Č. 3644.

Honební právo (Morava): I* Ohlášení vlastní honitby podle § 10 mor. hon. zák. musí se státi u obecního honební ho výboru; podání ohlášky té u okresní správy politické náležitosti té nenahrazuje. — II* Pachtýři obecní honitby podle mor. hon. zák. nepřísluší legitimace ke stížnosti ve věci vyloučení vlastní honitby.
(Nález ze dne 22. května 1924 č. 9148). Věc: M. K. a Honební výbor v K. proti zemské správě politické v Brně o uznání vlastní honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é ve V. z 5. října 1921 byly ve smyslu § 10. mor. hon. zák. z 26. července 1912 č. 4 z. z. z r. 1914 stanoveny honební obvody v politické obci K. na období 1922—1927, při čemž pro část pozemků augustiniánského kláštera sv. Tomáše na St. Brně, kterou D-cký cukrovar O. a spol. v zastoupení jmenovaného kláštera jako vlastní honitbu reklamoval, území vlastní honitby ustanoveno nebylo s odůvodněním, že dle přesného znění § 10 mor. hon. zák. jest nárok na vlastní honitbu ohlásiti do 6 neděl počínaje dnem vyhlášky u obecního honebního výboru, kdežto D-cký cukrovar právo na vlastní honitbu ohlásil přímo u osp-é.
Rozhodnutím z 28. září 1922 zrušila zsp výměr tento pro vadné řízení k rozkladu honebního výboru proti tomu podanému, avšak nař. rozhodnutím rozhodla o odvolání D-ckého cukrovaru O. a spol. jako splnomocněného zástupce augustiniánského kláštera Sv. Tomáše na St. Brně bez nového řízení v ten rozum, že uznala přihlášku nároku na vlastní honitbu za patřičně uplatňovanou a změnivši v odpor vzatý výměr I. instance, přiznala klášteru právo vlastní honitby na jeho pozemcích D-ským cukrovarem do přihlášky pojatých, ježto právní následek přivtělení vlastní honitby k obvodu obecní honitby nastupuje dle § 10, posl. odst. mor. hon. zák. pouze pro takové vlastní honitby, které nebyly v 6nedělní lhůtě po vyhlášení vyhlášky o ustanovení honebních obvodů za účelem vyloučení z obvodu obecní honitby ohlášeny, aniž dle § 10 mor. hon. zák. záleží na tom, aby ohlášení nároku na vlastní honitbu se stalo u obec. hon. výboru, jak 1. odst. téhož paragrafu předpisuje. Nárok byl cukrovarem ohlášen v označené 6nedělní lhůtě osp-é, kam dle zák. hon. výbor má příslušnou přihlášku za účelem rozhodnutí o nároku předložiti. Bylo tudíž poslednímu odst. § 10 hon. zák. vyhověno, právní následek ztráty nároku na vlastní honitbu nelze vázati podmínkami, které zák. výslovně nestanoví.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil nss v prvé řadě z moci úřední zkoumati legitimaci k stížnosti. V této příčině pak shledal, že M. K. se legitimace k stížnosti nedostává, ježto M. K., jsa pachtýřem obecní honitby v K., nemá právního nároku na to, aby honební obvody v cestě instanční zachovány byly v tom rozsahu, jak politickým úřadem I. instance byly stanoveny.
Naopak z § 19. mor. hon. zák. plyne, že pachtýři honitby bude pro případ, že by následkem konečného rozhodnutí o rekursech k obvodu obecní honitby něco přibylo nebo něco ubylo, nájemné při dražbě docílené zvýšeno nebo sníženo v poměru toho, co přibylo nebo ubylo. Bylo proto stížnost M. K. odmítnouti jako nepřípustnou.
O stížnosti hon. výboru v K. pak uvažoval nss následovně:
Stížnost namítá, že ustanovení § 10 hon. zák. musí se vykládati jako jeden celek, že tedy poslední odst. § 10 nutno vykládati v souvislosti s odst. 1. tak, že nárok na vlastní honitbu zaniká, nebyl-li ohlášen včas a u příslušného honebního výboru. Ježto však augustiniánský klášter zákonnou lhůtu zmeškal, zaniklo jeho právo na vlastní honitbu, a honební výbor má subjektivní právo na to, aby dotyčné pozemky pro příští období tvořily součást obecní honitby v K.
Názorům těmto musil nss přisvědčiti.
V § 10, odst. 1. mor. hon. zák. se stanoví, že v příslušné vyhlášce má býti obsaženo vyzvání, aby majetníci pozemků, kteří činí nárok na vlastní honitbu, tento svůj nárok do 6 neděl u obec. hon. výboru ohlásili a přiměřeně odůvodnili. Poslední odst. cit. § pak stanoví, že vlastní honitby, které v označené lhůtě 6nedělní nebyly ohlášeny za tím účelem, aby z hon. obvodu obec. byly vyloučeny, náležejí v příštím období nájemním k hon. obvodu obecnímu.
Včasnost podání vyžaduje nejen tolik, aby zachována byla lhůta zák. předepsaná, nýbrž i aby přihláška v této lhůtě podána byla v místě zákonem určeném. Tyto dva požadavky spjaty jsou navzájem, jak plyne z povahy věci samé. Po názoru nss-u není pro otázku zachování lhůty směrodatným, zda podání došlo včas k úřadu, který o nároku rozhoduje, nýbrž aby došlo včas k úřadu, který jako podací zákonem jest označen. Neboť jest věcí místa podacího, aby podání u něho došlá úřadu, který o věci rozhoduje, předložil.
Ježto pak zákon proti účastníkům místem podacím pro uplatnění nároku na vlastní honitbu výslovně určil obecní hon. výbor, jakkoli zák. sám stanoví, že o přihláškách rozhoduje okr. úřad pol., nemůže býti pochybnosti o tom, že zák. úmyslně stanovil podací místo odlišné od úřadu rozhodujícího a pak ovšem místu tomu přísluší význam výhradného místa podacího.
Princip tento není správnímu právu neznám. Došel výrazu nejen v předpisech o opravných prostředcích v mor. hon. zák. samém (srov. na př. §§ 17 a 98), nýbrž i v zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. (srov. § 25), v zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb (srov. § 4, odst. 1 cit. zák. a § 3, odst. 1 vl. nař. z 6. července 1920 č. 428 Sb.), v zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb. (srov. § 6, odst. 1 cit. zák. a § 4 vl. nař. z 21. května 1920 č. 361 Sb.) a j. v.
Ostatně nemohl augustiniánský klášter sv: Tomáše v Brně, resp. v jeho zastoupení D-cký cukrovar býti ani subjektivně v pochybnosti o tom, které místo jest místem podacím, již proto, že do vyhlášky osp-é ve V. ze 13. května 1921 obsah 1. i posledního odst. § 10 mor. hon. zák. byl pojat a výslovně bylo uvedeno, kde ohlášení vlastní honitby musí se státi a jaké následky k zameškání této lhůty pojí.
Ježto pak žal. úřad vychází z názoru, že dle § 10 nezáleží na tom, zda ohlášení nároku na vlastní honitbu se stalo u obec. hon. výboru, jak § 10, odst. 1. hon. zák. předpisuje, či u osp-é, byl nař. rozhodnutím porušen zákon, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl obírati vývody obvodního spisu žal. úřadem podaného, podle nichž přihláška D-ckého cukrovaru úředníkem osp-é byla přijata, ježto nař. rozhodnutí o vývody tyto opřeno nebylo.

Citace:

č. 3644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1343-1345.