NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3778.

Státní zaměstnanci: Na zařazení mezi aktuárské úředníky podle § 4 zák. č. 269/1919 není právního nároku.
(Nález ze dne 20. června 1924 č. 11 115).
Věc: L. T. v P. (adv. Dr. Frt. Broum z Prahy) proti ministerstvu vnitra o zařazení mezi aktuárské úředníky.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná. Důvody: Předseda zsp-é v Praze vydal st-li výnos z 26. dubna 1923 tohoto znění:
»Vaší žádosti o zařazení mezi aktuárské úředníky nelze dle výn. presidia min. vnitra z 19. dubna 1923 vyhověti, poněvadž lhůta, po kterou bylo min. vnitra dle § 4 zák. z 15. května 1919 č. 262 Sb. zmocněno zařazovati mezi pomocné konceptní úředníky, již uplynula. O tom Vám dávám věděti. Jelikož jste byl výnosem z 8. dubna 1921 přijat jako aktuárský elev a vykonal s dobrým výsledkem zkoušku aktuárskou, jmenuji Vás podle čl. 5 § 2 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. s platností od 8. dubna 1922 aktuárským asistentem v XI. hodn. třídě státních úředníků a ponechávám Vás na dosavadním služebním místě«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Podle zák. o zařazení aktuárských úředníků ve službě politické a policejní z 15. května 1919 č. 262 Sb. lze se státi aktuárským úředníkem buď připuštěním za čekatele na takováto služební místa, odbytím zkušební praxe, vykonáním odborné zkoušky a následujícím na to definitivním ustanovením (§ 1) nebo zařazením ustanoveného již kancelářského pomocníka, oficianta nebo kancelářského úředníka mezi pomocné konceptní úředníky (§ 4).
Podle prov. nař. k tomuto zák. ze 17. července 1919 č. 467 Sb. přísluší přijímání čekatelů na místa aktuárských úředníků a jmenování aktuárských úředníků do XI. až IX. hodn. třídy předsedovi zsp-é (§2), provésti zařazení mezi aktuárské úředníky, jakož i jmenování takových úředníků do VIII. hodn. třídy přísluší však min. vnitra (§ 4 č. 2).
Pokud jde o zařazení ustanovených již zaměstnanců mezi pomocné konceptní úředníky, ustanovuje sice jak zákon tak nařízení určité podmínky, kterým zaměstnanci ti musí vyhověti. Nestanoví však nikde předpoklady, za kterých by bylo min. povinno žádosti vyhověti, nýbrž ponechává min. na vůli, zda zaměstnance mezi aktuárské úředníky zařaditi chce či nic (arg. »ministerstvo je zmocněno, aby... zařadilo« v § 4 zák. a »mohou« v § 3 nař.). Z toho vyplývá, že zaměstnanec nemá nároku na zařazení mezi aktuárské úředníky.
Po stránce skutkové jest stížnost potud v rozporu se spisy správními, pokud tvrdí, že st-1 žádal již podáním z 30. listopadu 1920 o zařazení mezi aktuárské úředníky, neboť, jak ze spisů správních jest patrno, žádal st-1 tímto podáním, aby byl připuštěn ke službě aktuárské a prohlásil v podání z 27. ledna 1921 výslovně, že se uvedenou žádostí ucházel o připuštění ku praxi elevské. Byla tedy žádost jeho z 30. listopadu 1920 resp. z 27. ledna 1921 žádostí ve smyslu § 1 uved. zák. a předseda zsp-é v Praze také na ni takto pozíral.
Zařazení mezi aktuárské úředníky ve smyslu § 4 uved. zák. domáhal se st-1 podle obsahu spisů správních teprve podáním z 17. května 1922, došlým k žal. min. až dne 17. července 1922. Min. této žádosti nevyhovělo. Není-li, jak uvedeno, na zařazení mezi aktuárské úředníky podle § 4 uvedeného zák. právního nároku, nebylo tímto zamítnutím žádosti st-le do práv jeho vůbec zasaženo. Nebyl-li však st-1 mezi aktuárské úředníky zařazen a není-li tento výrok úřadu v rozporu se zákonem, pak nemůže st-1 právem tvrditi ani porušení § 4 vl. nař. 467 z r. 1919. Jest tedy stížnost, pokud směřuje proti zamítnutí žádosti za zařazení mezi aktuárské úředníky, bezdůvodná.
Pokud však stížnost tvrdí, že úřad, jmenuje st-le aktuárským asistentem XI. hodn. třídy, neprávem jej zbavil vyšší hodnostní třídy, která mu příslušela z dřívějšího ustanovení kancelářským oficiálem X. hodn. třídy, dlužno uvésti:
Nastalo-li porušení práva st-lova na pořadí, t. j. měl-li st-1 jako kancelářský úředník X. hodn. třídy ve smyslu platných zákonů nárok na to, aby mu byla tato hodnostní třída ponechána i při jmenování aktuárským úředníkem, nemůže nss zkoumati, poněvadž jmenování st-le bylo vysloveno, jak z úředního výnosu jest nepochybně zřejmo, ve smyslu § 2 nař. č. 467 z r. 1920 předsedou zsp-é a není tedy, pokud by šlo o tuto otázku, věc vyřešena pořadem stolic správních, takže jest stížnost po té stránce podle § 5 zák. o ss nepřípustná.
Z důvodů těch slušelo rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3778. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 153-155.