatá nemovitost. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Podle názoru rekursního soudu nejde o spor ze smlouvy nájemní podle § 49 čís. 5 j. n., ač žaloba podána byla za trvání nájemního poměru. Žalobním důvodem není nájemní smlouva a žalobním nárokem není nájemné, nýbrž právním důvodem jest, že žalovaný podle tvrzení žaloby dostal zaplaceno od žalobce na nájemném více, než mu příslušelo, tudíž důvod zakládající se na ustanovení § 1431 obč. zák. Okolnost, že o nároku na vrácení přeplaceného nájemného jedná se v § 20 zák. o ochr. náj., nemůže nic měniti na příslušných ustanoveních j. n. o příslušnosti soudu a nebyly také v tomto směru předpisy j. n. zákonem o ochr. náj. změněny a nelze také z toho dovozovati, že se žalobní nárok zakládá v nájemní smlouvě aneb že se jedná o nájemní činži. Ježto tedy nejde o spor ze smlouvy nájemní, nelze použíti ustanovení § 83 j. n. o příslušnosti soudu, v jehož obvodu najatý předmět leží, nýbrž příslušným jest obecný soud žalované strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle ustáleného rozhodování nejvyššího soudu nepatří k výlučné příslušnosti okresního soudu podle § 49 čís. 5 j. n. nárok na vrácení toho, co pronajímatel od nájemníka požádal a neoprávněně přijal nad přiměřené nájemné za pronájem místnosti proti předpisům zákona o ochraně nájemníků (tak rozhodnutí uveřejněná ve sb. n. s. čís. 3558 a 6184). V souzeném případě ovšem nejde o věcnou příslušnost, nýbrž — Čís. 7307 —
o příslušnost místní, avšak to na věci nic nemění, neboť i předpis § 83 j. n. předpokládá, že jde o rozepři z nájmu nebo pachtu, a liší se ve směru tom od předpisu § 49 čís. 5 j. n. jen tím, že vzhledem k svému povšechnému znění nevylučuje rozepře, týkající se jsoucnosti smlouvy nájemní (pachtovní) nebo zaplacení činže (srovnej výnos min. sprav. ze dne 2. června 1914 čís. 43 věstníku k § 83 j. n.).

Citace:

č. 7306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 70-71.