NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Není opozděným a neúplným splněním

Čís. 8229.

Bylo-li souhlasnými rozhodnutími nižších soudů vyhověno námitce zahájené rozepře ohledně části žalobního nároku, a žaloba částečně odmítnuta, jest dovolací rekurs nepřípustným.
Byla-li žaloba o zrušení svatební smlouvy vznesena dříve, nežli bylo manželství rozvedeno nebo rozloučeno, jest ji pro tentokráte zamítnouti. Ustanovení § 190 c. ř. s. nelze tu použíti.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Rv II 489/27.) — Čís. 8229 —
Manželka žalovala manžela o rozvod manželství od stolu a lože a o zrušení svatebních smluv. Žalovaný vznesl proti žalobě o rozvod námitku zahájené rozepře, ježto jest mezi stranami spor o rozluku manželství. Procesní soud prvé stolice vyhověl usnesením námitce zahájené rozepře a žalobu, pokud se domáhala rozvodu manželství, odmítl, žalobní nárok na zrušení svatební smlouvy rozsudkem pro tentokráte zamítl. Odvolací soud nevyhověl rekursu do usnesení prvého soudu, jímž bylo vyhověno námitce zahájené rozepře, a nevyhověl odvolání do rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba o zrušení svatební smlouvy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání zahrnujícímu v sobě i dovolací rekurs, pokud se týče dovolací rekurs odmítl.
Důvody:
Co se týče sporu o rozvod, není tu rozsudku, nýbrž jen souhlasná usnesení nižších stolic, jimiž námitce rozepře zahájené vyhověno a žaloba z toho důvodu odmítnuta. Následkem toho je stížnost v dovolání proti tomuto výroku, podle § 528 c. ř. s. nepřípustná a bylo ji odmítnouti. Dovolání arciť míní, že lze souhlasné usnesení nižších stolic napadnouti, ježto jde o privilegovanou námitku, k níž i nejvyšší soud s úřadu musí přihlížeti, což se ovšem nezakládá na § 475 c. ř. s., který cituje, nýbrž na § 240 třetí odstavec c. ř. s. Avšak to se může vztahovati jen na případ, že podán přípustný opravný prostředek, tedy zvláště na ten případ, že námitka rozepře zahájené byla nižšími stolicemi zamítnuta a vynesen ve věci samé rozsudek, který jest napaden přípustným dovoláním, leda tu tedy mohl by nejvyšší soud pustiti se do uvažování otázky věci zahájené. Zde však byl spor omezen na tuto otázku a rozhodnuto jen o ní, a to záporně, a ovšem podle § 261 prvý odstavec c. ř. s. usnesením, takže tu § 528 c. ř. s. má plně průchod.
Co se týče sporu o zrušení »svatební smlouvy« jest jisto, že výrok o tom nemůže býti vynesen leč až po rozvodu nebo po rozluce (§ 1264 a 1266), jest tedy skutečně žaloba zatím předčasná, protože rozvod nebo rozluka jsou pro zrušení svatební smlouvy skutečností předurčující, takže žaloba o ně musí býti zamítnuta, nenastane-li ani rozvod ani rozluka. I musí proto rozhodnutí o rozvodu nebo rozluce býti vyčkáno. Na § 190 c. ř. s. nelze se tu odvolávati, protože ten předpokládá případ, kde nalézací soud předurčující otázku může si také sám rozhodnouti a nemusí vyčkávati rozhodnutí příslušného soudu nebo jiného úřadu, což ovšem má ten účinek, že jeho rozhodnutí předurčující otázky platí jen pro ten určitý spor, kdežto v každém jiném směru platí rozhodnutí, které potom vynese příslušný soud pokud se týče příslušný jiný úřad. Jinými slovy rozhodnutí příslušným soudem neb úřadem nesmí býti podmínkou nároku, zde však pravoplatně vyslovený rozvod neb rozluka podmínkou nároku na zrušení svatebních smluv jest, t. j. soud jednající o zrušení svatebních smluv nesmí si ve sporu o ně otázku, zda tu důvod rozvodu neb rozluky jest a zda se tedy rozvod neb rozluka povoluje, sám řešiti a musí tedy nutně rozhodnutí o tom vyčkati a proto je žaloba o zrušení svatebních smluv předčasná. Žalobkyni se tímto stanoviskem křivda neděje, protože, i kdyby se předčasně podaná žaloba přijala, nemohlo by o ní býti jednáno, než až po pravoplatně povoleném rozvodu nebo rozluce, k tomu však soudní řízení není, by se provádělo do zásoby, po případě zbytečně.

Citace:

č. 8229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 71-73.