Č. 10229.

Školství: Opravy písemných prací z »živnostenských písemností v jazyku vyučovacím nelze započítávati ve smyslu § 2 odst. 1 bodu 2 lit. b) vl. nař. č. 132/28 Sb. do nejvyšší výměry učební povinnosti učitelů státních škol průmyslových jednou týdenní hodinou naukovou.
(Nálež ze dne 16. prosince 1932 č. 17352.) Věc: Rudolf Sch. v J. proti ministerstvu školství a národní osvěty o odměnu za přespočetné hodiny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Schvalujíc výnosem z 23. července 1929 návrh na odměny za přespočetné hodiny učitelstva, předložené ředitelstvím státní odborné školy pro umělecký průmysl v J., škrtlo min. škol. odměnu navrženou pro profesora Rudolfa Sch. a podotklo, že opravy písemných prací předmětu »živnostenské písemnosti« nelze započítávati do učební povinnosti, jelikož se předmět »obchodní korespondence (písemnosti)«, uvedený v § 2 č. 2 písm. b) vl. nař. ze 17. července 1928 č. 132 Sb. vztahuje na školy obchodní a nikoliv na školy průmyslové a odborné, resp. živnost, školy pokračovací organicky přičleněné k těmto školám.
Na toto rozhodnutí podal st-l rekurs k min. škol., v němž dovozoval, že vl. nař. č. 132/28 platí jednotně pro veškeré ústavy uvedené v záhlaví tohoto nařízení a že z obsahu jeho nelze nijak dovozovati, že by ustanovení § 2 č. 2 b) neplatilo také pro školy odborné. Ježto za slovem obchodní korespodence« je v závorce uvedeno slůvko písemnosti, je prý zřejmo, že nařízení chtělo zameziti mylný výklad, který by vylučoval odborné školy z výhody stanovené cit. předpisem. Nemůže prý býti pochybným, že jak učitel obchodní školy, tak i učitel odborné školy je povinen opravovati písemné práce, že tedy stejné povinnosti musí odpovídati stejné právo. Opačný závěr, že učitel odborné školy není povinen opravovati písemné práce, poněvadž při vyměření učební povinnosti nebylo k tomu přihlédnuto, nemůže prý obstáti.
Min. škol. nař. výnosem vyslovilo, že tomuto rozkladu nelze vyhověti z těchto důvodů: 1. Slovo »písemnosti«, uvedené v cit. paragrafu vl. nař. č. 132/28, jest bližším, na obchodních školách používaným označením předmětů »obchodní korespondence«. Že tu nejde o zvláštní předmět odlišný od předmětu »obchodní korespondence, vysvítá z toho, že slovo »písemnosti« je umístěno v závorce za slovem »obchodní korespondence«. V ostatních ustanoveních svrchu cit. vl. nař., kde se mluví o hodnocení jednotlivých předmětů nebo o započítávání určitých výkonů do učebné povinnosti, jsou tyto předměty, resp. úkony uvedeny samostatně a nikoliv v závorce. 2. Všechna ustanovení cit. nař. nevztahují se na všechny druhy škol v záhlaví jeho uvedené, na př. v § 1 písm. b) stanoví se vyučovací povinnost ve zručnostech a vyučování dílenském 40 hodinami týdně; toto ustanovení nemůže se vztahovati na př. na školy obchodní, ač jsou uvedeny v záhlaví cit. nařízení, a to prostě proto, poněvadž na těchto školách vyučování dílenské není zavedeno.
Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Žal. úřad svým výnosem z 23. července 1929 odmítl povoliti odměnu navrženou st-li za přespočetné hodiny proto, že předmět »obchodní korespondence (písemnosti)«, uvedený v § 2 odst. 1 č. 2 písm. b) vl. nař. č. 132/28 se vztahuje toliko na školy obchodní a nikoliv na školy průmyslové a odborné, resp. živn. školy pokračovací organicky přičleněné k těmto školám. Toto své stanovisko odůvodnil v nař. rozhodnutí, odpovídaje na argumentaci st-lova rozkladu, tím, že slovo »písemnosti« jest bližším označením předmětu »obchodní korespodence« a že neznačí předmět zvláštní, odlišný od »obchodní korespodence«. To prý vysvítá i z toho, že jest slůvko »písemnosti« uvedeno toliko v závorce za slovem »obchodní korespodence«, kdežto jinak zvláštní předměty jsou uvedeny samostatně a nikoliv v závorkách.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadnost, kterou shledává v nedostatečném odůvodnění, neboť žal. úřad projevil prý toliko svůj názor, že slova »obchodní korespondence« a »písemnosti« značí týž předmět, kdežto nezaujal stanovisko k otázce rozhodující, zdali předmět »písemnosti«, uvedený v závorce za slovy »obchodní korespondence«, v § 2 odst. 1 č. 2 písm. b) nař. č. 132/28 jest předmětem zavedeným na odborných školách umělecko-průmyslových čili nic.
Námitka taková není důvodnou.
Jak patrno ze spisů správních, netvrdil st-l v rozkladu, jenž byl vyřízen nař. rozhodnutím, že by byla »obchodní korespondence« vyučovacím předmětem na odborných školách, resp. na státní odborné škole pro umělecký průmysl v J., nýbrž snažil se toliko dovoditi, že na škole té je předmět vyučovací shodný s předmětem »obchodní korespondence:, čili jinými slovy, že tím, co je na obchodních školách »obchodní korespondence«, jsou na uvedené odborné škole »živnostenské písemnosti. Žal. úřad vycházel však z názoru, že obchodní korespondence může býti učebním předmětem jen na obchodních školách a nemusil proto zjišťovati, jaké povahy je na odborné škole v J. učební předmět »Živnostenské písemnosti«. Není proto výtka vadnosti důvodnou.
