Fred J. Kent: Acrosss the Atlantic.

Jest to vlastně otisk přednášky vicepresidenta Hankers Trust Company F. J. Kenta, pronesené na valně hromadě American Bankers Association v Atlantic City dne 24. září 1923. Brožura je zajímavá osobitými názory autorovými na reparační problém, charakteristikou jednotlivých států evropských a zdůrazněním nutnosti obchodních styků americko-evropských. Zastává názor, že Amerika není tolik soběstačná, aby se mohla zcela isolovati od Evropy. Tvrdí se v Americe, že Evropa je pelechem nepoctivých politiků a že evropští národové nechtějí od Ameriky než peníze. To vyvrací Kent: jako v Americe i v Evropě jsou nepoctiví politici, ale jsou tu i poctiví. Nepoctiví měli v Evropě větší úspěch, poněvadž zuboženému lidu neváhali slíbiti, ze napraví veškery křivdy na něm páchané a lid ve své bídě jim spíše uvěřil. Světová válka rozšířila úžasně poznatky širokých vrstev a naplnila je novými ideami a touhami, které často nebyly zdravé. Komunismus a radikální socialismus byl na čas v oblibě a voláno po lidové diktatuře, v níž byl by neměl lid hlasu. Avšak je-li svět nakažen falešnými ideami, tím větší je nutnost po zachováni zdravých základů. Existenční podmínky v Evropě se však již lepší. Přes differenee mezi Německem a spojenci, přicházejí národové k přesvědčení, že na sobě závisí. Ruská propaganda s vírou, že možno dostati prostředky k živobytí i přepychu bez práce, ztrácí na své síle. Dělnici si stále více uvědomují, že bez práce není produkce pro distribuci a že bez produkce a distribuce lidé nemohou žíti. Sleduje pokrok jednotlivých států, také Československa, a resumuje, že k tomuto pokroku nemohlo by dojíti, kdyby byli v Evropě jen nepoctiví politikové. Nachází v Evropě zdanění větší než by bylo nutno, kdyby různí lidé ve chvílích zoufalství byli odolali svůdným hlasům těch, kteří činili falešné sliby. Příčinou vysokého zdanění jest vysoká zadluženost vlád, veliké výdaje státní, nadbytek úřednictva, deficit ve státním rozpočtu, inflace. To jsou všechno těžké hospodářské přehmaty. Nelze však proto paušálně odsuzovat, poněvadž Evropa byla válkou i poválečnou krisí více postižena než Amerika a proto také spíše vysazena hospodářským omylům, kterým ani Amerika se nevyhnula. Nevidí v ruhrské okupaci příčinu nesnází evropskýh, nýbrž kulminační bod války. Urovnání tohoto sporu záleží na dobré vůli Německa i Francie, aby vzdala se, jakmile dohodne se s Německem svého vojenského programu, který děsí svět nebezpečím nových válek. A tu mají Spojené státy pomoci jednak k vůli sobě, poněvadž přispějí-li k rekonstrukci Evropy, získají tam bohatá odbytiště, jednak v zájmu humanity, aby pomohly co nejrychleji a utrpení evropských národů bylo o nejkratší. Navrhuje, aby Spojené státy přijaly oficielní místo v reparační komisi, neboť tím se nevystaví nebezpečí, že budou zavlečeny do evropských spolků, naopak budou v menších nesnázích, než kdyby byli bezmocnými pozorovateli. Často se diskutuje o schopnosti Německa platiti. Taková diskuse může vésti k nedorozumění, poněvadž elastičnost národů je větší než se obyčejně myslí. Počet jednotlivců v jediné zemi je tak ohromný, že nepatrná změna v jejich výkonech způsobuje vážné rozdíly ve výrobě a spotřebě. Elastičnost národní síly umožňuje nahraditi úžasné ztráty způsobené stávkami, zemětřesením i válkou, nikdo však nemůže přesně určiti platební schopnost v určité době pro nepředvídatelnou budoucnost. Hranice platební schopnosti jest tak illusorní a záleží tolik na vůli platiti a na povaze soutěže na světových trzích, že je lépe studovati reparace přímo s hlediska, co je slušné a nejlepší pro všechny súčastněné. Kdyby Francie přijala od Německa tolik, kolik činí její dluhy v Anglii a Americe, čím by zaplatila rekonstrukci zpustošených území? Kdyby k reparační částce měla býti připojena další rovnající se mezispojeneckým dluhům, nemohlo by ji Německo zaplatiti. A i kdyby se k tomu odhodlalo, zvrátilo by to rovnováhu dovozu a vývozu všech; států, které se o ní tak horlivě přičiňují. Požadavky Francie jsou: 1. reparace, 2. ochrana před budoucím útokem, 3. ochrana před nekalou soutěží. Z těchto požadavků mají pro Ameriku význam pouze reparace, které obsahují vlastně tři problémy: 1. výši, 2. metody placení, 3. záruky. Z těchto po upuštění od passivního odporu se strany Německa přichází nejvíce v úvahu výše reparací. Vše, co žádají spojenci na Německu na reparacích, činí asi 48—50 miliard zlatých marek t. j. okrouhle 125000000000 dolarů. Do této částky není pojat požadavek Francie, aby jí byly zaplaceny Německem její platy, které bude musiti konati na mezispojenecké dluhy. Poněvadž mezispojenecké dluhy tvoří hlavní část reparační sumy přicházející v úvahu a poněvadž se všeobecně věří, že Velká Britanie byla by ochotna uvažovati o prominutí částí svých pohledávek, kdyby Spojené státy tak rovněž učinily, jest Amerika na ruhrské okupaci přece jen interesována. Není pochyby, že mezispojenecké dluhy byly převzaty v dobré víře a že dobro světa žádá, aby nebyly neuznány. Že budou břemenem národů a brzdou obchodu, bude-li žádáno jich plné zaplacení, jest nepochybná pravda. Kdyby věřitelské národy uvažovaly o jejich zrušení, aniž by využily síly, která v nich je, k dosažení podmínek pro lepší svět, bylo by to neštěstí. Avšak kdyby věřitelské národy v dohodě s národy dlužnickými mohly odborourati tu část dluhů, kterou možno považovali za upotřebenou pro společnou věc, na př. 60 nebo raději 70%, v zájmu obnovy mírových a zdravých hospodářských podmínek v Evropě, nastal by ve světě tak náhlý návrat k důvěře, že obchod by se snadno oživil do té míry, že peněžní výsledek by daleko převýšil hodnotu slevených dluhů v době poměrně krátké. Je otázka, jak mohou přistoupiti Spojené státy na takovouto situaci, aniž by vzbudily dojem, že souhlasí se zásadou zrušení dluhů. Na tuto otázku odpovídá Kent, že by měla dostali komise pro založeni dluhů od kongresu zmocnění, že může vyjednávati a přistoupiti i na škrtnutí dluhů s podmínkou, že bude dosaženo dohody o obnovení míru v Evropě a odstranění příčin militarismu. — Tolik Mr. Kent. Jeho názory přijala ve své resoluci American Bankers Association. Ačkoliv událostmi jest aktualita těchto požadavků zatím již částečně předstižena, jsou tyto názory dosud zajímavé, poněvadž jsou hlasem hospodářské nutnosti proti konservativní nedůvěře americké od návratu Wilsonova z Evropy proti všemu, co souvisí s Evropou.
Dr. Lepař.

Citace:

Odb. rada Dr. Evžen Štern: Úprava pracovních poměrů domáckých dělníků. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 3, s. 100-100.