Důvodnou neshledal nss ani výtku, že nař. rozhodnutí není odůvodněno.
Žal. úřad již v rozhodnutí z 23. července 1929 vyslovil, že předmět »obchodní korespondence (písemnosti)« není předmětem zavedeným na odborných školách umělecko-průmyslových, postaviv se na stanovisko, že vztahuje se toliko na školy obchodní. Odůvodnil tedy žal. úřad, proč má za to, že st-li nepřísluší nárok na honorování oprav písemných prací spojených s vyučováním »živnostenským písemnostem« a je tedy stížnost, pokud tvrdí, že žal. úřad neodůvodnil své stanovisko, v rozporu se spisy.
Ve věci samé má stížnost za to, že výklad, jaký dává nař. rozhodnutí slovům »obchodní korespondence« v ustanovení § 2 bodu 2 b) vl. nař. č. 132/28, odporuje znění ustanovení toho a je proto v rozporu s platným právem. Tím, že vl. nař. uvedlo v cit. předpisu vedle slov »obchodní korespondence« v závorce slůvko »písemnosti«, dalo prý jasně na jevo, že míní také ony obchodní (živnostenské) písemnosti, jež jsou zavedeny jako učebný předmět na odborných umělecko-průmyslových školách. Z toho, že slovo »písemnosti« jest uvedeno v závorce, nelze prý vyvozovati, že nejde o zvláštní samostatný předmět, jak to činí žal. úřad. Názor žal. úřadu nelze prý opříti ani příkladem dílenského vyučováni, neboť toto jest jediným případem, kde vl. nař. č. 132/28 neudává přesně druh školy, na kterém jest zaveden, kdežto jinde jest u takového předmětu jmenována i ta škola, na kterou výhradně jest aplikovati příslušný předpis speciální, na př. § 2 (1), č. 1 lit. b), § 2 1/č. 2 lit. c), lit. e).
Ani tuto námitku nemohl nss shledati důvodnou. Cit. nařízením č. 132/28 byla ve smyslu § 86 zák. č. 103/26 stanovena nejvyšší míra učební povinnosti státních ředitelů, profesorů a učitelů na školách průmyslových a obchodních a na odborných školách pro ženská povolání, jakož i výše odměn za hodiny ji převyšující. Předpis § 2 uvádí, co se započítává do nejvyšší výměry učební povinnosti, a stanoví mimo jiné v odst. 1 bodu 2 lit. b), že se ředitelům, profesorům a učitelům započítává oprava písemných prací z jazyka vyučovacího a oprava písemných prací z obchodní korespondence (písemností) v jazyku vyučovacím jednou týdenní hodinou naukovou. 6. nař. mluví o písemných pracích z obchodní korespondence jako o pojmu vžitém a ustáleném v oboru školství a sluší proto vykládati s tohoto hlediska uvedený předpis. V oboru vyučovacím rozumí se »obchodní korespondencí nauka obchodních škol, která má seznámiti posluchače škol těch s celým souborem obchodního dopisnictví a má mu dáti metodickou průpravu v něm. Podle toho je výraz »obchodní korespondence« terminus technicus a má svůj jednojazyčný význam. Nelze proto výraz ten stotožňovati s výrazy označujícími jiné discipliny a zahrnovati do něho i jiné, třebas do jisté míry příbuzné, předměty vyučovací. Z předeslaného vysvítá, že chtělo vl. nař. č. 132/28 hodnotiti v § 2 odst. 1 bodu 2 lit. b), pokud mluví o opravě písemných prací z obchodní korespondence, jen opravu písemných prací jednoho a téhož vyučovacího předmětu, a že nelze právem rozšiřovati ustanovení to na předměty jiné. Opak nelze dovoditi ani z toho, že je uvedeno v závorce vedle slov »obchodní korespondence« slůvko »písemnosti«, neboť z celé větné souvislosti je patrno, že vláda chtěla tímto způsobem jen nahraditi předchozí jinojazyčný výraz českým obratem, že však neměla na mysli jiný vyučovací předmět než právě obchodní korespondenci. Je proto zásadní hledisko stížnosti mylné.
Pokud se stížnost dovolává pro svůj názor nadpisu cit. vl. nařízení, sluší k tomu poznamenati, že z pouhého uvedení různých druhů škol v záhlaví tohoto nařízení nelze vyvozovati, že by úprava jeho musela býti jednotná pro všechny druhy škol, na které nařízení to se vztahuje. Naopak z obsahu nařízení samotného vyplývá, že tomu tak není, neboť úprava jeho se různí při jednotlivých školách, resp. předmětech. Při tom uvádí nařízení u některých předmětů školy, jichž se to které ustanovení týká, jinde takovéto udání není, a to u vyučovacích předmětů, při nichž je samozřejmé, kterých škol se mohou týkati. Tak je tomu i při vyučování dílenském, ale také u předmětu »obchodní korespodence«. Připomenouti sluší také, že ustanovení vl. nař. č. 132/28, pokud se jimi přiznává výhoda učitelstvu škol v nařízení uvedených, mají povahu předpisu výjimečného, který proto není možno vykládati extensivně. Naopak jest míti za to, že by v nařízení muselo býti výslovně uvedeno, kdyby měla býti taková výhoda přiznána za opravu písemných prací při disciplinách, zavedených na školách průmyslových a odborných.
Za tohoto stavu věci nedá se také nic vytěžiti pro názor st-lův z toho, že oprava písemných prací na posléze jmenovaných školách je snad, jak stížnost tvrdí, namáhavější než oprava písemných prací z obchodní korespondence na školách obchodních.

Citace:

Č. 10229. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 792-795.